sgjoli
komentáře u knih
Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota
Agatha Christie
Přiznám se, že jsem nějak netušila, co přesně od tohoto díla mohu očekávat. A nakonec se z toho vyklubal soubor 12 povídek, které mne dost bavily. Některé povídky zaujaly více, některé méně, proto nehodnotím plným počtem. Ale i přesto je mé nadšení velké.
Co se mi líbilo, byl fakt, že i na malém prostoru umí autorka vykreslit zajímavý příběh, vymyslet zajímavou zápletku a uspokojivé vysvětlení. Dobře tu je vidět to, jak byla v době vydání již autorka skvěle vypsaná a na malém prostoru povídek toho uměla předat hodně. Plnohodnotné detektivní případy se vším všudy tak, jak to u ní máme rádi.
Za sebe rozhodně doporučuju. Tohle je určitě jedna z těch výrazných a hlavně povedených knih od autorky.
Román o růži
Vlastimil Vondruška
Série s Oldřichem z Chlumu mne dost baví, tak není divu, že jsem pokračovala s dalším dílem. A opět jsem spokojená.
V tomto díle se chronologicky vracíme lehce do minulosti a potkáváme tu Oldřicha ještě svobodného. A dozvídáme se, jak se to seběhlo, že se dal dohromady se svou manželkou Ludmilou, resp. jak se o ni ucházel. A do toho řeší případ, který mu ty námluvy příliš neusnadňuje. Musím říct, že u tohoto dílu jsem se královsky bavila a zařadilo se to mezi mé oblíbené díly z této série.
Jak moc nemusím zápletky postavené na záměně dvou lidí, tak tady je to pojato s takovým vtipem a chytrostí, že si mne to k sobě dokázalo vysloveně připoutat. Hlavně proto, že ta záměna je postavená na dvou lidech, kteří si nemohou být navzájem odlišnější.
Tuším, že je to poprvé, co v této sérii dávám 4 hvězdy, ale tenhle díl mne tou zápletkou prostě bavil.
Pětinároží
Mario Vargas Llosa
Mé druhé setkání s autorem a opět nadšení. Tento autor mne začíná bavit čím dál tím víc.
Baví mne jeho úsporný styl. Ač má tato kniha nějakých 250 stran, je tu řečeno mnoho. Nevím, do jaké míry je situace vykreslená v knize založená na pravdě a co všechno je naopak dílem autorovy fabulace, dějiny Peru nemám nijak zvlášť nastudované. Faktem nicméně je, že to politicko-společenské prostředí, na němž se děj Pětinároží odehrává, tu je zobrazeno sice ve zkratce, ale přesto si čtenář umí udělat obrázek o tom, jak to prostředí vypadá. S čím se postavy více či méně musí potýkat, před čím a před kým si dávat pozor, jaká opatření dělat pro své bezpečí. Na jedné straně docela fascinující, na straně druhé vcelku děsivé.
Postavy tu potkáváme rozmanité, autor jejich osobnosti uměl popsat plasticky jako celistvé osobnosti, což se mi líbilo. Nikdo tu nepůsobí úplně ploše - naopak autor uměl zachytit esenci každé z těch postav -bez ohledu na to, jestli je to "kladná postava" nebo křivák. S tím souvisí i to, jak tu autor zobrazuje různé zákruty morálky a etiky ve společnosti. Autor tu nikoho neodsuzuje - to nechává na čtenářích, aby si každý udělal obrázek a posoudil sám, kdo se jak chová.
Zápletka není zas tak komplikovaná, což ale nebrání tomu, aby to člověka pohltilo a nutilo číst dál. Pro mne je to důkaz toho, že dějová linka může být silná a dobře napsaná i bez toho, že by obsahovala každých pět stran "kulervoucí" zvraty a napínavou akci.
Celkově hodnotím lepšími 4 hvězdami. Ještě si tu knihu potřebuju nechat rozležet v hlavě, možná to nakonec zvednu na plný počet.
Strážce boleslavského mysteria
Vlastimil Vondruška
Tahle série mne baví a postavy Oldřicha, Oty, Diviše a spol. jsou mi jednoduše blízké. Tak jsem opět poslouchala další díl a opět jsem si to užila.
Autor se tu noří do časů kronikáře Kosmy, což bylo pro mne milým živením, že jdeme ještě hlouběji do historie. Do doby, která je pro našinec velmi vzdálenou, ale pro Oldřicha to zas tak dávno není (rozhodně je tomu Oldřich časově blíže než my). Pracuje se tu se zápletkou ve stylu "co by kdyby", která je pro nás těžko na 100 % doložitelná, ale fikce snese mnohé. A mne to prostě bavilo.
Asi teď píšu možná trochu nesrozumitelně pro ty, co tuto knihu nečetli, ale já ten děj záměrně nechci prozrazovat, abych nepřipravila potenciální čtenáře zbytečně o případná odhalení a "aha momenty".
Každopádně tenhle díl se mi líbil. Je to svižné, zápletka mne bavila, Oldřichovi jde o krk a musí se obhájit před panovníkem, což je vždycky zdroj určitého napětí - lákavého pro čtenáře.
Již klasicky - 3 hvězdy z 5.
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Tuhle knihu bylo jednu dobu vidět snad všude a i dnes na ni občas narážím. Dlouho jsem se jí vyhýbala, protože jsem tak nějak podvědomě tušila, že to bude hodně náročné na psychiku. Ale nakonec jsem podlehla své zvědavosti, protože mne u některých knih prostě zajímá, co ní tolik lidí vidí. Takže jsem se do této knihy nakonec pustila a to v audio podobě. No a nemýlila jsem se v tom, že to bylo náročné na psychiku, protože tohle bylo psycho. A to doslova.
Pokud bylo autorčinými záměrem vyvolat ve čtenářích pocit znechucení a toho, že je vám při čtení (poslechu) psychicky špatně, tak to se jí povedlo. Minimálně já tohle cítila. Jestli něco fakt nemám ráda, je to psychický nátlak a manipulace - zvláště když to přichází od člověka, který vám je velmi blízký. A to tady najdete v krystalické podobě. Že je láska slepá, se tu zobrazuje velmi zřetelně. A pro mne jako nestranného člověka, který tou láskou zaslepen není, to bylo velmi náročné sledovat, co se za těmi zavřenými dveřmi děje.
Nevím, jestli jsem tak moc paranoidní či mám tak moc vycvičené "radary" proti manipulaci, ale to, že něco nebude v pořádku, jsem cítila skoro od začátku toho vztahu, který tu sledujeme. Těch varovných vykřičníků a červených vlaječek bylo hafo a mně bylo fakt těžko z toho, když to ta postava, na niž to mířilo, prostě nedokázala vidět.
Je to dílo naivity, zaslepené lásky, velké důvěry a přehnané důvěřivosti na straně jedné? Nebo psychopatie a zkušenosti v manipulaci na straně druhé? Trochu se obávám, že od obojího něco.
Člověk si během čtení téhle knihy může klást otázku - jak to, že si těch náznaků, že je něco špatně, nikdo nevšiml dřív? Asi proto, že když je manipulátor zkušený v tom, co dělá, asi ty stopy umí zametat opravdu dobře a navenek hrát divadlo o dokonalém životě.
Tak jako tak, tahle psychohra, která se v tomto příběhu objevuje, byla dost náročná a autorce se to podařilo popsat neuvěřitelně reálně, že je mi z tohoto příběhu fyzicky i psychicky fakt šoufl. Jestli něco špatně snáším, tak je to přesně to, co se děje v téhle knize. A nejhorší na tom je, že kniha popisuje něco, co se může snadno stát každému i v reálném životě. A že se to v některých domácnostech v nějaké míře skutečně děje. Možná to není všude zahnané do takové šíře, ale ono někdy stačí málo...
Tahle kniha bude pro mne náročná na to, abych ji pořádně v hlavě zpracovala. Ach jo... já věděla, proč jsem se pořád tak dlouho bránila... Nicméně, mé hodnocení je vysoké, protože byť to pro mne nebyl snadný poslech, vlastně jsem od knihy dostala přesně to, co jsem od ní čekala. Neuvěřitelný psycho.
Olomoucký bestiář
Vlastimil Vondruška
Měla jsem chuť na něco svižného, nenáročného s detektivní zápletkou, a tak jsem sáhla po dalším dílu této knižní série s Oldřichem z Chlumu v hlavní roli. A jo, dostala jsem od toho přesně to, co jsem čekala.
Oldřich se v této knize ocitá na Moravě a pohybuje se tu na tenkém ledě, neboť Morava není úplně jeho působiště a on tu nemá takový vliv a moc, jak by při vyšetřování potřeboval. A že by to potřeboval, protože vedle zmizení královských peněz, které tu dostal od panovníka vypátrat, se tu setkává s obětmi napadenými vlkodlakem. A Oldřich brzy poznává, že vlkodlak tu nakonec nebude tím pachatelem, kterého by měl hledat.
Myslím, že tenhle nadpřirozený prvek tu byl příjemným oživením, které do atmosféry přililo trochu toho napětí a pověrčivosti, které sice Oldřichovi přidělávají práci a starosti, ale pro čtenáře jsou zdrojem určité zábavy.
Autor nám neupřel ani příjemné špičkování mezi panošem Otou a novým písařem Wolfgangem, což mne prostě bavilo a přišlo mi to milé a úsměvné.
Tahle série mne jednoduše baví a určitě v ní budu i nadále pokračovat.
Měsíční šachta
Martin Lavay
Od Martina Lavaye jsem četla již jeho dvě knihy o Djatlovově expedici. Autorův styl psaní mi sedí, tak jsem si říkala, že vyzkouším i další jeho dílo, tentokrát o Měsíční šachtě, která pro mne byla dosud neznámým a dosti mlhavým pojmem.
Pokud se chcete dozvědět něco o tom, co Měsíční šachta je, kdo o ní začal mluvit první, kdo všechno ji zkoušel hledat a jaké informace se o ní ví, tato kniha je určitě dobrým zdrojem informací. Autor tu vcelku přehledně shrnul všechny dostupné informace, které se tohoto tématu nějak týkají.
Nečekejte odborné vědecké pojednání, je to podle mne spíše populárně-naučná publikace shrnující informace o Měsíční šachtě - určená podle mne primárně pro nadšence do záhad a tajuplných věcí, které čekají na nějaké rozřešení.
Nakonec hodnotím průměrně. Autorův styl psaní je velmi čtivý a vše, o čem píše, tu je podané velmi srozumitelně a v souvislostech. Kniha mi pomohla udělat si základní obrázek o tématu. A toho si na knize cením. Důvodem, proč nehodnotím výše, je hlavně to, že Měsíční šachta nakonec není úplně tématem, které by mne nějak blíže pohltilo a kterým bych se nadále chtěla nějak zaobírat. Oproti Djatlovově expedici, která mi v hlavně utkvěla velmi silně a o které si vždy ráda něco přečtu, jde tohle asi nakonec mimo mne. Jsem ráda, že jsem se s tímto tématem seznámila, ale touto knihou to asi pro mne končí...
Don Quijote de la Mancha A1/A2
Eliška Jirásková
Španělsky jsem se začala učit před několika měsíci. No a bohužel jsem se čtením začala příliš brzo, protože mi tohle dalo dost zabrat. Je to určeno pro znalostní úroveň A1/A2, ale asi jsem měla počkat, až budu spíš na té úrovni A2, protože některé gramatické jevy pro mne byly náročné na pokoření a hlavně na porozumění. No, pochytila jsem aspoň nějakou novou slovní zásobu, což je super, ale čtení této knihy pro mne bylo spíše trápením.
Obsahově mne to bavilo, ale to hlavně díky té české variantě jsem chápala, o co tu jde. Ale jako studijní materiál to pro mne úplně nebyla vhodná volba, za což si mohu sama. Jestli mohu doporučit? Asi až na úrovni A2, kdy si budete jisti aspoň trochu, že máte upevněný nějaký základ. Pokud teprve začínáte, možná to bude pro vás oříšek.
Já to určitě časem zkusím znova, až budu na pokročilejší úrovni, protože myslím, že zpracované to je dobře. Chyba je momentálně u mne a nechci nad touto knihou lámat hůl.
Mona
Bianca Bellová
Od autorky jsem již četla Jezero, které se mi líbilo, a tak jsem chtěla vyzkoušet i něco dalšího z pera B. Bellové, a tak jsem sáhla po Moně. A musím říct, že Mona mne bavila ještě o něco víc.
Jedná se o velmi niterné vyprávění o dvou lidech, kteří si k sobě najdou cestu a utvoří si silné pouto. Příběh dvou lidí, kteří by se - nebýt okolností - nejspíš nikdy nepotkali. A přesto tu jsou, každý vlastním břemenem na zádech a v duši, přesto na sebe nějak napojení.
Vedle silných lidských osudů, které tu autorka předkládá, tu najdete i určitou emocionální složku, melancholii, lyriku a vytříbený jazyk, který vás pohladí po duši a který je radost číst.
Zároveň tu člověk má na pozadí blíže neurčeného válečného konfliktu možnost přemýšlet nad otázkami společnosti a jejího uspořádání, problémů a bolestivé reality, v níž přežívat je skoro kumšt a která zároveň ukazuje lidské charaktery v jejich ryzí podobě, úplně na dřeň.
Tohle si budu v hlavě zpracovávat ještě nějakou dobu. Je to skvělé čtení, které mne moc bavilo, ale taky je to ten typ literatury, u kterého po dočtení potřebuji více času to na sebe nechat působit.
Poslední dům v Needless Street
Catriona Ward
Vyposlechnuto jako audiokniha. Anotace zněla zajímavě a jo, nakonec to bylo vcelku solidní dílo.
Zpočátku trochu chaos, ale jak jsem se dostávala hlouběji do děje, tak to začínalo dávat čím dál větší smysl. Pravda, od určitého momentu jsem část pointy odhalila. Ale to vůbec nevadilo, protože autorka přišla ve výsledku se zajímavým tématem a dokázala to v závěru zobrazit tak, jak jsem to ještě nikde neviděla, a poukázat na něco pro mne nového.
Jedná se o psychologické drama s thrillerovým nádechem, na pomezí hororu. Atmosféra místy temná, děsivá. Našla jsem tu scény napínavé, trochu "creepy", atmosféra byla občas docela hutná.
Hodnocení dávám nakonec průměrné, či lehce nadprůměrné (3-3,5 hvězdy). Byť to mělo spád, bylo to napínavé a zápletka i rozuzlení byly zajímavé, tzv. na zadek jsem se z toho přece jen neposadila. Není to vysloveně špatné, ale v rámci žánru jsem za sebe četla asi větší pecky... Nicméně pokud vám anotace přijde lákavá, určitě knihu zkuste.
Nemesis
Jo Nesbø
Stejně jako předchozí díly jsem i Nemesis poslouchala jako audioknihu. A nastala tu nečekaná změna. Zatímco předchozí knihy v sérii jsou namluvené klasicky jako "přečtení textu od začátku do konce, tak jak to autor napsal", došlo tady ke změně a Nemesis byla namluvena v podobě dramatizace. Je to tak o něco zkrácené a posloucháme tak rozhovory mezi postavami, jejichž repliky posouvají děj kupředu.
Nevím, co vedlo autory audioknihy k tomu, aby takto změnili přístup, ale mně to přišlo jako zajímavé osvěžení.
Občas jsem teda nechápala Harryho chování (jakože např. ztratím telefon a nezablokuju si simku?) a v tom závěru mi přišlo, že je to vyřešené nějak moc snadno a rychle, tak trochu moc na náhodu.
Celkově ale mi to ale přišlo docela fajn. Možná to, že to bylo dramatizováno a každou postavu mluvil někdo jiný, tomu dodalo na spádu a větší dynamičnosti.
Jelikož ale z tohoto žánru mám načteno docela dost, pořád se u Harryho nemohu přehoupnout přes průměrné hodnocení. Je to fajn série, fajn hlavní hrdina, ale zatím mne to nemá jak moc překvapit.
Červenka
Jo Nesbø
Zatímco v prvních dvou dílech náš Harry cestuje do zahraničí, v Července nám zůstává v rodném Norsku. Přesto tu najdeme motiv cestování - tentokrát v čase, když se díky zápletce dostáváme dějově částečně do dob minulých, aby čtenář pochopil, proč náš vrahoun dělá to, co dělá.
Příběh má švih a spád, docela to utíkalo a zápletka sama o sobě byla zajímavá. Rozuzlení jsem úplně neodhalila, takže v tomto ohledu to bylo taky fajn. Přesto jsem měla pocit, že se v knize poněkud ztrácím. Tenhle dojem ve mně vyvolalo hlavně velké množství postav, jejichž jména mi prostě a jednoduše splývala. A já občas měla problém se zorientovat, o kom se vlastně mluví. To mi dost kazilo dojem z jinak zajímavého případu.
Nevím, možná mi v tomto ohledu nepomohl fakt, že jsem to poslouchala jako audioknihu - že jsem si ta jména hůř pamatovala. To je pro mne v tomto případě trochu dilema. Protože poslední dobou u detektivek/thrillerů preferuju poslech audioknih, protože v tištěné podobě mám poslední dobou se do tohoto žánru vůbec začíst a užít si to jako celek. A tak upřednostňuju audioknihy, i když je to za cenu, že se hůř orientuju v postavách, když jich je jak na orloji...
Každopádně 3 hvězdy a v sérii určitě chci ještě aspoň chvíli pokračovat...
Město jménem Praha
Karel Šiktanc
Tohle dílo spojuje dvě věci, které mám ráda - město Prahu a také lyrické výjevy, trochu zabarvené určitou melancholií.
V některých pasážích je toto dílo popisné. Spolu s autorem se procházíme Prahou, míjíme slavná místa, necháváme se obklopit krásou města. Občas na nás dýchne historie města, vnímáme výjevy a příběhy, které nám tu autor předestírá. Také mne velmi okouzlil Šiktancův jazyk, který v tomto díle používá. Jeho práce se slovy je precizní - ví přesně, co chce říct. Ví přesně, jakou představu chce vyvolat, jak zasáhnout, jak popsat pocity, dojmy a imprese, které chce vyvolat.
Za mne je tohle skvost, ke kterému se budu chtít ještě vrátit.
Fantastická ševcová
Federico García Lorca
Fantastická ševcová (někdy překládáno i jako Čarokrásná ševcová) je satira, která ale vlastně ukazuje docela smutné a těžké téma. Jak se asi žije v manželství mezi dvěma lidmi, mezi nimiž je obrovský věkový rozdíl (18 let vs. 65 let) a kdy ta láska vychází jen od jednoho z manželů, zatímco ten druhý lásku prostě necítí? Jak se žije v manželství, když každý z manželů má od manželství poněkud jiné představy? Jaké to může mít pak následky? Otázky velké a těžké - autor částečně nějaké odpovědi dává, ale částečně si musí čtenář odpovědět sám. To se mi na té hře líbilo, že mne to vlastně nutilo nad těmito věcmi přemýšlet a vůbec si klást otázky, co od případného manželství čekám já.
Autor tuhle tematiku halí do hávu veselohry, což možná někomu sedlo a pomohlo se s tím tématem vyrovnat lépe a snadněji. Mně to bohužel v tomto ohledu nesedlo - osobně bych tohle téma uvítala ve vážnějším duchu, možná více do hloubky, nějaký hlubší ponor do emocí - místo toho, aby se to v rámci veselohry autor snažil shazovat různými humornými scénkami a replikami.
Nakonec tedy pro mne spíše průměrné. Z děl od Garcíi Lorcy jsem si víc užila Krvavou svatbu (čteno) a Dům Bernardy Alby (viděno v divadle), které také řeší vážnější témata a je to psané také ve vážnějšímu duchu.
Valse melancolique
Zbyněk Hejda
Tuto básnickou sbírku jsem četla kdysi na vysoké škole, ale už jsem od té doby stačila zapomenout, co v ní vlastně čtenář najde, jaké emoce to ve vás vyvolá a jaká ta Hejdova poezie vlastně je.
Slovo "melancholique" v názvu má skutečně své opodstatnění. Melancholie, splín a smutek jsou častými motivy, které v této sbírce najdete. Občas má člověk pocit marnosti, jako by se život nedal žít a existence člověka tady teď byla příliš náročná. Hejda tu tak v některých básních utíká do snů a představ, které jako by byly lehčí, krásnější, nadějnější a plné útěchy - celkově jako by sny a představy byly lepší než život v realitě, tady a teď. Možná jde o stav, kdy se člověk snaží načerpat zpět vnitřní sílu a energii pokračovat v životě, který je jinak neutěšený? Možná.
Každopádně tato sbírka se mi líbila, zaujala mne. Pravda, asi ne všechny básně jsem dokázala pro sebe nějak interpretovat a něco si v nich najít, proto jsem dala o hvězdu méně. Přesto za sebe mohu určitě doporučit, pokud se v poezii rádi nimráte v melancholii, splínu a smutku. Mne tohle v poezii teda docela dost oslovuje.
Totální válka 2. část
Robert Kirkman
Asi dosud ten největší boj o přežití snad máme za sebou. Že se to neobešlo bez obětí, je bohužel běžná realita tohoto Kirkmanova světa, ale s tím čtenář už tak nějak počítá. A i když je mi líto odchodu některých postav, stejně se mi líbí, jak jde autor vlastně na dřeň a je syrový - ten svět prostě je nelítostný a nevybírá si. A je dobře, že to autor tak zobrazuje, protože to působí o to realističtěji a autentičtěji.
Byla to zase jízda, bojůvky se vším všudy, jak to člověk očekává. Akční, svižné. Možná sice v některých bodech očekávatelné, ale nevadí. Já si tenhle díl taktéž užila a uvidíme, co přinese pokračování.
Totální válka 1. část
Robert Kirkman
Rickova parta se chystá vybojovat si své místo na zemi. Vytváří to určité napětí - čtenář fandí hlavním hrdinům, zároveň počítá s Neganem jako nelítostným soupeřem, od kterého může přijít mnoho zákeřností a mnoho zlého. Ta plíživá atmosféra z toho, jak to nakonec dopadne, se tu ukazuje velmi dobře. A že to bude řežba, to je naprosto jasné.
Už dlouho si říkám, jak jsem fascinovaná tím, že si autor dokáže pořád udržet čtenářovu pozornost. Při tom množství dílů by bylo naopak snadné sklouznout do nějaké zacyklené fáze, kdy se pořád točíte v tom samém a nic vás nemůže překvapit. Ale Kirkman dokáže přijít s něčím, co vás tak nějak vytrhne z toho zaběhnutého děje, a vy tak nemáte pocit, že stojíte na místě a čtete to samé.
Tohle jsem si užila a jsem ráda, že jsem měla hned po ruce druhý díl.
Sériový vrah se směje mezi kapkami deště 3
Rjósuke Tomoe
Velmi solidní zakončení téhle trilogie. Líbilo se mi, že se autorovi podařilo příběh skutečně uzavřít bez nějakého zbytečného otevřeného konce, kterým by si připravil zadní vrátka pro případné pokračování.
Je tu vysvětlené to, co bylo potřeba vysvětlit. Dočkáme se nějakého rozuzlení, hlavní hrdina si tu taky zažije své.
Bavilo mne, jak se autorovi podařilo celou sérii udržet určité tempo, které si nastavil už v prvním díle. Pořád to mělo svůj švih, nikde hluchá místa, pořád jsem byla v pozoru a měla jsem furt chuť pokračovat dál, dokud se nedostanu na konec.
Nehodnotím tedy plným počtem - řadu těch motivů, které tento příběh obsahuje, jsem viděla už jinde, takže v tomto ohledu mne to asi nemělo moc čím ohromit. To nic ale nemění na tom, že to byla docela jízda, která uměla zabavit.
Sériový vrah se směje mezi kapkami deště 2
Rjósuke Tomoe
Psychohra pokračuje. Když už náš hlavní vyšetřovatel tuší motiv, může se zaměřit o to víc na hledání vraha. A to i když jede na vlastní pěst. Vyšetřovatele-samotáře, co jede po vlastní ose, jsme už také mohli vidět mnohokrát už dříve, ale výhodou mangy je, že ta grafická stránka vás vyvaruje nudnějších pasáží a vy se tak v tom ději posouváte rychle kupředu.
Není tu prostor pro nudné výplňové pasáže, které by děj zdržovaly. Aspoň teda ne v případě Muzea. Je to velmi svižné, nutí vás to číst dál a fandit hlavnímu hrdinovi, aby dokázal ochránit své nejbližší okolí.
I když druhý díl bývá někdy v trilogii dílem výplňovým, tady to podle mne úplně neplatilo. Dějově o bylo zajímavé, někam se to posunulo a já se u toho nenudila.
Sériový vrah se směje mezi kapkami deště 1
Rjósuke Tomoe
Hon za sériovým vrahem, který si nebere servítky a nic mu není svaté, asi není úplnou novinkou v literatuře. Přesto se tu autorovi této série podařilo zobrazit tak, aby se člověk vysloveně nudil.
Od samého začátku se "jde na věc", autor se s tím fakt nemaže. Způsob, jakým oběti umírají, je fakt hnus. Zároveň tu autor rozehrává i psychologickou hru zaměřenou na hlavního vyšetřovatele. To asi taky není úplně originální motiv. Ale myslím, že ta grafická stránka tomu napomáhá dodat silnější emocionální rozměr, protože to má člověk přímo před očima - v syrové podobě.
Za sebe musím říct, že mne to bavilo. Vtáhlo mne to hned do děje a pořád jsem měla chuť pokračovat, abych zjistila, co se teda děje a kdo za tím stojí. Do druhého dílu jsem se pustila vlastně takřka hned po dočtení tohoto úvodního dílu.