Suite Francaise

recenze

Francouzská suita (2011) / Klárča731
Francouzská suita

Tento román napsala pro někoho méně známá spisovatelka židovského původu Irène Némirovsky. Pocházela z Ruska a v roce 1918, těsně před revolucí, s rodinou uprchli do Francie. Věnovala se psaní o židovské kultuře. Její složitý vztah k matce se stal hlavním tématem mnoha jejich novel. V roce 1942 byla zatčena a převezena do koncentračního táboru Osvětimi, kde téhož roku zemřela na tyfus.

Děj popisuje začátek druhé světové války. Po okupaci Francie německé armádou nastal v hlavním městě chaos, zmatek a strach, a tak lidé utíkali na venkov. Ve francouzském městečku bydlí Lucile Angellierová se svou upjatou tchyní, která žije utrpením pro svého syna bojujícího na frontě proti Němcům.
Každou neděli spolu jezdí vybírat nájem. Jednoho dne potkají na cestě do jejich městečka několik stovek pařížských uprchlíků. Tchyně toho hned využije a nabídne jim ubytování s dvakrát vyšším nájemným a vystěhuje staré nájemníky. Společně s uprchlíky přichází německá armáda. Venkované jim musí odevzdat zbraně a ubytovat některé německé důstojníky. K domu zlé tchyně a Lucile je přidělen důstojník Bruno. Hned v prvním okamžiku padne Brunovi Lucile do oka. Lucile je však věrná poslušná žena a chápe ho jako nepřítele. Bruno se snaží Lucile se vším vyhovět,dělá ústupky, je na ni velmi hodný. Lucile si pak uvědomí, že je v jádru milý a do války nastoupil z povinnosti. Zamilují se do sebe. Tchyně s Lucile u sebe skryjí vesničana Benoita, který zabil německého vojáka. Na venkově je velký rozruch, všichni včetně Němců hledají Benoita. Lucile Bruna poprosí, jestli by jí nevyřídil povolenku odcestovat pryč z venkova. Má v plánu převést Benoita přes hranice, avšak Brunovi to neřekne. Následující den Bruno dostane zprávu, že na hranicích jsou komplikace a uvědomí si, že je to jeho Lucile. Rychle se tam vydá, pomůže Lucile zastřelit německé vojáky. Nakonec se s ním Lucile rozloučí a odjede společně s vesničanem.

Viděla jsem jak film, tak i četla knihu. Film jsem shlédla několikrát a musím zmínit, že mě pokaždé dokázal neskutečně dojmout. I knižní vydání se ode mě dočká jen samé chvály. Autorka výstižně zachytila chování lidí ve válečné době. Škoda, že její dílo nebylo dopsáno. Kniha mě nutí vymýšlet si různé konce. Ale jsem ráda, že se zachovaly alespoň dvě části.

Knihu bych doporučila všem, kteří se zajímají o válečnou či historickou tématiku. Je to opravdu velice vydařená kniha.

Komentáře (0)