Opatské sídlo / Abbey Grange
Povídka od:
Arthur Conan Doyle
Z knihy:
Případy Sherlocka Holmese, Návrat Sherlocka Holmese
Sherlock Holmes vyšetřuje vraždu tyranského manžela v zámeckém sídle.
The Adventure of the Abbey Grange
Rok vydání originálu: 1904
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (7)
Přidat komentář
Zavražděného pana Eustace Brackenstalla pomluví vdova prakticky ještě zatepla, že se jí vlastně manželství s ním moc nelíbilo. Sama byla účastnicí vražedné scény, několikrát ale omdlela, když dva neznámí muži čin prováděli, takže toho moc nevypoví. Jednoduchá úvaha „proč nikdo ze služebnictva neslyšel zvonek“ vede Holmese opět k tomu, že služebnictvu není radno věřit. A pak přicházejí na radu další podobnosti s povídkou Černý Petr - kromě toho, že mrtvý byl hulvát a alkoholik, vedou stopy k námořníkům (námořnické uzly, musel taky mít vypracovanou postavu). Námořníka se Sherlockovi podaří vzápětí odhalit a konec je poněkud překvapivý. Hezká povídka, ano, je tam mustr, který už autor použil, ale konec jsem nečekala. Bavila mě.
Sám bych si to možná neuvědomil, ale je tu opravdu ten samý problém jako se Spolkem ryšavců a Makléřovým úředníkem prakticky je to příběh stejný jako Černý Petr, pozměněn je vlastně jen v parametrech. Může se nám zdát čestnější, ale o to je také patetičtější. A nic z toho upřímně nepíši rád, protože ryze subjektivně se mi, měkotovi, tento případ líbil. A to byl tedy patrně cíl. Na Holmesových povídkách je vidět, že Doyle tvořil do značné míry schematicky a industriálně hodně se snažil, aby se to líbilo (vox populi, vox dei), ne aby byly kvalitní. Nu což no...
Ano, uhádnutelné, přesto určité věci dokázaly překvapit. Jedině mě mrzí jistá podobnost s příběhem Černý Petr.
Zajímavý příběh. Děj je sice předvídatelný už ve čtvrtině povídky, ale zakončení by mě nenapadlo ani ve snu! Sherlock Holmes a lidumil, to je až moc divné :D.
Dobrá povídka, i když některé věci dojdou čtenáři hned. Jiné sice možná trochu později, ale skoro všechno ještě před finálním vyvrcholením. Moc to ale nevadí, Holmes opět zachrání čest krásné dámy a konec je krásný happyend.
Není to špatné, má to určitou atmosféru, ale přece jen - čtenáři je jasné, že vše je jinak, než oficiální výpověď, každému dojde na třetí stránce, proč asi, a tak jen čekáme na konec a potvrzení. Nehledě na to, že opět je řešením milostný vztah jak z červené knihovny.
Audio ČRo: Nic extra převratného oproti předchozím dílům, ale i tak příjemné.