Autor Zdeněk Hanka zůstává stranou jasně osvětlené dálnice zaplavené knihami rozdílné kvality. On však je jedním z mála autorů, kteří udržují klasickou beletrii na vysoké úrovni. Kultura jeho jazyka neuhýbá z vysokého standardu a je potešením pro čtenáře užívat si pěkné češtiny, právě tak jako přesně koncipované osnovy děje.
Prameny příběhu Dopis do ticha se setkávají do velmi silného proudu, který čtenáře strhne s sebou. Nepochybně se strefí do osobních intimních prožitků řady čtenářů a čtenářek. Dopis do ticha má několik psychologických rovin, v nichž se Hanka pohybuje velmi citlivě, neutíká se k vulgaritám nebo pouťovému sentimentu. Během děje řízeně opouští mystickou linii, aby dopřál ústřednímu hrdinovi prostor a čtenáři sledování děsivého naplnění scénáře. Příběh je bohatý ve svém sdělení a dramatický ve své stavbě. Dopis do ticha je jeden z těch románů, k nimž se člověk vrátí a nalézá něco, co mu mohlo dříve uniknout. Svým šokujícím závěrem promlouvá ke každému do hloubky vlastních emocí.
Hanka není typ autora, který chrlí texty, jako plastikové žetony. Jeho romány jsou měnou, která platí.
Dopis do ticha
Zdeněk Hanka
Psychologické drama nevěry je nazíráno z pohledu všech účastníků, kteří jsou vykresleni velmi životně a čtenář rozumí každému z nich. Kapitoly jsou prokládány dopisem adresovaným kartářce, která s děsivou přesností popisuje příští... více
ano, to sedí, občas si všichni hrajeme s ohněm... a nedomýšlíme... ale takový je život