Daniel Glattauer opět ve vynikající formě

recenze

Gerold Plessak, který se víceméně z protekce stal novinářem v bezvýznamném listu Den co den, v němž má na starosti ještě bezvýznamnější rubriku o případech „úředního šimla“, komplikujícího život obyčejným lidem, se dostává do víru událostí, které zcela změní jeho dosavadní, alkoholem a odporem ke své práci vyplněný život. Jeho dávná láska mu oznámí, že její syn (čtrnáctiletý Manuel) je i jeho synem a současně ho požádá, aby po dobu, kdy bude pracovně pobývat v Africe, se o něj několik hodin denně staral. Zhruba v téže době dojde navíc k tomu, že na jeden z jeho článků zareaguje neznámý mecenáš, který pošle obálku s 10 000 eury a výstřižkem právě Geroldovy novinové noticky na adresu jisté dobročinné organizace, takto oběti úřední zvůle. Tyto dvě události se stávají spouštěčem neobyčejného dobrodružství, kdy Gerold postupně navazuje kamarádský vztah s původně naprosto nekomunikativním Manuelem, přičemž je tomu tak především díky skutečnosti, že po každém jeho dalším článku následuje desetitisícový dar a oba se tak stávají svéráznými detektivy, pátrajícími po totožnosti tajemného dobrodince.

Ich-formou psaná kniha je doslova „nadupána“ literárními gagy, autorův styl je originální a vytříbený, děj příběhu postupuje jakoby samospádem s grácií a lehkostí. Pasáže, v nichž se Gerold po večerech setkává se svými hospodskými kumpány a probírá s nimi denní události, navštěvuje zubařku a snaží se o navázání bližšího vztahu, zúčastňuje se redakčních porad a mnohé jiné jsou vzorovými ukázkami brilantního humoru, na němž „si smlsne“ i ten nejnáročnější čtenář. Nádavkem k tomu jsou pak zasvěceně a jak jinak než opět s nadhledem a sarkastickou kritičností člověka z branže (Glattauer působil léta jako novinář ve vídeňských listech Die Presse a Der Standard) popsané poměry v redakčních týmech, kde se lze setkat jak s přátelstvím a kolegialitou, tak – a možná i častěji – s pokrytectvím, patolízalstvím a kariérismem.

Kniha je založena na skutečné události, ovšem nakolik se tento fakt promítá do samotného příběhu se lze jen dohadovat. Vposledku o to ovšem ani nejde, neboť tím hlavním, co si každý z četby knihy Daniela Glattauera Není zač odnese, je jedinečný zážitek autorova mistrného žonglování se slovy spojeného s citem pro výrazovou proporcionalitu a jistou zdrženlivou subtilnost textu. Když k tomu připočteme vypravěčskou ekvilibristiku a zmíněný inteligentní humor, pak lze předpokládat, že se Glattauerova kniha stane literární událostí stejně, jako tomu bylo před lety v případě jeho nejvíce ceněného díla Dobrý proti severáku.

Román, ve kterém dárce zaujme místo, jež obvykle zaujímá zločinec. Kdo stojí za tajemnou sérií darů? Gerold Plassek je novinář, pracuje pro bezplatné reklamní noviny. Jednoho dne se však ozve jeho bývalá přítelkyně a požádá ho,... více

Komentáře (0)