Ohyzdný žebrák / Človek so skrivenou perou / Muž so skrivenou perou
Povídka od:
Arthur Conan Doyle
Z knihy:
Dobrodružství Sherlocka Holmese, Případy Sherlocka Holmese, Dobrodružstvá Sherlocka Holmesa I / The Adventures of Sherlock Holmes
Pro Kate Whitneyovou je Sherlock Holmes poslední nadějí. Její manžel totiž zmizel za záhadných okolností v pokoji nad opiovým doupětem a jediným podezřelým je ohyzdný žebrák. Policie však nemůže najít tělo a bez něj není ani vraždy.
The Man with the Twisted Lip
Rok vydání originálu: 1889
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (9)
Přidat komentář
Jop, tohle je dobré. Příběh zcela nekrvavý, který začíná zcela jinde než končí, jeho průběh je vcelku netradiční a zakončení mimořádně vtipné, až rozkošné. Ne, že by člověk s trochou fantasie nemohl uhodnout, kam příběh směřuje, ale to samo o sobě nic moc neznamená, když je směr toho směřování dobrý a to tady je. Precizní Holmesovy úvahy, s vypravěčským talentem Doyla a humorem detektivkám vlastním. Bravo.
První povídka, kterou jsem od A. C. Doyla přečetla a byla parádní! Můžu jedině doporučit...
To že žebráctví může být výnosný obchod je stará známá věc a přesvědčí se o tom i slavná dvojice v kamuflážovaném souboji - 65 %
Tuhle jsem vyřešil
malým posezením
na pěti polštářích
a vykouřením
unce řezaného tabáku.
Příběh si jednoznačně zaslouží vaší pozornost. Obsahově je to paráda. Hlavně hlavní postava a hlavní mrtvola této povídky má perfektní „zaměstnání“. Čtenář se nad tím musí pozastavit, ale obhajoba řečená k tomuto „povolání: žebrák“ jsou geniální. Asi si taky sem tam půjdu něco vyžebračit. Tůristi by už dokonce mohli dávat €ura :-)
Malá ochutnávka:
Nejspíš si už asi o mě myslíte, Watsone, řekl Holmes, že ke svým kokainovým injekcím a jiným menším nectnostem, na které jste mi již sdělil lékařské názory, jsem se dal ještě na kouření opia.....
Citát: Lepší je zmoudřet pozdě, než nikdy.
Jedna z těch povídek, kde je zločin jasný čtenáři téměř na jejím začátku, avšak byla dobře čitatelná. Bohužel konec je trochu přitažený za vlasy.
Nezaujalo ma to stopercentne, a ešte pred odhalením mi došlo, ako to je, len som nevedela "prečo". Po vysvetlení som musela uznať, že poviedka je chytrá a skoro dokonalá. Páčila sa mi.
Jako pardon, ale tohle musel napsat Doyle sám pod vlivem nějakého opia. Nejprve naláká na tajemství opiového doupěte, aby nám pak předhodil tak lacinou a trochu za vlasy přitaženou historku, u níž tušíme rozuzlení hned, jak si přečteme zápletku. Asi pak někdo něco Doylovi řekl, když pak Sherlock sám o sobě prohlašuje, že má dlouhé vedení.
Dr. Watson hledá v opiovém doupěti zatoulaného manžela své známé. A na koho tam nenarazí, na Sherlocka Holmese v houmlesáckém převleku, který tam vyšetřuje. Četlo se rychle a dobře.