Medailon / Oválný portrét / Oválná podobizna
Povídka od:
Edgar Allan Poe
Z knihy:
Vraždy v ulici Morgue, Zrádné srdce: Výbor z díla, Poviedky a básne, Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek), Jáma & kyvadlo a jiné fantastické příběhy, Zrádné srdce a jiné povídky, Podivuhodné historie, Démon zvrácenosti (39 povídek), Fantastické příběhy / Fantastic tales, Jáma a kyvadlo a jiné povídky (27 povídek), Anglické povídky, Čierny kocúr, Skokan (4 povídky), Morella, Berenice a jiné povídky, Jáma a kyvadlo a jiné povídky (27 povídek)
Vypravěč se uchýlil při cestě po Apeninském poloostrově ze strachu před loupežníky do opuštěného zámku. Je nemocný, má vysokou horečku a je s ním pouze sluha, který ho nemůže opustit, aby sehnal lékařskou pomoc, právě ze strachu před loupežníky. Vypravěč si tedy pomáhá hrstkou opia, kterou jinak kouřil společně s tabákem v dýmce. Protože opium polyká a nemá s tím zkušenosti, přežene velikost dávky a upadne do transu. Vidí na zdi viset obraz krásné dívky a čte příběh, jak se tato dívka zamilovala do malíře, stala se jeho ženou, ale malíř miloval víc malování než ji. Chtěl namalovat její obraz, který se mu stále nezdál dostatečně autentický, až když s ním byl hotov, byla dívka na obraze jako živá, ale ve skutečnosti před ním seděla jako model mrtvá manželka.
Malíř byl teď již posedlý tvůrčím zápalem, nespouštěl z plátna oči, ba i na tvář své ženy jen zřídkakdy pohlédl. A neviděl, že barvy, které roztírá na plátna, ubírá z líček té, která sedí před ním. A když uplynulo mnoho týdnů a zbývaly už jen maličkosti přičinit, pouhý dotek štětce na rtech, pouhý stínek barvy v oku, duch paní opět vzplál jako plamen v nitru lampy. A potom se štětec dotkl rtů, stínek zbarvil oko - a malíř stanul na okamžik před dílem, které vytvořil. Ale v příštím okamžiku, zíraje dále na obraz, začal se chvět a sinat a v úděsu zvolal: "Toto je opravdu život sám!" Pak se prudce otočil k své milované - byla mrtva!
Oval Portrait
Rok vydání originálu: 1842
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (8)
Přidat komentář
Existují dvě verze povídky. Jedna, známá u nás pod názvem Medailon (v překladu p. Schwarze), vychází ze starší verze Poeovy povídky (ta se tuším v originále jmenovala Life in Death) a zmiňuje užití opia při léčbě horečky po zranění. Vypravěčův zážitek tak vyznívá jako drogová halucinace.
Druhá verze s názvem Oválný portrét odpovídá Poem upravené povídce s názvem Oval Portrait. V jejím úvodu vypustil pasáž s opiem a to, co prožil vypravěč, může být přisouzeno horečce, případně zůstat bez vysvětlení.
Takhle nějak si člověk představuje standardní povídku od Poea. Tajemno, tísnivo, teskno, pochmurno. Kdyby jich takových bylo v knize více, místo konstrukcí balonů, nebo metafyzických úvah.
Táto poviedka je ukážkou toho, prečo zbožňujem Poea. Autor si opäť čitateľa získa pod kontrolu svojim úžasným opisom a ponúka kvalitnú poviedku, a to len na štyroch stranách(Čierny kocúr, 2013, SnowMouse).
Neoriginální a už tolikrát použitá pointa s obrazem a ženským prvkem ve mně nezanechala žádný dojem - 20%
Krátký příběh, který se sice celkem dobře četl (narozdíl od jiných od Poea), ale byl o ničem a konec nijak extra "odrovnávající".
Z předchozích povídek jsem uvykl na překvapující a zábavné (povětšinou) pointy. Pointa tohoto příběhu se však sic jako překvapivá jeví, ale překvapivá není. Je plytká a neoriginální !
Je to zvláštní. Jak už zde někdo zmínil, existují dvě verze, ta starší by podle mě byla lepší. Novější je poměrně o ničem, i když zpracování myšlenky "Co dokážeme vytrpět pro naše blízké a jak k tomu mohou být slepí?" je povedená. Jinak měla povídka jako vždy skvělou Poeovskou atmosféru.