soukroma komentáře u knih

Půlnoční modř se mi líbila mnohem víc, přestože před delftskou fajáns dávám přednost holandskému sýru. Tady mi vysloveně vadil ten autorčin neučesaný, školský staccato styl vyjadřování, nic úhledného, nic košatého, nic literárního. Ale hlavně to byl typický román pro ženy, sýrařina a podnikání se odbylo krátce hned na začátku a pak do toho vstoupily city a tehdejší morálka třídní společnosti, i v liberálním veskrze podnikatelském Holandsku.

2 25.06.2024

Velmi pěkný vypravěčský styl, a to v různorodém podání. Náměty a rozsah jednotlivých povídek také velmi rozdílné, některé mne zaujaly víc, jiné vůbec. Nejlepší pro mne první a poslední, Baudelaire a Lizzie Bordenová. Oba příběhy sice hrůzné, ale autentické.

2 25.06.2024

Různorodé krátké pohledy na stromy různě podané různými autory. Zajímavý ilustrační i barevný foto doprovod, např. naměřené rozdíly v teplotách mezi stromy a jejich okolím ve městech.
Oslava zeleného zlata (nemyslím chmel, ale právě úžasné stromoví) a připomenutí jeho důležitosti pro život na Zemi je vždy namístě.

2 25.06.2024

Nějak příběhově nezaujalo. Ale zase mne to přimělo trochu si připomenout, jak to vlastně bylo s Vavilovem a Lysenkem.
Z celé tetralogie se mi nejvíc líbila kniha první, Historie včel. Pak už pro mne měl kvartet sestupnou tendenci.

3 25.06.2024

Cesta po Britském impériu (leden-listopad 1922), kterého se v rámci mise přípravy velkolepé výstavy Britského impéria naplánované na rok 1924 zúčastnila Agatha jako doprovod svého muže (státního zaměstnance), zvěčněná dopisy matce a dceři a hromadou černobílých fotek.
Jako správná spisovatelka si všímala všeho: nejen exotického prostředí (Jižní Afrika - Austrálie/Tasmánie - Nový Zéland - Honolulu - Kanada od západu na východ), ale hlavně lidí kolem sebe a celkové atmosféry. Takže dopisy jsou o počasí, plavbě a souvisejících neduzích, hodně o spolucestujících, o nekonečném proudu oficiálních/formálních večeří a recepcí, neboť celá cesta byla řádně organizovaná a jako taková velice formální. Snad krom Honolulu, kde si konečně Agatha připravila odpočinek v oceánu a na pláži. Fotky také především zvěčňují Brity, méně místní a záběry navštívených míst. Autentické, proložené mnoha fotokopiemi článků, záznamů, jídelních lístků apod. Sestaveno jejím vnukem u podobné příležitosti.

(SPOILER) Vynikající a děsivé: dlouho na mne žádná kniha nepůsobila tak tísnivě. Od prvních stran na mne padla tíseň a ta se jen prohlubovala s každou další přečtenou stránkou. Přes svírající se útroby a značnou nepohodu z čteného jsem pokračovala dál. Musela jsem zjistit, jak a kam to bude pokračovat a jak to celé skončí...
Pocity frustrace, nejistoty, beznaděje jsem plně prožívala s hlavními hrdiny: na místní poměry malou a soudržnou rodinou (stará téměř nepohyblivá matka, syn zdatný farmář a jeho šikovná a pracovitá manželka, byť náplava hluboce zakořenila, a jejich malá dcerka, stále s rodiči na farmě). Všichni milovali svoji půdu a místo k životu, vykonávali náročnou fyzickou práci na poli a kolem hospodářství, včetně péče o matku a malou dcerku. Pracovití a nesmírně spokojení s tím, co měli, co vybudovali, co obhospodařovali. Odděleni trochu od nejbližšího městečka, společnost ani moc dalších věcí nepotřebovali, užívali si času společně.
Jakmile přišel do městečka velký manipulátor (dražebník), situace se začala měnit. Jemný tlak na ně byl stále větší, museli se vzdávat nejprve haraburdí, pak i vzácnějších věcí, až po nářadí a stroje pro vlastní práci a věcí nutných pro život. A pořád to nebylo dost, až neměli už žádné úspory, nemohli si vydělávat (ani prodejem mléka a másla - nejprve odstředivku, pak i krávy odevzdali; ani prodejem dřeva - nejprve pily, sekery, pak i traktor odevzdali...), takže už šlo o holé živobytí a nakonec i o vlastní život. Utéct nechtěli, na místě a půdě lpěli, jinde by živořili, zejména ve městě, ostatně neměli úspory na přestěhování jinam... Jejich tichému vzdoru jsem plně rozuměla, starost o rodinu bránila otci a hlavě rodiny vzít situaci radikálně do svých rukou (a zanechat pak třeba rodinu zcela bez ochrany). Jejich lpění na životním prostoru, který měli a milovali se vším všudy, kde měli fyzické i psychické kořeny, jsem rovněž plně rozuměla... Radikálnějšímu záměru otce ke konci knihy jsem už rozuměla o poznání méně.

Autorka psala příběh v 70. letech, kdy Amerika měla své problémy tolik odlišné od těch našich té doby. A ty naše na rozdíl od amerických dobře znám. Proto možná překvapivě můžu příběh chápat i jako jakousi alegorii: podobný hororový (nikoli ve smyslu literárním, ale lidském) scénář v malé komunitě se může odehrávat kdykoli a kdekoli, ale připomíná i reálný socialismus, kdy na začátku byl třeba i dobrý nápad, záměr, ale (spíš) charismatický vůdce jel podle své linie, oblboval masy a mastil si kapsu, za pomoci stále více přisluhovačů (některým ale příslušnost k téhle vůdčí straně nakonec stejně nepomohla a nezachránila rodinu, zdraví, ani život) a stále přísnějších pravidel a nátlaku psychického a fyzického na to "ovčí stádo" pod sebou. To nemělo víc šancí než tiše vzdorovat, kdo snad vystrčil růžky, se zlou se potázal, policie (branná moc) byla na straně usurpátora, takže se poslouchalo a dělalo to, co byl vyžadováno, až skoro k vlastní záhubě. A na jejím pokraji se nakonec stádo vzchopilo a vyjádřilo svůj nesouhlas, revolučně, ovšem na vrchního manipulátora si nepřišli - samozřejmě unikl, i když oběti byly.

Příběh, který se takto mohl a stále může leckde odehrát (a odehrává). V malém i velkém. Proto je to děsivé a tísnivé čtení, protože se to opět může stát ... i nám.

"Půda je všechno, co máme. ...
Co můžeme udělat jiného, než jít? Dávají ti na výběr, tvoje posvátná půda, nebo...
Věci jsou věci. Ale nemůžou ti vzít to, jaký jsi člověk. A taky nám nemůžou vzít půdu, protože na ní žijeme.
To jsou jen slova. Nic z toho je nezastaví..."

4 25.06.2024

Autorka, slovenská studentka čínštiny na Taiwanu ("počeštělý" Tchaj-wan se naštěstí v knize ani nemihne, mně se to ostatně taky nelíbí) předem upozorňuje, že se nejedná o cestopis, že byla v podstatě na jednom místě... A přesto jsem se z knihy dozvěděla o současné Číně (a Taiwanu), životě a kultuře zejména mladých dozvěděla neskutečně mnoho, povětšinou mnoho nečekaného. Autorka to podává kousek po kousku, kratičké kapitoly naplněné opravdovými zážitky, které Evropana, Čecha i Slováka prostě musí neustále překvapovat.
Je to autentické a je to aktuální. Bez debat 100% A druhá autorčina kniha je již připravena ve čtecí frontě.

6 23.06.2024

Na dánskou detektivku to začalo velmi slibně, napínavě a svižně, navíc z jutského pobřeží. I přeshraniční tým byl zajímavě případně sestaven - Dánka a Němec. Nicméně záhy se od stávajících tři vražd a dvou únosů dětí odbočilo ke starším mírně podobným případům odjinud, kde ovšem pachatel, pedofil-kanibal, byl dopaden a uvězněn. Mělo to sice nakonec vazbu na objasnění všech otevřených případů, ale babrali se v tom nechutně, doslova, dlouho. Od poloviny jsem už jen prolétla. 49%

3 23.06.2024

Nevím, proč se tomuhle dostalo vydání. Po pár stranách jsem odložila..., ale navíc jsem musela knihu a kupodivu i její autorku vložit sem.

1 22.06.2024

Přečetla a dočetla jsem jen proto, že je to Falconer a že to čtivé je, ale s velkým ALE: podle skutečnosti, podle skutečných osobností, podle skutečných událostí??? Jasně, zmíněna je spousta věcí jako potopení Titaniku, Lusitanie, útok na Zimní palác a irská občanská válka v 20. letech. Ty jsou zmíněny, nic víc. John Reed a jeho 10 dní, které otřásly světem jsou nám trochu známé, samozřejmě o skutečných zvěrstvech bolševiků a vůbec tehdejší děsivé zimy následující po děsivém bouřlivém období a předcházející nejděsivějšímu (?) období země jsme se nikdy nedozvěděli. Ale nedozvíme se pranic ani v tomto románu. Kitty není žádná Louise Bryant, kterou neznám, ale kterou autor v doslovu zmiňuje jako novinářku působící v Petrohradě spolu s Reedem - ze zájmu jsem se na popis jejího působení podívala jinde, mj. byli manželé.
O bojích v Irsku před sto lety nevím zhola nic, a naneštěstí z knihy jsem zas nic nepochopila. Všechny výše zmíněné události totiž představují jen témata jednotlivých částí knihy, takže pár desítek stran a přeskočíme pár let, na další událost, do jiného moře, na jiný kontinent. Zcela nefunkční, zejména sdružení prožití všeho jedinou osobou, nezničitelnou Kitty. A ten závěr hodný opravdu červené knihovny, to už bylo vážně moc.
Neseděly mi postavy, nelíbila se mi struktura knihy ani její malý informační obsah. Když si vzpomenu třeba na vydatnou Aztéckou perlu, mám dojem, že od té doby autor usnul na vavřínech a plácá své nové kousky ledabyle a velice povrchně, stále víc jako prostinké čtení pro ženy.
Jenže se to pořád ještě dá číst; kdyby ne, mohla bych to aspoň záhy odhodit, ale takhle... 55%

2 21.06.2024

Zajímavá historická detektivka, z pera Italky, i když ten pseudonym byl pro mě dlouho matoucí (než jsem pohledala).
Knihu jsem měla v knihovně dlouho nepřečtenou, snad kdysi z výprodeje, a nakonec jsem byla příjemně překvapená - zdánlivě krátký román je vcelku velmi vydatný, co do historických informací, tak vyobrazení lidského charakteru zejména na protikladech dvou vojenských důstojníků, jednoho republikána a druhého císařského dějepisce.
Autorkou je žena, ale naštěstí se neuchylovala k červené knihovně, romantických linek bylo málo, zato dle mého skvěle vystihla mužské nátury - protiklady, nakonec nepřátelé, přesto spolu vedli zasvěcené debaty, respektovali se a nakonec dokonce přeživší po druhém dědil! Velkorysost mužská je záviděníhodná vlastnost.
Počátek 4. století po Kristu, stále pronásledovaní křesťané v Římské říši, schylování se k válce se severními Barbary, očekávané předání císařské moci po dvou spoluvládcích novému - na obzoru Konstantin, kterému ale hrozí zatím spíš úkladná smrt.
Samotná postava vyvolavače ohně byla pro mě nějak okrajová, nezajímavá a neuchopitelná, stejně jsem nepochopila jeho přezdívku (o oheň nikdy nešlo?!). Asi tam byl za tu mystickou, podvodnou stránku nabourávající/podporující víru ve vzkříšení?
Pěkné čtení, z téhle doby jsem snad ještě nic nečetla, natož detektivku. 85%

2 21.06.2024

(SPOILER) Tentokráte bylo všeho nějak moc - závist, nenávist, brutalita, zranění, ničení, topení, sekera, firma pro převoz koní, dostihy, stáje, králíci, viry, klíšťata, úmrtí zvířat, pašování, EHS...a samozřejmě peníze.
A do toho naprosto stoický hlavní hrdina, kterému jsem jeho postoj tedy už skoro nemohla ani věřit. Napadli ho, skoro umlátili, nakonec ještě téměř utopili, aby se vrátil do zcela zdemolovaného bytu a ke zničenému Jaguáru (včetně helikoptéry jeho sestry), a byl v klidu, to prostě nejde! 75%

Pozn.: Mrkla jsem na předchozí komentáře a posílám vzkaz autorovi jednoho z nich: králík není hlodavec!

2 21.06.2024

Docela pěkný stručný a pěkně ilustrovaný průvodce dějinami lékařství. Připomínka mnoha slavných i zapomenutých jmen, bez nichž by se medicína neposunula dál a my se stále potýkali se strašlivými infekcemi a jinými život ohrožujícími zdravotními případy.

1 21.06.2024

Začátek o malé Petrušce ještě šel, ale následující dlouhatánská zpověď a deník sprostého řezníka to zabily.

4 19.06.2024

Nečetlo se mi to vůbec dobře, skákalo se od jednoho ke druhému (příliš často se časově vybočovalo z jinak chronologicky poskládaných životních kapitol, takže leccos se čtenář dozvěděl zbytečně dřív, než událost nastala, a o to méně pak v danou chvíli, kdy to bylo relevantní), autor se rád nořil do hodnocení AS po stránce názorové, víry a filosofie, ale spíš tím prozrazoval názory a náhledy své.
Nakonec mám neodbytný dojem, že jsem se o osobnosti AS a jeho životě vlastně nic kloudného nedozvěděla, ani proč dostal Nobelovku... Škoda. Zajímavé bylo sledovat, jak se v/k nemocnici Lambaréné měnil přístup těch u moci v běhu koloniálních a válečných dějin 20. století, stejně jako k AS, který tam byl jako Němec hodně často internován, pokud ne úplně vyhoštěn jako válečný zajatec a vrácen do Evropy.

1 15.06.2024

Knihu mám doma hodně dlouho, a protože se teď cíleně vrhám na ušetřené kousky v knihovně (aby tam nezůstaly netknuté navěky), došlo i na ni...
Není špatná, je to zase trochu jiný přístup k cestování, tudíž i jiné poznatky z cest. Organizované krátkodobé cestování Američana v malých skupinkách, takže i na zkušenosti se spolucestovateli dojde, jinak samozřejmě vše, co se na takových cestách dá zažít: poněkud zúžený pohled na místní a většinou naplánované návštěvy hlavních turistických atrakcí, ale někdy je i něco navíc (i když improvizace či individualismus se na takových cestách prostě nepěstuje, často není žádoucí místními orgány, často není bezpečná pro cestovatele). Doplněno trochou destilované historie, v přijatelném rozsahu a hloubce.
Protože se jedná o dobu 90. let, tak na jednu stranu to už není v mnohém aktuální, protože zrovna navštívené země se hodně za těch 20-30 let změnily (Čína, Indonésie, Egypt...), nebo spíš se změnila dostupnost a zájem o turisty (k lepšímu i k horšímu). Ale na stranu druhou zase čtenář může srovnávat, pokud v daných místech byl tehdy nebo později, jak to vnímal a co a jak se měnilo.
Čtivé, s mapkami trasy u kapitol příslušných navštívených zemí, ale zcela bez dalšího obrazového doprovodu.

1 15.06.2024

Casanova filosof, estetik, politik, ekonom a samozřejmě teolog. Především ve svých dopisech, i v dopisech jiných.

"Špatné vzdělání a ignorantství, které Platón a Bacon nazývají insentia boni, jsou příčinou všech morálních chorob sužujících lidstvo." (Duchcov, 1. září 1795)

"Myšlení je trýzeň pro líné duchy uvyklé na temnotu. Protože paprsky světla zraňují, vyhýbají se i těm, kteří se k nim chtějí přiblížit s pochodní, neboť její plamen je oslepuje. Všechny půvaby, které filosofie nachází v pravdě, nalézá lenoch v omylu. To způsobuje, že jeho důvěřivost dovoluje, aby kvetl podvody, které si ve všech dobách uzurpovaly práva pravdy mezi lidmi."

1 15.06.2024

Sekerníkův jazz se mi moc líbil, i když na jazz vůbec nejsem, ale New Orleans je originál - a detektivní zápletka byla výborná. Směr na Chicago s Al Caponem mne na samotný konec navnadil, ale...
Černo-bílé Chicago 20. let mne opravdu otrávilo se všemi gangstery, gangy, poskoky, všudypřítomnou korupcí, souvisejícími vraždami stylem oko za oko, nebo spíš oko za život... A ještě tomu chyběla mapka...
Hlavní postavy a detektivní zápletky mne také nezaujaly. Nudné a nenapínavé, navíc strašlivě dlouhé a rozvleklé, nakonec jsem po první stovce stran z pudu sebezáchovy zbylých 450 jen prolétla. Ale doslov co a jak historicky sedělo jsem si přečetla se zájmem. Souvislost s Armstrongovou skladbou jsem ovšem moc nepobrala. 50%

2 14.06.2024

Začátek se trochu táhnul, ale od třetiny je to prvotřídní bondovka. To samozřejmě také znamená, že hrdina je naprosto neomylný, prvotřídně bdělý a schopný a zručný, v jeho případě ani nepotřebuje typickou střelnou či bodnou zbraň, stačí mu vlastní ruce a nohy anebo cokoli nevinného v dosahu. A dovede se ve svých 26 letech takto "ohánět" ve všech směrech i v pro něj novém špionážním prostředí plném samých neznámých.
Však jsme také v jihovýchodní Asii začátku 50. let: Maova Čína, francouzská Indočína, silné protikomunistické zájmy Američanů v oblasti jako nových figurek na šachovnici (nebo černo-bílých kamenů neskutečně složité hry go) a samozřejmě silně prokomunistických Sovětů. Prodej zbraní a vyzbrojování jedné z mnoha stran místních konfliktů, pěstování a pašování opia (ideální trasa pro některé postavy: z Asie šup do Marseille a opracované jako heroin pak šup na trh do New Yorku...).
Hrdina si porozumí s kdekým, najde i nečekaného přítele (mrňavého nepohledného Belgičana!) a nevyhnutelně i lásku, pomáhá mu jazyková vybavenost a šibumi (jestli/kdy dospěl k satori, to není do konce úplně zřejmé, i když ví, kam se bude jeho život a kroky ubírat - nicméně je pomsta tím správným směrem a cílem?).
Moc pěkné vylíčení míst a jejich atmosféry, zejména tehdejšího Pekingu a Saigonu, což vše hrdina ještě srovnává se Šanghají svého dětství, případně Tokiem jeho dospělosti. Jihočínské hory a řeka Mekong ve svém zárodku (a peřejích) dokreslují tamní reálie.

Šibumi jsem četla dávno a nebyl to pro mne primárně špionážní thriller, Satori jím je a nikdy se netváří jinak. Kdyby autor napsal svůj román s podobným hrdinou, a nepřiznal by jistou návaznost na Hela, určitě by ho čtenáři za to pranýřovali, teď ho zase spíš kárají za to, že to není Šibumi 2 - není a nemůže být, ale samo o sobě je to velmi dobrý napínavý bondovský špionážní thriller z 50. let. A jako takový jej hodnotím 85%.

2 09.06.2024

Těšila jsem se na světovou botaniku přes jeden a půl století a dobrodružství na různých kontinentech, ale dočkala jsem se plytkého příběhu, tedy moderně dvou "časových linií, které se nakonec někde protnou" (zde zcela zbytečně a na úkor čtivosti a zajímavosti), v románu ryze pro ženy.
Záhy se obě hrdinky zčistajasna (nepravděpodobně) zamilovaly a svorně a časově nerozdílně jim planuly líce, bušilo srdce a přestaly se věnovat botanice.

Navíc jsem zjistila podivné rozdíly mezi popisem autorky zde a na záložce knihy. Tam je to australská autorka, nikoli britská, v Británii žila jen krátce. Kde je pravda?

I ta obálka je poněkud vyumělkovaná...