Nepojmenovatelné
Povídka od:
Howard Phillips Lovecraft
Z knihy:
Sny v čarodějnickém domě, Měsíční močál, H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů
Dva přátelé si na hřbitovní zdi diskutují o nadpřirozenu a nepojmenovatelnén. Svou troufalostí však cosi nepojmenovatelného přivolají...
The Unnamable
Rok vydání originálu: 1925
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (4)
Přidat komentář
Pro mě doopravdy děsivé. Atmosféra povídky byla velmi tísnivá a 'živá', do děje jsem se úplně vžila.
Nevím jak vy, zajisté odvážnější čtenáři, ale já bych v dané situaci Cartera asi zabil… Viděl jsi ho před setměním. Bastard jedna nepěkná!
Jinak se mi zdá daná povídka jako jakási autorova reflexe výtek, které jsou mu posud předhazovány. Že jediné jeho umění spočívá na nedostatku popisu, byl to hnus, nepojmenovatelné, zrůdné! Ano, ale co když opravdu bylo?
Člověk se obecně při čtení Lovecraftových povídek oprostit od reality tak jak to jenom jde. Nepohybujeme se při čtení v našem světě, ani se nepohybujeme se světě fantastickém, kde pobíhají kentauři, či poletují draci. To jsou představy poměrně primitivní. Buď spojíte (nikoliv kdovíjak kreativně) koně s člověkem, nebo si představíte trochu větší ještěrku. Nepředstavujme si formy vzniklé na bázi uhlíku, natož pak takové jaké vznikly na našem světě, když čteme Lovecrafta. Ne, Lovecraft popisuje něco co nám je zcela neznámé, něco o čem si ani neodvedeme představit, že to může existovat, natož pak, jak by to vypadalo. Lovecraft opravdu popisuje nepopsatelné.
Krom obdobné úvahy není povídka obsahově kdovíjak fantastická. Ten vtípek, který si Carter dovolil byl nakonec nepřekvapivě pomstěn a tam těch deset stránek končí. Pro mne je důležitá přítomnost autoapologetiky, která je bezesporu pravdivá.
Pěkně budované napětí... jen to nepojmenovatelné pro mě bylo místy až moc neurčitě "nepojmenovatelné." :D