kní
diskuze
Výborně! - jsem ráda, že už nemusím jako první nápovědu opsat ještě další kousek (který by začínal větou "Je tradiční dát porodní bábě po porodu velkou láhev rumu, zvláště když jsem to já.")
Čekala jsem na potvrzení - ale pil už tu mezitím byla - tak snad jsem se nesekla a můžu pokračovat:
Jestliže jste král, bude vaše dcera krásná. Lidé zkoušeli všecky možné způsoby, jak zkrásnět. Myli se v ranní rose, natírali si obličej jogurtem, lepili si na tváře okurkové slupky a tak dále, ale co se mě týče, nejsnažší cesta, jak se stát krásnou, je mít otce s obrovským balíkem peněz a oddílem ozbrojenců. Je až neuvěřitelné, kolik lidí si pak najednou všimne, jak překrásná je princezna.
Dobře, tak když už jsem si smočila, tak to dotáhnu... je to Hostinec U kamenného stolu Karla Poláčka. - ?
no, já vím, že to Rada nenapsal, ale za války to pod jménem skutečného autora vyjít nemohlo
áách, to je krása! - nedivím se, že jsi nemohla odolat - a myslím, že to tady ještě neproběhlo (máme doma výtisk z roku 1941, kde jako autor je uveden - pozor, není i je to spoiler - Vlastimil Rada)
Jo, jo, Werich i Sovák ... :)
Ale je to z jiné knihy, i když - možná že to vyšlo i v těch povídkách - kniha, ze které jsem čerpala já je Lincoln 1933
Je též nechvalně znám slavným incidentem na poštovním úřadě, kde s jedním svým povedeným kamarádíčkem obtěžoval jistou dámu - i když ona si to možná trochu zasloužila (např. svými umanutými dotazy na jakýsi Tararingapatam)...
První nápověda - autor byl m.j. skvělý a nenapodobitelný tanečník. :)
A je ještě jeden důvod, proč na ni nemůžeme nikdy zapomenout. Protože kvůli ní k nám přišla ta kolie, pes Boy, a tento Boy, páni, to byl pes. Předně byl mladý a byl krásný. Ta paní patrně psům rozuměla a měla dost peněz, aby je mohla pěstovat sobě pro radost. Kolie, jak u nás říkáme gólie, to jsou vůbec znamenití psi. Skotští ovčáci, velice učenliví.
Mají humor. Smějou se. Můžete si s nima povídat a oni vám odpovědí.
U nás nikdo neumí cvičit psy. Já nejmíň. Já tak nenávidím, když se mně velí, když se se mnou manipuluje, že se obejdu bez velení a bez manipulování druhými bytostmi, i když jsou to psi. Já vím, že se dopouštím zásadní chyby, když se domnívám, že je důležité, aby rozkazy byly plněny s radostí anebo se souhlasem. Tomu, který velí, je úplně jedno, s jakými pocity se jeho rozkazy plní, pokud se plní tak, jak on chce.
Já si ty Čisté radosti, co jsou opravdu čistými radostmi, musím zase přečíst, jsem ráda, že je tu tamila připomněla!
Ale teď se ZAMYSLÍM - a to ještě o kousek důkladněji, nežli Edna - módní z úžasného filmu Úžasňákovi - a jdu hledat nějaký bytelný úryveček :)
To vypadá jako - no - a mám okno! - jak se saprment ta kniha jmenuje?!! A na jméno autora si taky nevzpomínám! Jmenuje se, tuším, od S... Uff! - napadá mě, že kousek názvu by mohl být radosti mého života, tiché - ne, to se mi plete s filmem Tichá radost - zkusím, co na to zdejší vyhledávač? - a je to Čisté radosti mého života? Jana Šmída?
To teda jsi - je to tak! (pro ne tolik znalé - v té jeskyni ležela Esme Zlopočasná, zvaná Bábi)
... já bych si tedy s dovolením vzala:
Našly ji v jeskyni. Na zemi v písku, hladkém a rušeném jen jednou řádkou stop. Klobouk si pečlivě odložila na zem vedle hlavy. Hlavu měla opřenou o srolovaný pytel. V tuhých rukou držela cedulku s nápisem:
BĚŽTEŽ ODTADEVÁ.
Školu máme pěknou novou a my máme taktéž pana učitele Veselíka, on nosí zlaté brejle a o přestávce jí housku a čte si v knížce, a když vidí nezdobu, tak uloží trest, jemu je to fuk.
Jééééééé - děkuju za jeho připomenutí!!! Nechápu, jak mi vůbec mohl zkrsnout v myslidle...
