Slavnost
Povídka od:
Howard Phillips Lovecraft
Z knihy:
V horách šílenství, Volání Cthulhu, Měsíční močál, H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů, Šťastné a nejhrůzostrašnější: Třetí antologie štědrovečerních hororů
Vánoce nemusí být jenom svátky míru a pokoje. Občas se mohou přihodit i věci značně děsuplné
The Festival
Rok vydání originálu: 1925
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (10)
Přidat komentář
Povídka lecčím možná připomene můj milovaný Stín nad Innsmouthem. Potomek vracející se v náruč rodinnou. S jistým překvapením k závěru, samozřejmě. Čili opět obsahuje motivy, které se v budoucnu v plné síle vrátí, jak už tomu u autora bývá. Pravda je, že k tomu má ještě velice specifickou zasněženou atmosféru, konec konců, slaví se v ní vánoce. Pravda, Bibli nahrazuje Necronomicon, ale jinak Najděte mi deset rozdílů.
3,5* Velmi dobře je budováno napětí a tísnivá atmosféra zvrhlého tajemna. Líbilo se mi, že to bylo zasazeno do období Vánoc, ale bez lásky, klidu, míru a onoho otravného vánočního patosu. :D Jen ten konec byl prostě moc zbrklý a useknutý Lovecraft to totiž umí líp.
Táto poviedka sa mi dosť páčila, najmä jej pochmúrna a tajomná atmosféra...
8/10
Hmm, na jednu stranu vážně tajemné s dobře vykreslenou atmosférou, ale trochu mi vadilo to rychlé hupnutí na konci. Ale zase to zanechalo takový ten příjemný pocit nejistoty. Což je důvod, proč jsem autora nepřestala číst. To mám na jeho tvorbě ráda.
Průměrná povídka o jednom vánočním sestupu do podzemí, kde se ale skřítkové nenacházejí - 50 %
Zejména v porovnání s jinými Lovecraftovými kousky je tento trochu slabý. Ale slabý u Lovecrafta neznamená vůbec špatný!
Mám Lovecrafta rád, ale toto bolo ozaj extra riedke po dejovej stránke. To je pre HPL (česť výnimkám) samozrejme príznačné. Vyhľadávam ho skôr pre tvorbu atmosféry. Napr. Dagon mal príbeh podpriemerný, ale atmosféru solídnu. Atmosféra v Slavnosti je žiaľ biedna, takže 2*.
Tohle mělo všechno, co se mi na Lovecraftovi líbí a co mě na něm taky hrozně unavuje. Náběh je perfektní, i když pointa poměrně očekávatelná (evokovalo mi to několik kousků z Rodariho Pohádek po telefonu). Problém je, že v momentě zjevení něčeho zajímavýho přechází Lovecraft ke svému oblíbenému nepopsatelnému, neurčitému, nezapamatovatelnému, obludnému etc. Vlastně tak těsně před tím opravdu šťavnatým uhne do ztracena. Trochu to zachraňuje závěrečná citace z Necronomiconu, ale jen trochu. Vlastně problém nedoručené mrkvičky.