milamarus komentáře u knih

Nevím, jak nejmenší, kterým je knížka určena, ale já se široce usmívala, rozplývala se a jen si v duchu říkala: ,,ach, knížka s posouvátky, to u dospěláckých knížek člověk nepotká " Přečetla jsem jí ve stoje, přímo u regálu. // Maximální počet hvězd. Další skvělý štítek objeven. A ilustrátorka! Paní Linh Dao, poznamenávám si Vás.

15 10.08.2021

Využít houslový klíč jako naušnici, klaviaturu jako náhrdelník a píšťaly s lesním rohem, okarínou a houslemi coby ozdoby do vlasů krásné dámy, to je malířský nápad, který se nevidí každý den. Už proto se nestydím napsat, že mě v téhle knížce "chytly" víc obrazy než verše. To jim jsem věnovala větší pozornost a víc času... // Na druhou stranu ale nebýt veršů, nedovzdělala bych se. A klidně bych si teď myslela, že ta krásná, usmívající se dáma je nějaká hraběnka nebo kdo, a že ta malá děravá věcička, kterou si dala spolu s ostatními do vlasů (a která se pak objevila ještě na několika dalších obrazech; i jako parádní botky posloužila), nemá ani jméno. // Děkuji oběma.

---------------------------------------------------
UKÁZKA:

Země, voda, vzduch

Můžeš jít po zemi když nohy neslouží
k nebesům vyletět když nemáš křídla
plavat si ve vodě když plavat neumíš
život je nádherná bublinka z mýdla

S vodou čas plyne a země tě kolébá
peříčko ve větru tou zemí točí
hraj si s tím peříčkem víc není potřeba
sladký čas věčnosti do tvých snů vkročí

15 03.08.2021

Chválím výběr míst – ten se povedl a překvapil. Podle anotace shora jsem však čekala subjektivnější způsob vyprávění. Víc dojmů, víc postřehů,…víc autorky, která se nebude bát svěřit s tím, jak to či ono místo objevila a kdy. Ano, datum mi tam scházelo. A pak hodnocení, které by třeba i mohlo být v rozporu s obecně prezentovaným stanoviskem plným chvály a obdivu. Vždyť šlo o blog. O osobní pohled. // Světlou výjimku tvoří kratičká kapitola “Svědectví (Starý židovský hřbitov)“ na str. 63-64, v níž byla paní Rostová otevřenější a méně faktická. To se mi moc líbilo.

CITÁT:
,,Znáte to. Vydáte se jen tak na procházku a nohy vás zanesou někam, kam jste vlastně ani jít nechtěli.“

15 23.06.2020

Velmi pěkná e-knížka, kterou lze zužitkovat hned dvakrát. Nejdřív jako vzdělávačku, aby dítě rozpoznalo lva od tučňáka, později jako opakovačku toho, co se smí a nesmí, když používáme Internet. Paní ředitelka je ženou na svém místě. // Dávám maximum hvězd.

CITÁT:
Internet je veliký a já nemůžu vědět, co všechno jiná zvířátka dělají, je to tak?

15 22.06.2020

Wow! To bylo jako procházet se soukromou galerií a mít vedle sebe průvodkyni, která před tím či oním dílem trpělivě poodkrývá jeho příběh. Krásné. Jednoduché. Poučné. …Jen ještě chvilku stát, poslouchat, dívat se před sebe a znovu vnímat všechny ty barvy, tvary, detaily. // Zajímalo by mě však, co vzniklo dřív. Obrazy nebo textová část? Kdo se kým inspiroval? // Chválím větší formát knihy. A za nápad oslovit pro jednu knihu více ilustrátorů posílám pět pořádných hvězdiček. Risk se vyplatil.

----------------------------------------------------------
CITÁT:
Divte se ještě víc.

15 28.05.2020

Vynikající trilogie, se kterou je radost pobýt. Přeju jí co nejvíc zvídavých čtenářů. Dětských, větších i těch dospělých. // Ano, o plánu trasy by se při skutečném cestování dalo ještě dlouze debatovat a pořadí jednotlivých zastávek proházet. Jenže víte co? K tomu, aby taková diskuze mohla začít, abyste se do ní mohli zapojit, potřebujete mapu. A tady vidím skrytý smysl knihy – žádnou mapu neobsahuje. Další vzdělávání v zeměpise a pozvolné rozšíření schopností potomků při hře najdi, ukaž, řekni,… tedy zaručeno. // Dobře poslouží i černobílé údaje o přibližném počtu obyvatel každého z dvaatřiceti měst (najdete to nejmenší?) a abych nezapomněla jako vždy tuze pěkné ilustrace Jakuba Cenkla (*1982), o kterých se dá s dětmi mluvit, aniž byste se drželi textu.

------------------------------------------------------------------
CITÁT:
,,(...) Tak tohle musí vyrazit dech každému. I tomu nejotrlejšímu a na všechno uvyklému cestovateli."

15 16.05.2020

Kdybych mohla na pátou příčku postavit další knihu, byla by to tahle. Snad proto, že je o urputném hledání, a já jí našla docela náhodou. Snad, že mi ještě v hlavě doznívají některé věty, některé rady, a ještě před sebou vidím ony usměvavé tváře z černobílých fotografií. // Je to krásná kniha, drobná a dobře uspořádaná - poznámkový aparát je hned za každým dopisem. // Na předchozí dvě otázky odpovím prostě. Psal upřímné dopisy. Jejich obsah se měnil tak, jak se měnil on sám. On a jeho myšlenky. // Stojí za přečtení.

---------------------------------------------------------
CITÁTY:
,,(..) To jsou světlejší stránky, myslet na ryby, ty horší jsou myslet na nemoc a na to, že už jsem tu strávil desítku měsíců. Je to strašná nuda – a už mě nebaví ani mluvit s lidmi a stává se ze mě samotář, což je špatné, který nejraději spí. Ale bohužel nenacházím z toho žádné východisko."

,,(…) Vždyť nejlepší je člověku, když spí. A pak jsem nějak začal věřit v posmrtný život. Představuji si to, že po cestě tady se člověk odebere na nějakou planetu, kterých je milióny, vybere si tu, kterou bude chtít – já si vezmu rybářskou – a tam budu rybařit a teprve žít."

,,(…) Víš, mám radost z knihy, z úspěchu, ze slávy, a z těchhle krámů. Ale znám důležitější věc na světě, a to je štěstí. Štěstí z jakékoliv věci, štěstí a pocit radosti, uspokojenosti nad tím, že dýcháš, že si dobře zašoupeš, že chytíš kapra, že píšeš, že jdeš po ulici a zhluboka dýcháš. Umět se radovat. Ze všeho!"

15 14.05.2020

Čtrnáct let od vydání a jen pět hodnotících – to je docela špatné skóre. Tedy bylo by. Loni. Pro letošek je tomu přesně naopak a věřím, že červeně zabliká na všechny, kteří právě hledají knihu pro dvanáctou příčku. // Třást se před obsazením mohou dozajista i všechny volné příčky č. 6, 10 a 17. A zvážím-li všechny možnosti (patnáctá příčka jednou z nich není a nebude), říkám si, pokud ji dostane do rukou budoucí politik, stane se tato kniha ozdobou příčky třetí. // Pro mě se stala knihou č. 1005.

Doporučuju.

-----------------------------------------------------------------------
CITÁT:
Když byly zhotovovány plány na obnovu parlamentu, Churchill dostal návrh, že by se mělo upustit od tradičního uspořádání – dvě řady sedadel oddělených ostrůvkem jako v kostele – a namísto toho přijmout půlkruhový styl jako v americkém kongresu. Byl silně proti tomu. Byl přesvědčen, že tradiční uspořádání, v němž mohli členové diskutovat tváří v tvář, sloužilo Británii dobře. Zůstalo tedy při starém.

15 16.04.2020

Potutelný úsměv pana knihovníka a jeho "Trochu větší, že?!", předznamenávaly nedůvěru v moje nosičské schopnosti. A opravdu, do batohu se nevešla, bylo nutné jí nést v ruce, vpřed, vstříc větru.... Zastavila jsem se až v půlce Mánesova mostu, dívám se na mraky, dívám se na knihu, a přepadl mě smích. Zaskočený výraz pana Suchého na obálce mluvil jasně. Příště tramvají, prosím.

Stojí za prohlédnutí!

15 13.02.2020

Silná herecká čtyřka a jeden skvělý vypravěč, který umí mlčet a poslouchat. Co víc si přát? Dávám plný počet. A odpoledne si vyhledám předchozí díly.

--------------------------------------------------------------
ÚRYVEK:
(…) Pozdravil mě svým typickým HOJ a už se řítil do stavení. Ještě dříve, než překročil práh, volal: ,,Márinko, mám hlad jako vlk. Těšil jsem se celý den na tebe i drškajznu.“
,,Jo, Jaroušku, ale tu už nemám, musíš se spokojit s třešňovými knedlíky.“
,,Jak to, že už ji nemáš? Vždyť jí byl přece plný hrnec?“
,,Byl. Jenže tady panu Petrovi moc chutnala a proto nic nezbylo.“
,,Ježíšmarjá,“ zahořekoval Marvan, vyšel na dvůr a křičel na mne: ,,Ty pacholku! Já se celej den těším – a teď tohle! Ale že byla, viď?“(…)

15 20.01.2020

Oceňuji už ten nápad něco takového vytvořit, a pak samotný výběr a uspořádání knihy. Skvělá práce, pane Stehlíku! Jistě nebyla jednoduchá.

Knihu lze porovnat s jen o málo staršími Klenoty lesa, které vydalo nakladatelství Sursum. Rozměry a stránkový rozsah obou knih je takřka stejný. I to střídání fotografií a textu mají společné... ovšem tady onu moudrost a lásku k lesům, květinám a k přírodě vůbec vyjadřuje více lidí - pro mě nových a neznámých, ...takže težko to teď nějak uzavřít a pečlivě sepsané prameny na stranách 116-119 ignorovat.

Jdu pátrat. A ještě jednou děkuji.

—————————————————————
CITÁT:
(...) Jedno je na tom krásné. Když je bolestná radost nejsilnější, když nejsilnější je moje marná nemohoucnost, stoupá ve mně zároveň vědomí vyrovnanosti věcí a pochopení řádu, který stojí mimo mne a ke kterému nemohu přidat ani zrno. Jsem šťastný člověk.

15 16.01.2020

Poslední předvíkendový úlovek z knihovny na Opatově. Předem na papírku nenapsaný, nehledaný, docela těžký, a jak vidím, zde zatím nedoceněný, a to je veliká škoda. // Sluší se připsat pár vět:
- jedná se o velkoformátovou publikaci obsahující přesně 398 snímků;
- snímky jsou to řádně očíslované, popsané a seřazené dle data vzniku;
- první byly pořízeny v roce 1938, poslední v květnu 1945;
- uvést všechna místa a lokality není teď v mých silách;
- nutno však přiznat jedno, jména autorů jednotlivých snímků kniha tají.

I přesto má však ode mě maximální počet. Zřetelně totiž ukazuje, že přes všechny symboly, uniformy, zbraně, letadla a tanky, je válka především bojem člověka proti člověku. To je třeba mít na zřeteli vždy ze všeho nejvíc. // Mírumilovných pět!

15 13.10.2019

Nevěřila bych, kolik se toho dá o vlajkách napsat. A marně přemýšlím, proč jsem se tomuto tématu výhabala. // QR kódy tentokrát nahradil krátký kvíz, puzzle a dvě spojovací hry. // Rada na závěr: k postupnému rozbalování stran potřebujete obě ruce, metr místa a bezvětří, takže lépe číst doma, ne při čekání na zastávce či v MHD samotné. Vyzkoušeno. :-)

15 29.05.2019

Silné, harmonické a horoucí. Jiná přídavná jména nemám.

---------------
UKÁZKA:
,,(...) Můj Arne, je mi tak statečně. Zdá se mně teď, že nemám o sobě vůbec pochybovati. Jak víš, soužím se tím často. Což jsem nepochybovala kdysi také, že jsem schopna zázraků lásky? Nevíme nikdy, jaká bohatá tajemství sami v sobě skrýváme.
Myslela jsem na to vše i včera večer, když za prudkého severního větru jsem šla po Letné. Stromy temně hučely, jejich mladé listí poprvé snad slyšelo o vážném severu. Dole rýsovaly se černé parníky, loďky, bagry a mosty na kaleném stříbře řeky. Všecko bylo přísné a vážné, skoro osudné. A mne se v tom krásně myslilo na náš vztah, neboť i on je přísný, vážný a osudný.(...)" - str. 24

15 18.02.2019

Vskutku fantastické a provokativní. A přemýšlím-li, co mi Marie touto závětí odkázala, řekla bych, že je to výjimečnost. Výjimečnost, kterou jsem cítila, když jsem se do ní začetla. A číst tuto knihu znamenalo, být pro danou chvíli jedinou, kdo Marii poslouchá, jedinou, ke komu mluví a před kterou vzpomíná…, a taky uvědomovat si to, vážit si toho, neodmítat to a neptat se, jestli jsem ta správná posluchačka, protože tady nešlo o to, co říká, ale že to říká, že to říká mě….

----------------------------------
CITÁT:
Tolik se vzdálil dítěti, které jsem si pamatovala, nebo chlapci, který byl podle všeho nejspokojenější, když jsem k němu zašla ráno, na samém počátku dne, a něco mu povídala. Tehdy byl krásný a křehký a spoustu toho potřeboval. Nyní na něm křehkého nebylo nic, vystavoval na odiv mužnost, byl naprosto sebevědomý a jen zářil, ano zářil, jako září světlo, takže jsme si v těch hodinách nemohli o ničem povídat, protože by to bylo jako promlouvat ke hvězdám nebo k úplňku.(…) – str. 64

15 18.09.2018

Nalezen v andělské knihobudce, a to jen kousek od Mannova Mefista a Remarqueovy Jiskry života… což je, řekla bych, buď čtenářsky lákavá náhoda stojící teď za zmínku, anebo prostě jen důvod si s nepatrným úsměvem veřejně přiznat: jsem také kontemplativní člověk. (Krásné slovo!) A čtivé vyprávění. Doporučuji.

----------------------
UKÁZKA:
,,(…) Říkal jsem si: Teď, právě teď, zatímco zde takhle ležíš, sedí na celém světě lidé nad tvými knížkami o barbarství nacistů, jejich srdce se plní hněvem nad tímto barbarstvím: ty však ležíš tady, bídně uvězněn, v podmínkách nehodných člověka, a podezříván, že jsi pomocníkem oněch barbarů. (…) Snažil jsem se rozptýlit. Hrál jsem v duchu hry sám se sebou, pokoušel jsem se přebásnit do němčiny latinské, řecké, hebrejské verše, prováděl jsem to, co dřívější generace nazývala ,,cvičením bystrosti a rozumu“. Snažil jsem se třeba rozpomenout, kdy jsem to či ono dělal naposledy. Je mi šestapadesát let, a už před internací jsem se sám sebe někdy ptával: Není to naposledy, že děláš to či ono? Když jsem četl knihu, kterou mám rád, ptal jsem se: Nečteš tu knihu naposledy? A totéž se mi stávalo s obrazy, které jsem viděl, s obleky, které jsem zas jednou vyndal ze skříně, s hudebními skladbami, které jsem slyšel, s lidmi, které jsem potkal. V zásadě se každý den s něčím loučíme, aniž si to uvědomujeme. (…)“ – str. 48

15 06.08.2018

Dusno, davy lidí, ulice rozkopané a já vyrážím s touhle knihou v ruce do Holešovic …prostě pro tu radost z posledních pár metrů před cílem.
Takže ano! Jen více takových, které člověka vytrhnou z vlastních myšlenek a donutí ho zvednout oči z chodníku.

CITÁT:
,,Svou prací nemůžeme a ani nechceme suplovat politiku. Toužíme však samozřejmě po tom, abychom nacházeli pozorně a vnímavě naslouchající. Toužíme a chceme, aby naše signály a naše svědectví nalezly své příjemce."

15 05.07.2018

Jestli jste si dali Lídu Baarovou do nějaké škatulky a jste toho názoru, že její krásná tvář prostě musí nést Kainovo znamení spáchaných zločinů, najdete ho. Máte-li za to, že žádnou vadu na kráse nemá, spatříte bezchybný obraz filmové hvězdy…
A možná, že taky přijdete na to, že její pověst (mnohdy hodnocená tak jednostranně špatně) je sama o sobě podezřelá, a není divu, že nejen Stanislava Motla volá po novém prověřování. Já mám k této herečce respekt a obdivuji ji za to, že byla ochotná dát v riskantní době v sázku svoje postavení.

15 04.09.2015

(…)
Jsme méně nežli listí
které po zemi stele vichřice,
jsme méně nežli jepice,
než skvrna na zdi šeré
a nežijeme – žijíce.
(…)
--------------------
Fakta, vzkazy, přání, zvolání, dopisy, verše, písně a nejrůznější česká přísloví. Blok po bloku, barák po baráku, cela po cele…. // Informace načaté a často nedopsané, surové a nepřikrášlené, bez rozptylující obrazové přílohy či uklidňujícího poznámkového aparátu, který by ten nebo onen zápis rozebral a vysvětlil. Ano, v tom je to jiné, pro čtenáře nové a nepohodlné.

Ovšem přirovnat kvůli tomu čtení této knížky ke čtení telefonního seznamu by mě nenapadlo. Telefonní seznam je přeci úplně jiná liga. Slabý a studený čajíček. Jestli mám zůstat u přirovnání, napíšu, že jde o lekvar – silný, před okamžikem dovařený (koukněte na rok vydání), tudíž pára z něj ještě stoupá, a jeho účinky jsou znatelné již po několika doušcích. Tím spíše po několika stranách, v půlce, nebo po přečtení doslovu.

Na papíru tištěná, maximálně soustředěná hrůza.

14 06.08.2021

Srdce nalezeno. Devatenáctá příčka letošní čtenářské výzvy obsazena. A jakou nádhernou knihou! I když, no, po prvních přečtených stránkách bych ji neváhala označit jako tu, do které musím ještě dorůst, tu, které jsem se bála, a která mi přišla tak nějak skrytě šalamounská. To musím napsat. Měla jsem strach, jestli jí budu rozumět….
Paní Olga je však mistrovský poeta. Snad od vás ani nevyžaduje znalost oněch her. Spíš vám o nich vypráví, láká vás na ně a prostřednictvím postav, které hrála, ledacos o ději napoví a vysvětluje. I sobě samotné vysvětluje. Krátce a přesně.
Hodnotím maximálním počtem hvězd, vpravo přidávám pár štítků a děkuji za to, že jsou jednotlivé básně uvozeny fotografií (jejím kostýmním portrétem). To byl od Vás skvělý tah!, paní Bezděková, který též může před čtením hodně pomoci.

-------------------------------------------------------------------
(…)
Kde ztratily smích, vtip a vzlyky
a děje schopné všech převratů?
Ah, usmrtily je okamžiky
a hrají teď v mrtvém dramatu.

Myšlenky, kdys jejich služebnice,
dotknou se plaše mrtvých tvorů
a srdce vzpomíná na jepice,
jak tančily v záři reflektorů.

14 02.06.2021