Rytina / Obrázek v domě / Rytina v domě
Povídka od:
Howard Phillips Lovecraft
Z knihy:
Hrůza v Dunwichi a jiné horrory, Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy, Hrobka, Stín nad Innsmouthem (7 povídek), H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů, Barva z kosmu
Povídka Obrázek v domě (The Picture in the House) vznikla 12. prosince 1920. Poprvé publikována v amatérském časopise The National Amateur vydaném v červenci 1921 s mylným vročením 1919. Povídka patří k sérii příběhů, v nichž „zapadlé končiny Nové Anglie“ tvoří působivou kulisu k autorovým strašidelným vizím a poprvé uvádí dvě slavná místa lovecraftovské krajiny - údolí Miskatonic a město Arkham.
Příběh je vyprávěním osamělého cestovatele, kterého při cestě přes venkov v Miskatonickém údolí přepadne bouře. Úkryt mu poskytne zdánlivě opuštěný dům, ovšem jak sám po chvíli zjišťuje, opuštěný zcela není - obývá ho jeden odpudivý stařec. I přes starcův vzhled a primitivní vyjadřování je však dům plný antických knih, exotických artefaktů a viktoriánského nábytku, které upoutají cestovatelovu pozornost - zejména pak příběh jedné knihy, která mu umožní pochopit starcovy pohnutky a děsivý způsob života.
The Picture in the House
Rok vydání originálu: 1920
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (9)
Přidat komentář
Nejdřív se stane, že se nějak náhodně ocitnete na zcela zjevně opuštěné cestě a hledáte úkryt, a samozřejmě zde není nic než zcela znepokojivě vyhlížející obydlí, obydlené, jak jinak než zcela zvykle vyhlížejícími lidmi, jimž podobných svět neviděl. Navíc víte, že existují víc jak sto let staré legendy, které od tohoto místa odrazují, přesto stanete na „drsném, mechem obrostlém
balvanu, který sloužil jako schod přede dveřmi“ …
… na klepání nikdo neodpovídá a zevnitř se line nesnesitelný zápach, prostě celé to prostředí ve vás vzbuzuje odpor.
Příběh v lovecraftovských kulisách může začít … tradičně kombinuje osamělost a izolovanost prostředí – příroda nabývá záludných rysů s morbidní nevědomostí hlavního hrdiny, jež společně přispívaji k absurdnosti situace a ve finále zanechávají instinktivní pocit strachu nebo přímo hluboké trauma …
„všechna ta hrůza mě teď přepadla se vší živostí“…
„Čeho jsem se vlastně bál nebo co jsem si hnusil, to jsem žádným způsobem nedovedl určit; zdálo se mi však, že celková atmosféra domu čpí hříšným věkem, nepříjemnou obhroublostí a tajemstvími, která by měla být zapomenuta.“
V tradičních kulisách, očekávaně dobře namíchaný lovecraftovsky hrůzostrašný příběh … o morbidní žádostivosti …
„Je to zvláštní, jak se najednou dokáže člověka zmocnit žádostivost … jaký by to bylo, kdybych to udělal?“
Ani vám nevím proč, ale tuto povídku považuji za skutečně velmi silnou. Vždy když jí čtu (a nebudu lhát, četl jsem ji nyní asi po šesté) běhá mi mráz po zádech. Opravdu po ní cítím jistý druh rozrušení, který mne přepadá pouze u malého množství povídek pana Lovecrafta.
Odpudivá atmosféra stísněného špinavého a temného místa, jež zažilo hrůznou historii a starý pán. Starý pán, však podezřele vitální. Z čeho by tak mohl být vitální… Inu, je to jaksi poutavé. A to to má deset stránek. Aach, ano, takhle to mám rád.
Tentokrát jsem poslouchala na Rozhlas Dvojka ve vynikajícím podání Miroslava Středy a Viléma Lampartera - velmi sugestivně pojaté, srdce mi místy bilo na poplach ...
Klasický HPL: opisy hmlistého, ponurého vidieka plného hlbokých lesov mu idú dokonale. Temné povesti, prastaré hory a v nich učupené rozpadávajúce sa staré, dávno neobývané domy. Alebo vari sú predsa len obývané, hoci na to vôbec nevyzerajú? Fuj, nepríjemné! Kým v prvej polovici autor "len" opisuje atmosféru, je v tom perfektný. Akonáhle v druhej siahne po deji, už to paradoxne stráca na sile, hoc obvykle som zástanca teórie, že najsamlepšia hororová atmosféra nestačí, ak máte "nijaký" príbeh, ale HPL patril k jedným z minima autorov, ktorým som to bol ochotný sem-tam tolerovať. Na prvé čítanie mi to pripadalo fajn, s prižmúrenými očami 4*, ale po repríze fakt priemer. Podľa všetkého ide o prvý Lovecraftov text, v ktorom spomína Arkham a Miskatonic.
Příběh povídky, když se nad ním zamyslím, je vážně dost děsivý. Má to jeden háček. Za tu chvilku ten děs nebyl přenesen do mojí hlavy. Na mě to nefungovalo, jak mělo.
Hrůza pramenící z lidí je pro mě horší než ta pramenící z děsivých bytostí. A u této povídky mi bylo místy velmi nevolno.
Povídka o jednom setkání ve starém domě, kde obyvatel skrývá krvavé tajemství - 55 %
(SPOILER) Osamelý cestujúci, búrka, podivný dom a v ňom strašidelný starec s knihou ktorú síce nevie prečítať, ale nezdravo ho fascinuje obrázok afrických kanibalských orgií. Zrejme sa ním inšpiruje trochu viac, ale to už sa moc nedozvieme, lebo dej je utnutý bleskom a... no neviem asi kapela zhorela. Atmosféru to určite malo, ale tieto konce neznášam.