Gnomo
diskuze
Připadá mi zvláštní srovnávat „Temnou věž" a „Píseň ledu a ohně". To už zní lépe „Malazská Kniha padlých" a „Píseň ledu a ohně". Pravda je, že série podobná „Temné věži“ mě momentálně nenapadá žádná. Snad kniha, ale to už by zase nebylo solidní srovnání…
životní harmonie, zaměstnání, vnitřní konverze, uzdravování, mezináboženský dialog
"Tohle je lepší..."
Jednou jsem se zamýšlel nad tím, jak dlouho ty naše čtečky asi vydrží. Jakou asi má životnost ta, kterou teď mám a kolik knih jsem schopen na ní přečíst za tu dobu, než odslouží při běžném používání (tedy denně). Kdy zkolbuje baterie, nebo mi spadne na zem a je šlus... Kolik knih bych za ni měl v antiku, když bych to porovnával z té finanční stránky. Těžko říct, co je lepší, když nad tím takto uvažuji. Ty papírové knihy se dají dále ještě prodat, ale starou čtečku už neprodám... Elektronika je "chabrus", moc dloho nevydrží...
Střídám to a to je fakt, ale raději mám ty papírové. Je to asi tím, že jsou víc osobní vzhledem k autorovi, dílu... co já vím, ale mám z toho takový pocit... A je tu ještě jedna věc. Mám blbý zvyk. Slinit si prst (občas) a to pak na té elektronické čtečce, která má "dotykáč" mám fleky, když otáčím stránky ... :-)
Není lepší to střídat ? Prostě jednou tu a podruhé jinou... :-)
Mě někdy rozesměje i docela vážná věc. Naposledy mě docela rozchechtala jedna Beckettovka. Jinak jsem se skvěle bavil taky "Na plechárně". Tam mi i vlhly oči, ale ne od smíchu.
Ha. Vidím, že jsem těch vět napsal poněkud víc, ale pořád jsou to „první věty v románech". Chyba však byla ta, že ta druhá „první věta v románu", nebude román. Nu což, stalo se a za to se omlouvám.
Takže třeba: „Milý příteli, budu ti vyprávět příběh svého života, jak sis přál. Kdyby to byl jen příběh o mém životě, myslím, že bych ho nevyprávěl."
a nebo: „Věřím, že pravým cílem našeho života je hledání štěstí. To je jasné. Ať už jsme věřící či nikoliv, ať vyznáváme to či ono, my všichni hledáme v životě něco lepšího..."
unavenyJoe - důležité je také to, co člověk zrovna čte. Nad některými knihami se někdy tak zamyslím, že se mi párkrát stalo, že jsem z toho zamyšlení usnul. Jinak se čtou dobrodružné romány, třeba i od "Karla", kde nemusíme příliš přemýštet v dobrém slova smyslu a jinak se čte kniha z které se chceme něco dozvědět. Zajímá nás třeba nějaká problematika a díky ní, někdy odbočujeme i k jiným knihám… Jednou jsem tak odbočoval a odbočoval, až jsem přečetl místo jedné, tři a to jsem se ještě radil s encyklopedií a neustále hledal něco na Inetu.
1825 str. dejme tomu 12-14 hod. tj. cá 2-3 str. za 1 min. , to je myslím v pořádku. Obdivuji spíše tu spoustu volného času, kterou má někdo na čtení a samozřejmě, co obdivuji ještě víc, je soustředěnost. Já tak dlouho rozhodně nevydržím. Vždycky mě něco vyruší. Dostanu na něco chuť, třeba na pivo, nebo jdu na kolo a tak…
Důležité je spíš to, co nám kniha dá, nebo taky veme, než to, jak rychle ji přečtem. :-)
Valerian - mám jednu takovou "Ani sami bohové" od Asimova. Začíná šestou kapitolou a možná se dá číst v různém pořadí, ale že by tím dávala jiný význam, to asi ne. Nejspíš to nebude ta, kterou hledáš.
Coelhův Alchymista - spíše než deprese u mě vyvolal nechuť k další jeho tvorbě.
Ještě musím poznamenat, že autor spíše než spisovatelem je velmi dobrým obchodníkem a myslím, že cílová skupina na kterou se soustředí, je zcela zjevná.
"Tahle země není pro starý"
Stejně dobrý pocit jako z knihy.
