Hudba Ericha Zanna
Povídka od:
Howard Phillips Lovecraft
Z knihy:
Dagon a jiné horrory, Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy, Vyděděnec a jiné povídky, Měsíční močál, Stín nad Innsmouthem (7 povídek), H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů, Tá vec na prahu, Barva z kosmu
Tajemství starého německého violisty, z jehož podkrovního bytu se v noci ozývá podivná hudba.
The Music of Erich Zann
Rok vydání originálu: 1922
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (13)
Přidat komentář
Lovecrafta absolutně nemám načteného, a nebýt skvělého alba od Mekong Delta, o existenci povídky bych se možná nikdy nedozvěděl. A to by byla určitě škoda…
Naprosto geniální povídka! Jako bych i já seděl v pokoji Ericha Zanna a poslouchal zvukům jeho ďábelské violy. Moc mě mrzí, že jsem Lovecraftovi nikdy nevěnoval dostatečnou pozornost a pořádně se s jeho věcmi seznamuji až nyní, ale kdo ví? Třeba bych to dříve úplně neocenil.
Zajímavá a tajemná povídka. Jedna z mála, která se mi v této sbírce líbila a mohu říct, že při správném naladění a atmosféře může být i lehce znepokojující či mrazivá.
Je to v rámci Lovecraftovho univerza zaujímavé (ba až pozoruhodné) tým, že to de facto vôbec nie je o Cthulhu (ani iných kozmických hrôzach), ale "len" o hudbe. Avšak v konečnom efekte je to o to mrazivejšie, rafinovanejšie, zákernejšie a nepríjemnejšie. Nie je žiadnym tajomstvom, že HPL ovládal majstrovsky umenie vytvoriť pozoruhodne silnú, autentickú a hororovú atmosféru a inak tomu nie je ani tentoraz. Poviedka je to pôvabne mystická a opantávajúca, ale niečo jej k štvrtej hviezde chýbalo.
Mě by ani nevadilo, že si konec musím domyslet sama. Ostatně, to jsem dělala celou povídku. Za mě dost děsivé, abych byla ráda, že nečtu o půlnoci.
Jakožto milovnik hudby musel to bejt pěknej mazec. Co to asi bylo že? Tekkno nebo grincore či snad noise ještě třeba classic moderna ať to bylo cokoliv rozhodně bych si to pustil v autě na cestě po pha nebo d1. Určitě by to šlo o level vejš.
No a že to nemělo závěr dyť to je HPL.
Ačkoliv dávám přednost "uzavřeným" povídkám s jasným rozuzlením na konci, tajemnost Hudby Ericha Zanna mi přišla tak dechberoucí, že jsem jí tu nejasnost zcela odpustila.
Dosť nuda, od HPL som čítal stokrát lepšie a záživnejšie veci. Potešia kvalitné opisy špecifického mestského prostredia.
Příjemné tajemno, které není ani na konci osvětleno a záleží jen na Vás jak si příběh hudebníka Ericha Zanna vysvětlíte.
A musím uznat, že když jsem si představoval tu až surrealistickou podobu celého příběhu, tak to bylo dokonalé :)
Není lepší nápad, než si na večer pustit rozhlasovou hru povídky od H.P. Loverafta. A právě Hudba Ericha Zanna se nakonec stala skvělou volbou. Od začátku vás autor zaujme tajemným neznámem a čtenář touží už už vše rozlousknout, ale Lovecraft nás vždy nechá jen mírně nakouknout pod pokličkou a nám nezbývá než si vše domýšlet. Velmi mrazivý kousek, který se vám dostane pod kůži.
(Audiokniha)
Jedna z těch skvělých, řekl bych. Hudba Ericha Zanna je poněkud neuchopitelná, to je pravda, ale hudba zkrátka je neuchopitelná.
"Žije-li láska z hudby, hrajte dál!"
A co když z hudby nežije jen láska, pane Orsino? Co když z hudby žije i ona strašlivá poslední hrozba, jež neslýchaně blábolí vně uspořádaného vesmíru kam už nedosáhnou žádné sny, ta poslední beztvará zkáza v podobě nejhlubšího zmatení, jež se rouhá a blekotá v samém středu veškerého nekonečna, bezmezný démon, sultán Azathoth, jehož jméno nepřejde nahlas vysloveno přes žádné rty a který hladově hryže v nepředstavitelných, neosvětlených kobkách mimo čas, uprostřed zdušeného víření hnusných bubnů a tenkého, monotónního kvílení prokletých fléten, jež dohánějí k šílenství?
Ne, nemám dalšího komentáře. Tato povídka je zkrátka skvělá. A hudba, ta je kouzelná.