Nairren
komentáře u knih
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Je to velmi dobrá kniha, s hlubokým mravním ponaučením. Jen cítím, že jsem ji měl přečíst dřív. Přečíst ji jako dítě, dala by mi tehdy mnohem více.
Beren a Lúthien
J. R. R. Tolkien
Beren a Lúthien je další velmi dobrý příběh, po osudech hrdinů z Húrinova příběhu. Četlo se to pěkně a oceňuji zejména to, že Tolkien dokázal, že umí napsat i romantický epos, baladu o lásce, která hory přenáší, což je asi něco co jsem ve své knihovně postrádal, protože to poskytuje krásný únik ze všední reality. Tento příběh je skutečně takový ryzí, o hrdinství, o lásce, o zradě, je tam jasné dobro a zlo. Když to srovnám s knihami George R. R. Martina, tak tam jsou postavy i děj rozporuplné, kontroverzní a hlubší, u Tolkiena je to prostě takové přímočaré. A oba literární přístupy v určitém rozpoložení potřebuji. Co se mi naopak na díle nelíbilo, bylo to, že dost velká část knihy je protkána vysvětlivkami a komentáři Christophera Tolkiena. Já si vážím práce Tolkienova syna na otcově odkazu a toho, že chce svoje zásahy do tohoto odkazu vždy přesně zdůvodnit. Je na tom vidět, že on sám si otce a jeho díla velmi vážil. Raději bych však ocenil, kdyby se prostě pokusil nedokončená, různě upravována a fragmentovaná díla svého otce zkompletovat co nejlépe jak umí, a svůj postup obhajoval někde jinde než přímo uprostřed knihy samotné. Často mi jeho komentáře přišly složitější než třeba nějaká pasáž děje samotná nebo mi přetrhly gradující pocit napětí z příběhu. Tyto pasáže knihy jsou tedy jediný důvod, proč nedám o hvězdu víc, protože příběh je to skutečně dobrý.
Húrinovy děti
J. R. R. Tolkien
První ze samostatných příběhů Středozemě ve Starých časech je dobrý. Určitě je nadprůměrně dobrý. Nemá však na můj vkus dostatečný tah po celou dobu. Až v závěru knihy jsem cítil z příběhu nějaké napětí, když šlo Túrinovi o život. Do té doby je totiž v knize Túrin vykreslen jako extrémně sebevědomý a čtenář má pocit, že by snad skolil celou legii skřetů sám, což u mě vede k tomu, že se s postavou nedokážu úplně ztotožnit a příběh mě pak moc nebaví. V závěru knihy už však projde aspoň částečnou proměnou a příběh graduje až k dramatickému konci. Knize bych vytkl také úplně mizivou popisnost lokalit, které nám tak krásně vyobrazily filmy Pana prstenů, takže jsem se nemohl ponořit do toho, jak úchvatně musel vypadat Nargothrond, Menegroth nebo Gondolin. Celkově ale byla kniha pěkná.
Příběhy tisíce a jedné noci
Eduard Petiška
Tyto příběhy jsou asi nejlepší sbírka pohádek jakou jsem četl. Líbí se mi i orientální, exotické prostředí, ve kterém se příběhy odehrávají a zdaleka nejde jen o Blízký východ, některé příběhy se odehrávají i v Indii nebo Číně. Každý příběh má na svém konci mravní ponaučení. Zároveň se u příběhů nenudí ani dospělí, jelikož většina příběhů není pro děti a velmi často se v nich řeší morální poklesky a dilemata.
