Srdce v Atlantidě
Povídka od:
Stephen King
Z knihy:
Srdce v Atlantidě
Peter Riley, nováček na vysoké škole se pomalu stává závislým na hře Srdce, která se hraje na třetím patře jeho koleje na mainské univerzitě. Studenti jeden po druhém zjišťují, že zůstávají pozadu ve své práci, ale hra Srdce je jejich jediným opravdovým potěšením v životě. Peter přihlíží neúspěchu svých přátel, rozchodu se svou dívkou, a oscilující válce ve Vietnamu a uvědomí si, že nezdar v jeho studiu, může znamenat, že bude poslán do války, v kterou nevěří.
Hearts in Atlantis
Rok vydání originálu: 1999
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (6)
Přidat komentář
Éra Hippies je za dveřmi a na Mainské univerzitě (stejně jako na všech ostatních v Americe šedesátých let) se pomalu ujímá slova "květinová éra". Nejinak tomu je i na Chamberlainské koleji pro studenty povětšinou životně závislé na stipendiu, i tady by život byl docela fajn, jenže se tu objevilo ještě něco, nová vzrušující hazardní hra - srdce! ... vzrušující natolik, že si nemůžete pomoct, a vystrnadíte z mysli všechno ostatní ... myšlenky na to, proč vlastně na téhle koleji (a ve škole) vlastně jste ... "měl jsem se cítit dobře, jenomže tomu tak nebylo. Nebylo to těmi vyhranými penězi, bylo to tou hrou" ... tím pocitem! ... "chtěl jsem hrát dál"! .. a honit tu zatracenou Mrchu ... pikovou královnu ...
Pete a všichni ostatní tak strašně chtějí hrát dál, až jde všechno ostatní stranou, studium, lásky, život, všechno ... a nikdo nevidí, nebo nechce vidět, nebezpečí ... kterým není ani tak odchod ze školy a ztráta možnosti získat vzdělání a příležitosti ... to nebezpečí, které číhá, je daleko větší, život ohrožující! ... na druhém konci světa ... "v džungli, té zkurvené války!"
...
"Tak jedu domů, Pete ... postarat se o matku ..."
"Carol, možná to není dobrý nápad, takovým způsobem zahodit svoje vzdělání."
Zlostně se na mě podívala.
"Chceš mi tu něco vykládat o zahazování vzdělání? Víš co poslední dobou slýchám o té zasrané hře srdce, co se hraje na dvojce v Chamberlainu? Že všichni na patře do Vánoc vyletí, všetně tebe, Pete ... na začátku jarního semestru tam nezbude nikdo ... jestli letos o Vánocích vyletíš, Pete, můzeš být příští prosinec ve vietnamské džungli, ... tak o tom Pete, přemýšlej ..."
....
To není sranda ... pryč, od té Mrchy, Pete!
PS: No, jasně, že je to TA Carol z předchozího příběhu, a taky se tu opět mihne Sully-J a vzpomínka na Bobbyho, a mimochodem taky staré známé Derry (bez zmínky o něm, si skoro neumím Kingův příběh představit :-).
Čtyři hvězdy jenom proto, že mě americká šedesátá fakt moc neberou, ale to je jen můj osobní problém :-).
Samozřejmě, opět brilantně napsané!
Ani tento príběh o partičce vysokoškoláků, kteří místo studování holdující karetním srdcím - 50 %
Nepriamo pokračovanie poviedky Ničomní muži v žltých plášťoch. Ale bez Bobbyho. Zato s Carol. Tá je spočiatku nie príliš podstatnou vedľajšou postavou. Hlavným hrdinom je vysokoškolák Pete, ktorý na internáte so spolužiakmi prepadne kúzlu kariet a to mnohých z nich navždy poznačí. Niektorých dokonca zničí. Zamiluje sa do spolužiačky Carol, ktorá v jednej scéne spomína na detstvo, na Bobbyho, na to, ako jej ublížili a na to, ako ju zachránil záhadný starší pán bývajúci u Bobbyho mamy v podnájme. Poviedka začína nudne, zle, rozvláčne, nešťavnato a nezaujímavo. Proste, Kto chytá v žite. Našťastie sa do toho po čase Stephen oprie, zabudne na Kto chytá v žite a siahne skôr po fenomenálnom Poslednom kabriolete, čo je jedna z najlepších amerických kníh, aká bola napísaná. Napriek tomu prevláda isté rozčarovanie. Nudný začiatok a treba dodať, že hoci sa King prostredníctvom kariet vypisuje zo svojej drogovej a alkoholovej závislosti, zápletka o hráčoch nie je bohvieako nosná a nudí. Našťastie, dobré a sympatické postavy (Pete a Carol), príbeh ich lásky, Carolina láska k listom a občasné spisovateľovo pôsobivé skákanie do budúcnosti (keď sa príbeh odohráva v súčasnosti a hrdina „zrazu“ povie, ako to s danou postavou, s ktorou práve hrá karty, o 20 rokov dopadlo) robia svoje. Takže s prižmúreným okom 4*.
1966: Kámo, nachechtali jsme se jako blázni........ Já tam tu povídku mám. Je na straně 235 až 368. Nejlepší příběh ze série Atlantida. A navíc ještě velmi povedená filmová verze umocní nádheru a nebezpečnost tohoto příběhu. Hledáme malého ratlíka, slyší na jméno Callahan.
Srdce v Atlantidě v této knize není, je tam na ni pouze odkaz v závorce v souvislosti s povídkou Ničemní muži ve žlutých pláštích, která naopak v této knize je.
Rok 1966. Vojna vo Vietname. Vysokoškoláci. Univerzita v Maine. Karty. Láska. Mierový znak. Zrodenie hippies... Srdce v Atlantíde.