Berenice
Povídka od:
Edgar Allan Poe
Z knihy:
Anděl pitvornosti / The Angel of the Odd, Lupiči mrtvol, Zrádné srdce: Výbor z díla, Předčasný pohřeb (12 povídek), Poviedky a básne, Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek), Jáma & kyvadlo a jiné fantastické příběhy, Hrůzný stařec, Pád do Maelströmu a jiné povídky (4 povídky), Jama a kyvadlo, Podivuhodné historie, Maska červené smrti a jiné novelly, Démon zvrácenosti (39 povídek), Zánik domu Usherů a jiné povídky (38 povídek), Morella, Zlatý skarabeus, Zánik domu Usherova (20 povídek), Berenice a jiné povídky, Dvě povídky, Jáma a kyvadlo a jiné povídky (27 povídek), Na slovíčko s mumií, Pád domu Usherů a jiné povídky
Hororová povídka, která nepatří mezi autorovy nejobehranější šlágry, ale přece jen dobře známá. Přestože je zpočátku popis poněkud melodramatický a titěrný, dobrá a rozkošná pointa vše spraví.
Egeus pochází ze starobylé rodiny, je mladý a duševně nemocný. Zamiluje se do své mladší sestřenice, která je vážně nemocná a nakonec zemře. Již za jejího života poznal Egeus, že vlastně nemiluje ji, ale její zuby, od kterých při rozhovoru s ní nemůže odtrhnout oči. Jakmile Berenice zemře, jde do její hrobky a zuby ji vytrhá.
Berenice
Rok vydání originálu: 1835
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (16)
Přidat komentář
Mladý Egeus se zamiluje do své sestřenice Berenice, která je vážně nemocná. Nakonec se ukáže, že Egeus nemiluje Berenice, není toho schopen, ale je přece jen je fascinován něčím co patří jí.
Ufff, joooo! Miluju Tě Edgare! Takové ponuré, gotické… Fuj, mám husí kůži.
Poslouchala jsem audio, které dokonale namluvil pan Vladimír Dlouhý a ta creepy atmosféra tam prostě byla dokonalá.
Pěkně mrazivá povídka která přímo cpi gotikou. Hodně mne připomíná pár věcí od našeho Ladislava Klímy je vidět kde hledal inspiraci.
Povedená! :)
Věděla jsem, do čeho jdu, protože jsem už četla povídku v komiksové adaptaci. Ale je pravda, že tahle verze taky nebyla vůbec špatná.
Příběh, kde nic není, jak se zdá a pravda se najde až na dně rakve, byl naprosto skvělý. Přesto se nemohu ubránit, že to autor umí líp. A pravdou je, že právě do komiksové adaptace jsem se začetla líp. A taky mě víc mrazilo.
(Čteno ve sbírce Hrůzný stařec.)
Neohraná pointa vždycky potěší a v tomhle případě její syrovost nenarušuje celkovou romanticko/psychotickou náladu povídky. Moc hezká jednohubka.
Tak tato poviedka si zasluzi 5 hviezdiciek... konecne som sa nenudila...a ten koniec...
Úžasné, běhal mi mráz po zádech! Líbí se mi prvotní popisování vrahovy nemoci a detailní vyjádření jeho myšlenek... To bylo fakt na mou duši odporné, až mi z toho bylo zle. Za mě jedna z nejlepších poeových povídek!
Tak tohle je asi moje nejoblíbenější povídka autora. Je kraťoučká, čte se příjemně a ten konec vám tak trochu vyrazí dech. Nebo spíš zuby.
Trochu bizarní hlavně svým závěrem, což by tolik nevadilo, ale ten melodramatický průběh mě nenadchl - 40 %
Připomnělo mi to gotickou duši od Karáska ze Lvovic a Utrpení knížete Sternenhocha od Ládi Klímy :-)
Konec je povedený, ale to je tak vše. Mám prostě zatím u Poe problém s úvodem, nijak mě nevtáhne, často nějaké filozofování a chytré řeči a děj se moc neděje... Ale to vyvrcholení bylo fakt dobré...
Jedna z nejlepších. Jeden čas jsem ji četl každý den klidně i dvakrát...byl jsem tou povídkou zkrátka posedlý jako ...zuby!!! ( ti kdo četli pochopí :) )
Dicebant mibi sodales, si sepulcbrum amicae visitarem curas meas aliquantulum fore levatas. (Říkali mi druhové, že navštívím-li hrob své milé, mým strastem se trochu uleví)
Parádní povídka. A nejlepší je její celé vyústění v poslední větě:) Lahůdka:)
Sedíte v křesle, praská krb, v ruce máte sklenku, patrně koňaku. Proti vám sedí zjevně předčasně zestárlý bledý džentlmen. Hledíte na sebe, hledíte si do očí. Ty jeho jsou mléčné, nejasné. Je zahloubán do svých vzpomínek. Vypráví vám. Je to mladý intelektuál, vzdělaný, jeho řeč je prosycena množstvím knih, jež za život přečetl. Hlas má tichý, hovoří však plynně, nezadrhává. Jeho řeč je cílená. Vypráví o neuvěřitelné shodě okolností. Vypráví o dvou nemocných lidech. O lidech, jejichž nemoci tvoří celek potenciálu neuvěřitelné zvrácenosti.
To je Beatrice. Jedna z nejkrásnějších povídek E. A. Poea. Není narativní, děj v ní není takřka přítomen. Je lyrická. A obrazu, který jsem výše neuměle nastínil, nelze při ní snad odolat. Z textu jasně plyne rozpoložení vypravěče, leží na něm jeho vzdělanost a intelekt. A temnota. Nikdo vám to nepopíše, Poe vám to nepopíše. Ale v tomto jednom dlouhém monologu se nelze splést. Dokonalé.
Obsah je samozřejmě strašlivý – protože je pochopitelný. Ano, zvrácený závěr je dán neuvěřitelnou náhodou, dokonalým souzněním dvou osob. Bohužel zde dosti negativně zúročeným. A přeci je tak trochu pochopitelný. Nedívali jste se někdy na svou drahou partnerku, či partnera a nenašli si na něm kousek, ten jeden drobný detail který byste si chtěli navždy uzmout pro sebe? Vy to naštěstí snad neuděláte. Aspoň doufám! To na samém faktu spřízněnosti povídky nic nemění. Je to strašlivé, protože je do blízké. Je to strašlivé, protože je to až příliš živé.