Blaise Pascal citáty

francouzská, 1623 - 1662

Citáty (102)

I srdce má svoj rozum.


Je dost světla pro toho, kdo chce věřit, a dost tmy pro toho, kdo věřit nechce. (Il y a assez de lumière pour ceux qui ne désirent que de voir, et assez d'obscurité pour ceux qui ont une disposition contraire.)


Je třeba znát sebe sama. I kdyby to poznání člověku nepomohlo najít pravdu, alespoň si tak uspořádá vlastní život, a to je nejlepší, co může udělat.


Kdo založil svůj život na duchovním zdokonalování, nemůže být nespokojen, protože to, po čem touží, je vždycky v jeho moci.


Kdyby vesmír drtil člověka, ještě by byl člověk vznešenější než to, co jej zabíjí, protože on ví, že umírá, kdežto vesmír o své převaze nad ním neví nic.


Kdyby všichni lidé věděli, co jedni říkají o druhých, neexistovali by na světě ani čtyři přátelé.


Ke štěstí směřují všichni lidé bez výjimky, nehledě na cesty, po nichž se za ním vydávají. Jejich cíl je stejný.


Keď milujeme, zdá sa nám, že sme inakší ako predtým.


Kto nám vytýka nedostatky, zaslúži si našu vďaku.


Láska dává ducha a udržuje se duchem.


Lidé si nijak nemohli pomoci od smrti, bídy, nevědomosti, a tak je napadlo, že na to nebudou myslet, aby měli pocit štěstí.


Lidé vyhledávají radovánky, zmítajíce se sem a tam jen proto, že cítí prázdnotu svého života, ale necítí prázdnotu té nové zábavy, která je vábí.


Málo priateľstiev by zostalo, keby každý vedel, čo o ňom za chrbtom hovorí jeho priateľ.


Moja žena ma tak miluje, že mi niekedy aj rozumie.


Moudrost nás posílá zpátky do dětství.


Múdry človek nemiluje preto, že z toho má prospech, ale preto, že nachádza šťastie v samotnej láske.


Na konci díla poznáme, čím jsme měli začít.


Náhoda pomáha tým, ktorí sú na ňu pripravení.


Náklonnost nebo nenávist kreslí spravedlnost k nepoznání.


Nejdůležitější věcí v životě je volba povolání.


Nejlepší kniha je ta, o které si každý čtenář myslí, že by ji mohl napsat sám.


Nejtolerantnější jsme tehdy, když posuzujeme sebe sama.


Nemožno popierať existenciu všetkého, čo nie je pochopiteľné.


Není člověka, který by si nepřál víc než cokoli jiného prodloužit si štěstí.


Není horšího neštěstí než to, že se člověk začíná bát pravdy, aby neukázala, jak je špatný.


Není na světě nic hroznějšího než nenáviděný domov. Být nešťasten ve styku s jinými lidmi je přirozené, ale být nešťasten doma přirozené není.


Nešťastie človeka začína tým, že nie je schopný v miestnosti zostať iba sám so sebou.


Neveriaci veriť musí najviac.


Nielen pravda sama poskytuje istotu, ale už i jej samotné hľadanie upokojuje.


Nízkost člověka jde tak daleko, že se podřizuje zvířatům, že se jim dokonce koří.