Volání Cthulhu / Volanie Cthulhu
Povídka od:
Howard Phillips Lovecraft
Z knihy:
V horách šílenství, Volání Cthulhu, Vyděděnec a jiné povídky, Prichádza z temnôt, Exalticon 1991/02, Volání Cthulhu 1, H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů
Dědictví a prastrýcova poslední vůle přinášejí naprosto nečekané překvapení a odhalení hrůzného tajemství.
The Call of Cthulhu
Rok vydání originálu: 1928
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (14)
Přidat komentář
Ten spôsob písania je úžasný, takto by som sa chcel naučiť hovoriť a chcel by som tak hovoriť stále aj v bežnom živote.
No je to samozřejmě skvělá povídka, o tom žádná. Také obsahuje abnormální kraviny a je tak nadobyčejně nesmyslná. Ale stejně je skvělá.
Lovecraft se tu poprvé přibližuje ke skutečné vědecké práci. Předkládá historické dokumenty, cituje rozhovory se svědky, snaží se dát dohromady co nejvíce dokumentů, Obává se o vědeckou metodu při sociologickém šetření. Vůbec se tu tak poprvé přibližuje stylu skutečně akademicky realistickému. A je to krása. Pěkně se to čte, ej to zajímavé, nepůsobí to hororově absurdně, ale tísnivě skutečně. To, samozřejmě, končí okamžikem, kterým na scénu přichází Rlyeh, s příchodem Cthulhu už se povídka samozřejmě vrhá do úplného absurdna.
Vystoupení ohromného ostrova z hlubin moře nezapříčinilo víc, než pár blbých snů a vzestup velkého Cthulhu stál přesně tři životy, než se velký Prastarý protáhnul, zívnul, podrbal se na zadku a řekl si, heh, jsem po tom centilionu let nějakej přechrápanej, jdu to ještě dospat. Ale když tohle všechno autorovi odpustíme a odpustíme mu i ten prapodivný útek na vlnách, zůstane nám skvělá povídka, která je narativně jednou z nejlépe budovaných (míněno z předešlých ze sbírek, nikolivěk z následujících) povídek.
Co tak tedy lze, než zatleskat a potěšit se geniálním kolosem velkého Cthulhu, pouze nízkého a nicotného bůžka, ve stínu mohutného blekotajícího sultána Azathotha, jehož poslem je lstivě inteligentní faraon Nyarlathotep.
Tohle vás krásně ponoří do světa postupně se odkrývajících se hrůz smyšleného (?) zla. Jedna z opravdu povedenějších povídek autora. Trochu mi nevyhovovalo to navazování vzpomínek, na vzpomínky jiného člověka, který vzpomínal na to, co mu řekl jiný člověk. Že to zní zvláštně? No právě... ale když nemáte v příběhu dialogy, občas z toho nejde hladce vybruslit. A oceňuji, že Lovecraft zde tolik nesázel na "nepopsatelné hrůzy" a naprostá většina popisů detailních.
Miluji povídky H. P. Lovecrafta, které jsou plné strachu z neznáma, jenž je vlastní všem lidem. Užívám si ten podrobný popis, tu vzrůstající intenzitu strachu a tu hrůzu s prastarého monstra, z Cthulhu obývajícího oceán.
Určitě je to jedna z jeho nejlepších povídek, ráda se k ní zas vrátím.
Kdykoli čtu tento hrůzyplný příběh, mám zvláštní pocity mrazivého vlezlého strachu, který pramení ze způsobu, jakým H.P.L. podrobně a neskutečně intenzivně popisuje každý detail a to jak na úrovni popisu vizuálního, tak na úrovni líčení strašných vnitřních pocitů postav příběhu o kultu Cthulhu, který sám stvořil a nebo snad sám spatřil ? Je to napsáno tak živě a neskutečně, že vyprávění působí naprosto autenticky, ostatně jako většina příběhů, které autorovo pero přeneslo na papír, jako by vše bylo spíše skutečné svědectví než fikce, a právě v tom je síla Lovecraftovy tvorby.
Tak toto bolo niečo...
Táto internacionálna poviedka bola veľmi dobrá, kvôli nej som sa rozhodol čítať celú Lovecraftovu poviedkovú knihu... A nezklamal ma.
Dávam minimálne 90 %
Volání Cthulhu je základ všeho. Nelze snad ani číst Lovecrafta a tohle obejít. Koho Cthulhu zavolá a on uslyší, ten už se z Lovecraftova světa nevymotá. Možná na chvíli, měsíce, roky... zapomene, ale jednou se to volání zase ozve. A pak musíte jít, bádat v cizích pozůstalostech a podivných svědectvích šokovaných a zdeptaných lidí, absolvovat s nimi děsivé cesty do divočiny a na odlehlá místa, kde ve svém domě v městě R'lyeh sní mrtvý Cthulhu... a pokusit se tomu nepropadnout a vyváznout se zdravým rozumem.
Ozvalo se mi už podruhé a já jsem to znovu přehltala za pár hodin s nesmírnou fascinací. A nyní se znalostí jiných fantazijních světů, které ovšem do světa Cthulhu zapadají jako chybějící dílky skládačky. Lovecraft byl génius a už před sto lety dokázal nastínit sféry, které ve fantasy/scifi/hororových světech tušíme dodnes.
(SPOILER)
Nebylo to špatné, vlastně to bylo hodně dobré. Jenom mi tak úplně nesedla forma.
Líbilo se mi, jak povídka vedena. Skoro jako učebnice dějepisu Cthulhu, řekla bych. Ano, na mě místy dost strohé. Ale líbilo se mi, jak se postupně dopňovaly informace. A to zjištění, že tohle je jenom začátek a všechno se odvíjí jenom od toho, co se všechno člověk o Cthulhu dozví a když toho bude moc, bude ho to stát život. Ok, domyslete si samy, co se stane, až i vy budete vědět až moc...
Pred par lety jsem tuto povidku hodnotila spise jako podprumernou. Nyni jsem se na ni extremne soustredila a snazila se z toho vytezit maximum a az nyni chapu, co v sobe skryva. Ale to je prave ono.. HPL vam poskytne 10% zaklad, ale zbylych 90% visi na vasi predstavivosti, takze pokud nejste spravne naladeni, nema to cenu.
Cthulhu fhtagn!
Nejznámější Lovecraftovo dílo je bohužel ve stylu průměrných vizí vesmírných světů s příšerami, které se neustále opakuji - 50 %
Na to, že je Cthulhu nejprofláknutější Lovecraftova věc tak nic moc. Místy zdlouhavé, rozpitvávané. Jiné povídky jsou pro mě daleko lepší. Nápaditější, s větším spádem... např. Věc na prahu. Nebo Hudba Ericha Zanna – ta je podle mě nepřekonaná.
Přesto to stojí za přečtení.
„...Ozvalo se prasknutí připomínající pukající měchýř, po moři se rozlila mazlavá špína jakoby z roztržené chobotnice, vzduch prostoupil puch jakoby ze sta otevřených hrobů a zvuk, který se kronikář dokonce zdráhal svěřit papíru...“
Cthulhu fhtagn!
Niečo do seba to začne mať až ku koncu, kedy sa do hry (konečne) zapojí sám Veľký Cthulhu. Pokľaknite a privítajte ho. Dovtedy je to klasický HPL: dlhé, dlhokánske (proste fakt strašne dlhé) opisy, ktoré vás možno ani príliš nezaujímajú. K tomu ledabolo načrtnuté postavy, žiadne dialógy (to by až tak nevadilo, je to ostatne Lovecraft, dialógy považoval za nadávku). V roku 2005 sa poviedka dočkala zaujímavého nemého čierno-bieleho 47-minútového filmového spracovania.
Na to, čo som o Lovecrafovi počul/čítal celkom sklamanie. Skúsim ešte možno od neho aj niečo ďalšie, ale Cthulhu ako tá asi najznámejšia poviedka ma príliš nechytila. Lovecraftovský vesmír sa mi síce z počutia a načrtnutia v tejto poviedke celkom pozdáva, akurát ma to moc nebavilo čítať... škoda.
Zatím asi nejkontruktivnější Lovecraftova věc a to jak obsahem, tak průběhem získávání informací. Dokonce mi tady nevadila ani ta oblíbená nepojmenovatelnost a neurčitost, protože deformace reality byla jasně zdůvodněna. A haprující geometrie vnímání je dost hustá.