Jean Dutourd citáty

francouzská, 1920 - 2011

Citáty (158)

Láska i v té nejohavnější podobě vždycky zanechává v ústech sladkou příchuť.


Láska jako pouhý akt, nic předtím ani potom, to se mi zdá jako vrchol nudy. Láska zbavená slov, sladkých doznání, oklik, nadějí a zklamání nemá v mých očích nejmenší cenu.


Láska je kouzelné slovo, kterým lze omluvit cokoli, je-li člověk výmluvný.


Láska není válka. V lásce může duše bez rizika následovat zmatek těla. Je to dočasné a bez následků. Odporovat strachu a odporovat milostnému vzrušení jsou dva analogické pochody, ale pokud jde o výsledek nesouměřitelné. Vojákovi, který podlehne strachu, hrozí zneuctění a někdy i smrt. Člověk, který se dá příjemně zmást bušením srdce, neriskuje nic.“


Láska pro sebe vyžaduje v lidské duši hodně místa a musí něco zničit, aby se tam mohla uvelebit.


Láska přijde, panečku, padesátníkovi draho!“


Láska se nevysvětluje, jen konstatuje.


Láska zaslepuje, ne vůči tomu, koho máme rádi, ale vůči sobě samému. Když se člověk zamiluje, přestane se vidět, ztratí o sobě pojem, zapomene se. Neví, je-li hezký nebo ošklivý, odporný nebo půvabný. Je pře-svědčen, že je tím nejhorším vyděděncem na celém světě. Nevěří, že má na cokoli právo; čeká jen na almužnu.“


Láska, má-li vydržet, potřebuje překážky, odpor, dráždidlo, čekání, skrývačky.“


Lidé dovedou odpouštět svým nepřátelům, ale přátelům neodpustí nic.


Lidé se mnohem více odhalí v dopise než v pohybu či v řeči.“


Lidi do sebe cpou pitomosti, stará melodramata přešitá na moderní fazónu, obrázkové idyly a utahané romance, aby se nezalkli ze samých továren, elektroniky, or-ganizace práce, cest do vesmíru a politiky bloků. Je to protiváha. Je to hradba proti beznaději, do které by se musel lidský rod propadnout, kdyby si uvědomil, co udělal ze světa, který mu daroval Bůh.“


Málokdy se najde padesátník, který by starostmi zkrásněl. Ve dvaapadesáti letech může většinou být svůdný jenom šťastný a dobře naložený muž. Sebemenší chmura mu vtiskne do tváře deset let navíc.“


Mládí nikdy nepočítá s tím, že je mladé.


Muž je v lásce jako primitivní stroj. Zmáčkneš knoflík a prastarý mechanismus pracuje přesně tak, jako v první den stvoření.“


Muž považuje poslední lásku jenom za jedno z hezkých dobrodružství. Nepozoruje nic; nepřikládá žádný význam tomu posled-nímu výbuchu něhy a mládí, a když je všechno pryč, stojí tu bezbranný, zničený jako starý pouliční zpěvák, zbývá jen zoufalství.“


Muž ve zbabělosti uvázne, až se v ní většinou nakonec docela utopí, protože u zbabě-lého muže je zbabělost prvek ústrojný, vrozený. U ženy je zbabělost skoro vždycky chvilková záležitost vyvolaná láskou; zmizí současně s ní, v téže minutě. Pak je žena zase tvrdá jako ze železa, nesmiřitelná, hrubá, neznající slitování, jako pravý malý Attila, jímž také všechny opravdu jsou.“


Muži podřizují lásku svému životu, kdežto ženy podřizují život své lásce.


Mužům se musí nechat veškerá volnost, jakou potřebují, ať už to má jakékoliv následky; čím se cítí volnější, tím méně toho využívají.


Myšlenka a čin jsou dva prostředky, kterými člověk poznává sám sebe.


Na komplexu méněcennosti je nejhorší, že jím netrpí ti, kdož by měli.


Náhoda, to je omyl. Je to uličnictví, které se vymklo z determinismu, které nebylo zahrnuto do základních údajů o problému, které tedy není podstatné, čili neexistuje.“


Nečekané štěstí přijímáme vždycky se směsí zdráhání a nedůvěry, jako duševní expanze, rozvrat.


Nečekané štěstí přijímáme vždycky se směsí zdráhání a nedůvěry, jako duševní expanze, rozvrat.“


Nepohodlí je pro člověka výborná věc, vede ho ke skromnosti a přičinlivosti, udržuje ho v kontaktu s reálným světem a tak dále.“


Nezřídka se stává, že objevíme pravdu cestou omylu.


Originalita není člověku dána, je to výsledek trpělivé námahy, tápání a omylů.


Paměť zamilovaného člověka je schopna podivných přemetů.“


Pedant je člověk, který má ducha přecpaného spoustou předsudků, rozumování, znalostí a používá toho skoro vždycky tam, kde nemá. Je to člověk, který přizpůsobuje svět svému duchu, místo aby přizpůsoboval svého ducha světu, člověk, který má systém apriorních poznatků.“


Plačtivá žena je něco zoufalého.“


Jean Dutourd knihy

1966  91%Hrůzy lásky
1962  100%Vejce pro Maršála
2012  0%Psí hlava

Štítky z knih

Dutourd je 1x v oblíbených.