Vánice / Metelice / Metelica

Povídka od: Alexandr Sergejevič Puškin
Z knihy: Vánice, Těhotenství den za dnem, Piková dáma a jiné povídky, Milostná dueta, Vánoční kniha, Bělkinovy povídky / Povesti pokojnogo Ivana Petroviča Belkina, Výstřel, Metelice, Staniční dozorce, Kapitánova dcéra, Piková dáma a iné


Koncem roku 1811, v památné nám době, žil na svém statku Něnaradově dobrý Gavrila Bavrilovič R. Byl znám po celém okolí svou pohostinností a dobromyslností; jeho sousedé každou chvíli k němu jezdili najíst se, napít, zahrát si boston s jeho ženou a někteří i proto, aby se podívali na jejich dcerku Marju Gavrilovnu, urostlé bledé sedmnáctileté děvče. Byla pokládána za bohatou nevěstu a mnozí předem určovali pro sebe nebo své syny.
Marja gavrilovna byla vychována francouzskými romány, a následkem toho byla zamilována. Předmětem její lásky byl chudý armádní poručík. Mladý muž hořel podobnou vášní, ale rodičové jeho zamilované jí zakázali na něho myslit a přijímali ho hůř než penzionovaného písaříčka.
Naši dva milenci si dopisovali a denně se vídali o samotě v sosnovém háji nebo u staré kapličky. Zjistili přitom, že jeden bez druhého nemohou už ani dýchat.

Přišla zima a zamezila jejich schůzkám.
Dál si ale psali. Vladimíra Nikolajeviče napadlo, že padnu jejím rodičům k nohám a poprosí je, aby přáli jejich štěstí a oni třeba se nechají obměkčit a řeknou: Děti! Pojďte do naší náruče!

Nakonec se rozhodli, že Marja Gavrilovna uteče za svým Vladimírem.
Ale útěku se náhle těsně před ním začala Máša bát. Venku byla metelice, vítr vyl, okenice se klepaly, a Vladimírův kočí naložil zavazadlo slečny a koně se rozletěly.
Jenomže metelice sílila, nebylo vidět už pomalu na krok.
Vladimír jel Marii naproti, ale nejel správně.
Zabloudil, Sraz měli v Žadrině. Ale to ještě netušil, že Marja Gavrilovna si vše rozmyslela a poručila kočímu, aby ji zavezl zase zpátky k rodičům.

Marja Gavrilovna se zamilovala do jiného a na Vladimíra se vykašlala.
Burmin se jmenoval a byl to v té době docela majetný člověk, a navíc i dobrý společník, takže se rodičům Marje zamlouval. Marja byla pro. Jenomže Burmin se jí přiznal, že ji má rád, ale je už čtyři roky ženatý. A to neměl dělat...

Rok vydání originálu: 1830

Komentáře (1)

Přidat komentář

WEIL
04.11.2011 3 z 5

Lehká povídka, pro mě málo věrohodná, ale asi odpovídá tehdejšímu romantismu.