V horách šílenství
Povídka od:
Howard Phillips Lovecraft
Z knihy:
V horách šílenství, Stín z času, H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů
Působivá novela o neuvěřitelných objevech v Antarktidě, které zcela změnily pohled na historii Země.
At the Mountains of Madness
Rok vydání originálu: 1936
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (17)
Přidat komentář
Nevnímam tú atmosféru doby minulej, čo ma zanecháva s melanchóliou a tajomným nedostatkom. Lovecraftova umelá nadprirodzenosť prítomná v jeho jazyku si zasluhuje úctu, ale v srdci moderného veku som odkázaný na hĺbky, ktoré mi unikajú v jeho archaickom mystériu. No i tak obdivujem jeho extrémne opisy a fantáziu.
Což o to, armosféru to má mrazivou do morku kostí, ale autorovo neumětelství ji žel rozptyluje až příliš. Novela je rozvláčná, kdy se ztrácí pozornost čili nit ergo napětí. Dalším hřebem do rakve jsou nesmyslnosti typu seznámení se s cizí civilizací, její historií a zvyky, pomocí fresek v pár místnostech. Pány Honzáka a Koukolíka by jistě velmi zajímalo nervové ustrojení osob, které si v místě děsivého masakru na 16 hodin dáchnou a neshánějí se tou dobou po svých kolezích, nadto odletivších v jediném funkčním aeroplánu... Hrdinové před vstupem do jeskyně řeší kolik mají náhradního papíru tak urputně, až si jeden domýšlí, že je kvůli obavě, zda jejich svěrače ustojí setkání s jejími obyvateli. Jak to přispívá strašidelnosti si jistě domyslíte. Tekeli-li!
Boha jeho, vytrhat 4/5 stran, tak nikdo nepozná rozdíl a bude to alespoň čitelné (poslouchatelné v případě audioknihy).
Je to roztahanější než Naruto (a to jsem Naruta ani nesledoval).
Já půjdu proti proudu. Od HPL jsem toho přečetl hodně, ale tohle mě ukrutně zklamalo. Po příjemném začátku jsem byl plný očekávání a přišla prostřední zdlouhavá vysvětlující část. Tam jsem si přál,aby to utrpení už skončilo a přemáhal se, abych ještě pokračoval po každé jedné stránce. Nevím vůbec, proč bylo nutné něco vysvětlovat, čím méně vysvětlování, tím více prostoru pro fantazii a to obvykle bývá ku prospěchu. Závěr byl sice zase svižný a zábavný, ale nijak překvapivý a navíc s hořkou pachutí každodenního boje, jestli tomu ještě dát šanci, nebo odložit a nedočíst. A když si po dočtení povídky řeknete místo “To bylo super! něco ve smyslu “Uf!No konečně konec!, tak je zřejmě něco špatně.
Rozhlasové zpracování novely: https://vltava.rozhlas.cz/howard-phillips-lovecraft-v-horach-silenstvi-vyprava-objevi-stopy-desive-9033009
Již u mého komentáře k mému milovanému Stínu nad Innsmouthem jsem, myslím, prokázal, že Lovecraftovy delší prozaické texty lze zajisté komentovat v rozsahu plnohodnotné knihy. Nu a u Stínu se lze ještě bavit o tom, zda to není povídka. To u Hor nelze. Hory jsou novela se vším všudy a to mimořádně zajímavá. Třebaže ji osobně rozhodně nemám tak rád, jako jiné.
Hory jsou dlouhé. Hory stojí a nikam nespěchají, Hory mají čas. To je pro tento text charakteristické. Dostává se nám jakéhosi podivuhodného cestopisu fantaskního charakteru, který vlastně bez zdržování vyráží na cestu. S prvními démony se setkáváme podivuhodně rychle a po sekvenci s táborovým masakrem si jeden říká, sakra, co tu ještě sto stran budeme dělat? Projdeme se po městě. Dostaneme kapitolku "O životě Starců", při které jsem z nějakého důvodu neustále myslel na "O pohlavním životě mloků" z pera Čapkova. Lovecraft udělá co může, aby nás svým výtvorem ohromil a vyděsil. Starci nám připomenou slova Ashe z prvního Aliena: "Je to dokonalý organismus, jeho dokonalosti se může vyrovnat jenom jeho zrůdnost. Obdivuji jeho ryzost. On přežívá, nezatížen podvědomím, výčitkami a falešnou morálkou." A pak se to jaksi zlomí s uvědomění, že "oni jsou lidé". A přichází cosi zrůdnějšího, cosi vzešlého z temné mysli Yog-Sothotha. Mystérium ledu a temnoty, bludišť a mlh. Chladu a strachu. Přítomnosti desítky milionů let staré věže, cesty k temnotám v jádru planety a čehosi za těmi druhými horami.
To vše nám přináší neuvěřitelný a neopakovatelný zážitek, který by nebyl slabší i bez vypravěčových věčných a otravných keců o tom, že dál se zdráhá vyprávět, ale že to jsme tedy mi, tak on se přemluví. Než nám sdělil, že narazil na tučňáka, zabralo mu to dvě strany takových keců. To fakt nemuselo být.
Jak je patrno, považuji novelu za velice zajímavou. Je velice zajímavá. Jistě, má své mouchy. Již zmíněný nedostatek spočívající v přítomnosti cirmrmanovské frustrační kompozice, či to, co velký mistr zvládnul, ale žák do zopakovat nedovedl. Poe, pokud si správně vzpomínám, nechal křik "tekeli-li" na poslední stránku svého příběhu, poslední věta pak patří velké bílé postavě v mlze. Kdyby si i Lovecraft skřek ponechal na konec a důsledně tak uznal svou návaznost na mistra a kdyby poslední věta, poslední slovo patřilo velkému a nepochopitelnému strážci Yog-Sothothovi, dílo by bylo možná dokonalejší.
Hory stojí a co je skutečně za nimi, to ne nedozvíme. Hory jsou takové, jaké hory být mají. Pomalé, rozsáhlé a ohromující. A tyto Hory, ty jsou temné a mrazivé. Potuluje se v nich šílenství a zrůdnosti charakteru vpravdě nepředstavitelného. Hory jsou fascinující.
Já chápu, že si v nevýslovně dlouhých a podrobných popisech leckdo hoví, ale tato novela mě utvrdila v tom, že je pro mě Lovecraft mnohem stravitelnější v menším, povídkovém rozsahu. Štvalo mě neustálé opakování už řečeného, přesto mě vybudovaný, záhadný a prastarý svět zajímal. Bohužel touto formou to není pro mě.
Od začátku mě to chytlo, napětí se stupňuje hned zkraje, pravda, ve střední části mi trošičku srážela dojem paradoxně až přílišná popisnost, ale vzápětí se ukázalo, že dojde zúročení v mrazivě napínavém závěru. Moje první, ostudně často odkládané, setkání s Lovecraftem. Ale rozhodně né poslední.
Nemůžu si pomoci, ale z toho, jak detailně je schopen autor popisovat objevy a události v Antarktidě, mám pocit, že jde o cestopis líčící poznatky z výpravy, která byla skutečně realizována. Velmi působivé...
Zaspomínal som si na príbehy Karla Maya, len zápletka bola sci-fi a nie kovbojka. Zhodou okolností som sa nedávno prekúsal Terrom, takže pri niektorých scénach som mal deja vu. Možno bola chýba to počúvať, ale tento krát vo mne kniha nezanechala trvalejšiu stopu.
Na čtení tohoto dílka (novely, ne povídky) jsem se musela pekelně soustředit. Některé věty mi mlátily v mozku. Dlouhé a těžko stravitelné. Ale očividně jsem holka šikovná, tak jsem se tím prokousala, a nabyla jsem dojmu, že když jsem přečetla tohle, dám už asi všechno :D
Samozřejmě psát první odstavec mě moc mrzí, protože celkově se mi příběh líbil. Ale to je asi problém téhle novely. Jak se mám pořádně soustředit na příběh, když mě všechno v jeho textu ubíjí? To je docela komplikovaný :/
Opět jsem měl místy lehký problém s Lovecroftovo úchylkou na popisný části.... ale koneckonců, bez toho by to nebylo ono, že?
Po poviedke (novele) V horách šialenstva som túžil ROKY, ale nebol som schopný dostať sa k nej, keďže všetky knihy a zbierky, v ktorých vyšla, boli všade beznádejne vypredané. Chuť som zaháňal inými Lovecraftovými poviedkami. Nadchli ma. Postupne som sa dostal k takmer všetkým textom od HPL... samozrejme s výnimkou zjavne prekliatych V horách šialenstva. Potom Guillermo del Toro začal v produkcii Jamesa Camerona a s Tomom Cruiseom v hlavnej úlohe chystať filmové spracovanie... ktoré však nakoniec nevzniklo. Zasa nič. Doprd... Napokon sa mi to ale podarilo! Carcosa vydala Lovecraftovu zbierku Zjevení Cthulhu, kde sa nachádzalo aj kultové V horách šialenstva. A aké je? Nuž, čakal som užasnutie a fenomén a ono je to nakoniec iné. Ja som pravdaže vedel, že HPL mal strašne kvetnatý rukopis, kde sa viac opisovalo, než dialo (a priamej reči a zaujímavých postavách nehovoriac). To mi na jeho tvorbe ale, česť drobným výnimkám, nikdy nevadilo. Paradoxne skôr naopak. Temnota, ktorá z nich odkvapkávala, bola bombová. V horách šialenstva však zachádza ďalej. Hoci sa v ňom deje relatívne veľa vecí, sú tak dokonale udupané Lovecraftovým objemným, masívnym štýlom, až máte dojem, že sa v nich nestalo NIČ. Fascinujúca ľadová výprava odhaľujúca šokujúce tajomstvá histórie Zeme je napísaná mimoriadne komplikovaným štýlom. Dlhé vety siahajúce miestami pomaly aj cez štvrť strany, žiadne dialógy, nevýrazné postavy, ktoré sú len sprievodcami geniálnym svetom a celé odseky, ktoré musíte prečítať dva tri razy po sebe, aby ste pochopili, o čo v nich šlo. Lovecraftov štýl je mimoriadne detailný a giga-opulentný, koľkokrát ozaj ani poriadne neviete, čo práve napísal. U niektorých momentov je jeho detailný opis super, ale niekedy autor zachádza do extrémnych detailov. Príklad. Sestával převážně z obrovských kvádrů prastaré tmavé břídlice a pískovce kvádrů v řadě případů dosahujících rozměrů 1,8 x 2,4 metru -, ačkoli se v určitých místech zdálo, že byl vytesán přímo z nepřerušované masy nerovného podloží prekambrické břídlice. Drsné, čo? A to sa dá povedať, že je ešte jedna z tých kratších viet. A takýchto, a ešte oveľa horších, je V horách šialenstva plné. Napriek tomu musím dať 80%, lebo toto je matka Lovecraftovej atmosféry, jeho štýlu. Z ďalších vydarených snežných hororov spomeňme Terror, Ledové peklo alebo Posledná na cestu (poviedka od S. Kinga). Viac, než samotnú poviedku, dávam do pozornosti mrazivú mangu, ktorú v r. 2023 v dvojzväzku vydala CREW.
Geniální nápad - v době, kdy toto autor psal doslova děsivý. Nevím sice ,jak moc se v té době veřejně vědělo o tom, co na Antarktidě je, ale tohle mohla být pro dostatečné množství lidí strašidelná alternativa. Moc nemám rád rozlehlá místa kde takřka nic není jako dějiště v knize, ale tohle byl rozdíl. I díky vypravování z pera vědeckého pracovníka, který píše žádost, jsem si celý příběh vybavoval jako skutečnost. Pěkné, moc pěkné :-) ......
(SPOILER) Dostalo mě, jak dokázali ti dva zbylí průzkumníci během pár hodin a u pár soch a fresek v budovách, které (zázračně) přestály několik milionů let, vypátrat osudy jedné celé civilizace. Kam se na ně hrabou archeologové v Egyptě, kopají tam už desítky let a stále nemají stoprocentně jasno. Označování cesty papírky mě taky dost iritovalo, čekala jsem, že to bude mít nějaký zvláštní důvod pro výslednou pointu, ale ani náhodou.