Prodlužování času / Férové predĺženie
Povídka od:
Stephen King
Z knihy:
Černočerná tma
Co když si můžete svůj život prodloužit tím, že budete někoho hodně, ale opravdu hodně nenávidět?
Fair Extension
Rok vydání originálu: 2010
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (22)
Přidat komentář
Taková jednohubka, která by se dala rozdělit na 2 části. Samotný obchod a pak na jeho následky. A co když ten obchod opravdu uzavřel jenom s nějakým bláznem a nemělo to vliv na to co se dělo dál...? Nemohla to být všechno jen náhoda?
"Někdy se život posere, ale někdy nastane zázrak."
Každopádně hodně drsná povídka.
(SPOILER)
Pořádný nářez: není to o Božím rozhodnutí, víra (Jobova) v tom nehraje žádnou roli, ale možná ten ďábel (v nás) je tam silně přítomen - děsivá až extrémní závist ústící nevyhnutelně v nenávist k nejlepšímu příteli od základní školy! A nic tomu milovníkovi "férovosti" nestačilo, víc, víc, víc (líp, líp, líp pro sebe, hůř, hůř, hůř pro chudáka "přítele")...
Škoda, že autor nechal konec otevřený, až podezřele pozitivně na straně nenávistníka; čekala jsem nějakou bombu na závěr, ale holt se musím spolehnout na boží mlýny, že ho taky někdy semelou...
Určitě zajímavý námět. Musím přiznat, že tahle povídka mi dost připomíná jeho knížku s názvem Zhubni.
Žádná výčitka na konci, právě spíše naopak, to mě trochu zaskočilo, ale asi by to do toho závěru tak úplně nesedělo. Jinak poměrně předvídatelné ta poslední třetina.
Takové ze života... Za mě ale trochu nevyvážené; natažený a psychologicky začátek, pak rychlý spád a konec tak nějak v nejlepším.
Velmi povedena povidka... ac to nebyl krvak, stejne to bylo desive. Nenavis/zavist dovedla cloveka do takoveho, pro me nepochopitelneho, stadia, ze mu nevadila obet i mimo nenavideneho cloveka, se kterym se dokonce dokazal pratelit, smutne... dobre se to ale cetlo, jen mi chybel ten konec...
Juuu, opat trochu z Nezbytnych veci. Mne sa pacil aj koniec, ze nebol sentimentalny, pretoze takyto ludia byvaju v skutocnosti.
(Take another second. Turn your back on me and make believe that you're always happy. It's safe to say you're never alive. A big part of you has died and by the way, I hope you're satisfied." ... Awake - Godsmack)
("Jak už jsem říkal, nemůžu být váš zákazník, pokud nevím, co prodáváte.")
První polovina se mi četla těžce. Kvůli Streeterovi nemoci. O to víc jsem čekala, že na konci nastane nějaké probuzení. Vy se špíny zbavíte, ale dostane jí někdo místo vás násobně větší? I přestože to je člověk, který si to "možná zasloužil" (ale co ti jeho ostatní, kteří s tím neměli nic společného?).
V druhé polovině přejde špína na toho druhého. Bavilo mě, že se autor snažil zakomponovat naši realitu, aby to příběhu dodalo věrohodnosti. Že za špatné věci mohou obchody podobného typu. Přesto jsem tam našla nesrovnalosti. Aby to vlastně nevypadalo až moc reálně? Nevím tedy zda schválně nebo se jenom chybka vloudila.
SPOILER
Konec me vyloženě na@&@l, přestože ho chápu. Jde o to, že Streeter ani na vteřinu nezapochyboval, že (zda) jeho rozhodnutí bylo špatné. Pozoroval, jak jeho přítel postupně o všechno přichází, a ani jedna myšlenka tímhle směrem. Jsem tady, žiju, rodině se daří. Nebo se Streeterova špína přesunula do jeho hlavy a špína v rodině jeho přítele, a v celém světě, byla buď náhoda nebo se planeta prostě otáčela? Buď je to schválně, aby o tom lidi přemýšleli. Nebo to je neodmyšlené, protože se autor nemohl sám rozmyslet. Takhle rozhozená jsem už z něčeho nebyla strašně dlouho.
SPOLER
Kvůli tomu, co jsem uvedla v části se spoilerem nemohu dát víc jak čtyři hvězdy, přestože podle začátku to ambice mělo.
A my pomalý (podle místních komentářů) budeme pojítka s Castle Rock hledat. Konečně už příští rok :)
Jsme my lidi strašně závistivé svině: když mi chcípla ovce, ať sousedovi zdechne celé stádo! Bylo pro mě zajímavé sledovat, jak přirozeně jsem v emocích k hlavní postavě projela škálu od soucitu, přes lehké opovržení, k naprostému pohrdání až nenávisti. V tomto faustovském námětu mi poněkud vadilo závěrečné vyšumění, doufala jsem v údernější pointu. 70%
Lidská závist je věcí(nezbytnou) notoricky známou a nejčastější se vyskytuje mezi přáteli - mrazivá povídka s jedním s starým známých z Castle Rocku - 75 %
Ač převelice krátké, tak též velice úderné. Příběh o závislosti, která zničila a zmrzačila tolik lidských životů, mi způsobila nepříjemné mražení po celém těle a co si budeme povídat, tahle zkažená závist hnízdí ve většině z nás. Jen škoda, náhlého konce, který ve mě zanechal pocit nedokončenosti. 95%
Povídka nabízí neotřelou odpověď na věčnou otázku "Proč se dobrým lidem stávají zlé věci?" Lidská závist je normálně hnusná, ale v této povídce je až životu nebezpečná a dostává nevídanou moc. Je smutné, jak toho hlavní postava dokázala dokonale využít...
Tahle povídka mi hodně připomíná nedávno dočtené "Nezbytné věci". Je to příběh o tom, jak někdo staví své štěstí na neštěstí druhých a co hůř - svého "nejlepšího" přítele. Nemůžu si pomoct, ale ostatní povídky se mi líbily víc, přišlo mi to nedokončené a ani námět se mi nelíbil. Ani nevím, co jiného bych k tomu dodala, snad jen, že lidská závist nezná hranic.
nejkratší a nejlepší povídka tehle knihy,doufám že to někoho neurazí ale dokonale vyztihuje dnešní dobu a hlodá v temné části našeho já,velmi realistické
Nezapomeň, dábel útočí na ty nejzranitelnější a dává nabídky, co nejdou odmítnout – morální korupce je totiž jeho vlajkovou lodí!
Pouštíš se do fakticky nebezpečné hry – když toužíš po úspěchu na úkor druhých – chytil ses do pekelné léčky!
Zlo se ti nevnucuje přímo, ale nabízí ti přesně to, co v tobě vyvolávají tvé vlastní temné myšlenky!
SK nás nechá přemýšlet nad dalším z morálních dilemat – jak daleko je člověk ochotný zajít pro svůj osobní prospěch – jak je to snadné, morálně selhat, když dostaneš možnost „ďábelsky férové“ dohody.
Další drsný a znepokojivý příběh o tom, jak to může být ve své podstatě snadné – rozhodnout se pro sobectví – v každém může dřímat temnota, o které nevíš, dokud jí není dána příležitost.
Mrazivé je přemýšlení o spravedlnosti/nespravedlnosti, která není vždy potrestána (jak to bývá v pohádkách) … o nepřejícnosti, která je člověku v určité míře přirozená, a o tom, co to o něm vypovídá …
„Říkají mi mnoho jmény, …,“ řekl s mírným úsměvem, který v sobě nesl všechny těžké hříchy světa.
„Jde jen o to, co vy chcete, …“