Fakta o případu monsieura Valdemara / Fakta případu M. Valdemara / Případ M. Valdemara
Povídka od:
Edgar Allan Poe
Z knihy:
Krajina stínů, Poviedky a básne, Povídky, Skokan (17 povídek), Podivuhodné historie, Zánik domu Usherů a jiné povídky (38 povídek), Upíři, vlkodlaci a jiné strašidelné příběhy, Čierny kocúr, Morella, Berenice a jiné povídky, Vraždy a jiné zběsilosti
V této povídce autor stylizuje vypravěče do role vědce, který s puntičkářskou přesností suše popisuje podivuhodný experiment.
The Facts in the Case of M. Waldemar
Rok vydání originálu: 1845
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (5)
Přidat komentář
Že tahle povídka bude příjemnou četbou, jsem pochopil v okamžiku, kdy na mě v úvodích větách vykouklo slovo mesmerismus. Neubránil jsem se potěšenému úsměvu. A následně se nechal strhnout lehce bizarní, příjemně brutální vědecko-fantastickou fikcí, kdy Poe ve své povídce dal vzniknout (nebo rozpadnout?) revenantovi. Spojení mesmerismu, vrcholné duchařské kratochvíle konce 19. století, a revenantů, oživlých mrtvých těl, jejichž mýtus provází lidstvo od nepaměti, je skvělý nápad. V daném případě pojetím Edgara Allana Poe je navíc okořeněn špetičkou grotesknosti a dávkou jízlivosti ironizující sebevážnost (a vášnivost) tehdejších pseudolékařů či pseudovědců.
Tato povídka byla dobrá, popisování změn těla a závěr, to bylo vážně něco. Tuto povídku jsem viděla zfilmovanou a i filmová verze byla dobrá.
V tlači vyšla táto poviedka bez označenia, že ide o fikciu, a tak ju viacero vtedajších periodík prebralo a považovalo za skutočnú správu, čo hádam najlepšie dokazuje autorovo skvelé opisovanie smrti a mesmerizmu.
Horrorová povídka o smrti. Skvěle psáno, vše jako by se vám odehrávalo před očima. Jak už to bývá i zde ponechal autor trochu grotesknosti - není to rovněž jeden z důvodů, proč máme Poea rádi?
Moc pěkná, kratičká povídka, okořeněná větší špetkou ironie, popisující pseudovědeckou metodu, jejíž provozovatele je sám v šiku z toho, že funguje. Je to vlastně variace "vykadění rakoviny" Aktipu, za předpokladu, že by tam pani Klímové někdo vyladěnou rakovinu vskutku donesl.
Povídka je to samozřejmě velice poutavá, co do obsahu. Vyložit její jednotlivé děje je poněkud složité, myslím při psaní těchto řádek hlavně na onen hlas, který osazenstvo povídky tak vyděsil. Jinak je ale smysl jasný. Poe, člověk velice inteligentní a vzdělaný, dělá si tak trochu morbidní srandu z jevu již desítky let vyvráceného. Povídce jde nadto přičíst k dobru, že je aktuální, ne-li aktuálnější, i dnes.