mirektrubak
diskuze
NOVÉ VYLEPŠENÉ ZADÁNÍ!!! ÚPLNĚ ČERSTVÉ INDICIE!!! ŠANCE NA UHODNUTÍ NIKDY NEBYLA TAK VYSOKÁ!!!
Publicista a historik, který měl rodiče měl z kontinentální Evropy, ale narodil se v Británii.
Vystudoval slovutnou univerzitu v Anglii a pak neméně prestižní i ve Francii, krátce žil v kibucu v Izraeli a dlouze v USA, ve městě, které nikdy nespí. Mimo jiné tam založil institut, pojmenovaný po německém pacifistickém spisovateli.
Zajímal se o dění ve východním bloku, o disidenty, a při té příležitosti se naučil česky.
Jeho asi nejznámější kniha má přes tisíc stran, ale vyplatí se je všechny přečíst, stejně jako jeho sbírku esejí, která v ČR vyšla letos a ve které píše také o … Primo Levim :-)
:-))
Přiznávám, že první kniha pana Prima mě teprve čeká :-)
No ... vzhledem k tomu, že žádného spisovatele, který by se jmenoval Secondo nebo Ultimo neznám, a taky že už by to byl opakovaný vtip, posunu se dál (ale nový hádaný autor bude mít něco společného i s Primo Levim, což nakonec odtajním :-)
ZADÁNÍ:
Rodiče měl z kontinentální Evropy, ale narodil se v Británii.
Studoval ve Francii, krátce žil v Izraeli a dlouze v USA, kde si založil institut, pojmenovaný po německém pacifistovi.
A mluvil česky.
mata57: díky za reakci. Moc se mi líbí, co píšete o obohacení, plynoucím z komunikace lidí s různými postoji. Vnímám to podobně.
Zároveň mám pocit, že jste tím trefil hřebíček na správné místo i pokud se jedná o tuto konkrétní „kauzu“. Jaromír Nohavica dlouhodobě deklaruje svoji neochotu své zapojení do estébácké mašinerie komentovat, a tím se, tedy aspoň z mého pohledu, sám vylučuje z toho procesu vzájemného obohacování (na což má samozřejmě právo). A že by to bylo právě v případě Nohavici užitečné (kdyby byl ochoten vyprávět), to už jsem psal dnes dříve.
Možná jsem vás špatně pochopil, ale měl jsem pocit, že naznačujete, že nepozvání Nohavici je ze strany pořadatelů projevem absence velkorysosti. Vidím to jinak, myslím, že ke komunikaci je nutná ochota z obou stran (jak to popisuju o odstavec výše) a také nějaké základní společné sdílení hodnot (aby zkrátka obě strany chápali podobně cíl svého vzájemného obohacování). Proto jsem já osobně rád, že tam Nohavice nebude: je to akce, která oceňuje (děkuje, oslavuje...) lidi, kteří šli s kůží na trh, sdíleli svoje osobní vzpomínky, často to jistě bylo velmi intimní a bolestivé vzpomínání. A pokud by jim k tomu hrál umělec, který je postojem na opačném spektru (místo otevřenosti volí mlčení nebo všelijaké relativizující náznaky), pak bych to vůči účastníkům projektu a sympatizantům vnímal jako necitlivé.
Každopádně díky za zprostředkování vašeho názoru a také přeji hezký den a víkend.
mata57: Akce jako je koncert Pro Paměť Národa není běžnou hudební produkcí, je to do značné míry také setkání lidí se společným pohledem na svět – čerpají tam posilu a povzbuzení (sám nejsem příliš komunitní typ, tento typ sdílených pocitů mi není úplně vlastní, ale rozumím mu, snad). To by mohla přítomnost Nohavici spíš narušit. Ale nevím, je to jen moje úvaha, to bychom se museli postavit před sál, ptát se na to návštěvníků a sečíst čárky – pak bychom věděli.
Nechtěl jsem zpochybnit, že to měl těžké, jako člověk s vlivem na své okolí byl jistě pod tlakem StB, v tom to měl nesrovnatelně horší než ostatní, bezejmenní. Jeho podpis mu nevyčítám, což jsem i v minulém příspěvku explicitně napsal.
Taky nezpochybňuji, že svou hudbou dodával lidem radost a odvahu – prožil jsem listopad 89 v Ostravě, pamatuji si to. A souhlasím i s tím (i když jste o tom nemluvil), že tím, že je známá osobnost, je víc „na ráně“ a jeho špinavé prádlo se pere na veřejnosti víc, než by to bylo u jiných – trochu mi tím připomíná herce Vladimír Brabce.
A rozumím i tomu, že se mu nechtělo se k podpisu přiznávat, kdo z nás se rád přiznává ke svých chybám a selháním?
Proto říkám, že je mi to líto. Každá osobnost s autoritou ovlivňuje svět kolem sebe, pomáhá definovat normy chování, takže si myslím, že pokud by se ke své minulosti postavil čestněji, bylo by to prospěšné pro něj i pro společnost – měli bychom před očima člověka, který se přizná k problematickým místům své minulosti a ne člověka, který mlží a kličkuje.
(asi před dvěma lety jsem tady vedl podobnou diskuzi s uživatelem Marbo, možná proto jsem si vzpomněl na toho majora Zemana :-)
Představuji si podzim černobíle, třeba improvizovaně bez bubeníka (jako u táboráku :-))
paní Lucia: https://www.youtube.com/watch?v=z37b_IVHHks
a protože už jsem viděl svoji první letošní vánoční reklamu (to jako fakt!), přidám rovnou i zimní.
Paní Iva: https://www.youtube.com/watch?v=CCtqsMmyLjk
Jdu s křížkem po funuse, vím, není nic staršího než pár dní stará diskuze na DK, ale stejně ještě ke koncertu Pro Paměť Národa: jako (drobný!) donátor Paměti národa oceňuji, že nebyl Jaromír Nohavica pozván. A jsem rád i za otevřenou komunikaci v té věci. Myslím, že transparentnost je lepší, než konání v skrytu.
Nohavicovi bych nevyčítal, že se nechal zlomit pro spolupráci – StB to prostě na lidi uměla a není každý z nás jako otec Toufar (o sobě si iluze nedělám). Ale že to nedokázal upřímně reflektovat v době, kdy mu už postih nehrozil, to je projev nestatečnosti, to se dá těžko nějak okecat.
A je to škoda, myslím si, je to inteligentní člověk, je schopný se vyjadřovat srozumitelně a naslouchá mu velký počet lidí: kdyby svůj příběh otevřeně vyložil, mohlo nám to pomoct pochopit pocity člověka pod komunistickým tlakem.
Nicméně, je mi ho spíš líto. Mám totiž pocit (zdůrazňuji, že se nejedná o víc než pocit, klidně to může být úplně jinak), že nejvíc ubližuje sám sobě. Že jeho současné společenské angažmá je jen zoufalým pokusem překřičet vlastní svědomí.
Jájejí: Vrozená je moje plachost, vrozená. Ale bojuji s tím jak se dá, a občas i úspěšně - třeba při poslední Noci kostelů jsem dokonce mluvil k návštěvníkům (jakože k cizím lidem a nahlas!) -, ale provinciál český, to bylo holt příliš velké sousto :-)
A můžete mi říkat Mirku ..., Simono ;-)
Jájejí: Já si myslím, že radikální islám je v dnešním světě přecejen větším důvodem ke strachu než radikální křesťanství. Používané metody jsou jiné. A ani bych nedefinoval počínání kardinála Dominika jako militantní klerikalismus, je to spíš v mých očích jakýsi zpátečnický národovecký katolicismus. Ale to není tak důležité, chci si s Váma povídat, ne Vás chytat za slovíčka :-)
Myslím totiž, že jste naťukla něco podstatného, totiž že ten potenciál ke zlu je přítomen ve všech náboženstvích. I sekulárních. Chesterton myslím psal (nebudu citovat přesně), že nejhorší je, když si věřící člověk vybere ze své víry jeden prvek, přidělí mu absolutní význam a ignoruje vše ostatní. A je jedno, jestli věří v Boha, komunismus nebo nějaké rádoby-vědecké představě o nevyhnutelném střetu civilizací – dodávám už já :-)
Když se to pak spojí s apokalyptickým myšlením (ve smyslu: blíží se konec světa, je čas na radikální činy), tak se rodí teroristi.
Ten sociální aspekt jste zmínila, myslím, správně – spokojený a vyrovnaný člověk se radikalizuje obtížněji. Já ještě dodám pocit ztráty důstojnosti, pocitu absence svého místa ve světě (možná proto mezi teroristy je málo z migrantů první generace, ti jsou/byli na maslowově pyramidě jinde – mají prostě jiné starosti) - toho pak využívají islámští náhončí. Jsou zajímavé studie, které ukazují, že není nejprve islám a pak násilí, ale že je tu nejdřív potenciál k násilí (vztek a touha po destrukci), která se pak zahalí do islámského hávu. Jde o legalizaci hněvu a snahu být součástí Velkého příběhu dějin.
(myslím si: člověk, který je dnes extrémní islamista a ve jménu islámu chce páchat násilí by se v roce 1970 přidal k radikální levici a zabíjel „pod hlavičkou“ Baader-Meinhof)
Když jste psala, že si nevybíráme, tak jsem to pochopil tak, že jsem vrženi do světa, který má nějaké parametry (ať se nám to líbí nebo ne) a musíme se s ním popasovat. Jo, chápu to správně?
Něco jste mi připomněla, když jsme zmiňovali Dominika Duku: před časem jsem byl na akci na pražském arcibiskupství, tak jsem si předtím daydreamoval, jak mu všechny své výhrady povím. A když pak stál přede mnou, tak jsem mu jen třásl rukou, mlčel a usmíval se jak jelito :-) ... Ale aspoň jsme za trest mu vypili všechno bílé víno, co na tom rautu měl. Tak :-)
Čtu si poslední příspěvek Jájejí, přemýšlím nad ním, a vlastně bych na něm neměnil ani slovo. A tak na něm ani slovo nezměním a jen ho tady zopakuji, jako vyjádření svého postoje.
V zájmu nás všech je, aby se lidé, kteří k nám utečou ze své země, začlenili do naší společnosti. Čili po nějaké době, kterou jim budeme pomáhat naučit se aspoň základní obecné češtině, mohli uplatnit svou zkušenost, talent a pracovitost. Nevyčleňovat je nikam do ghett, ale zapojit je do fungujících občanských komunit.
Já asi neměl jinou ambici, než korigovat názor, že Anglie je místo, kde se nedá normálně žít, nějaká válečná zóna, kde je člověk beze zbraně odsouzen k záhubě. Pokud tam někdo žije dlouhodobě a počet násilných incidentů (nebo hádek nebo i drobnějších konfliktů) s lidmi z jiných kulturních oblastí (muslimové, černoši a tak) je nulový a ani neví o nikom ze svého okolí, kdo by byl napaden mačetou či něco podobného, je to pro mě validní argument. Není a nemůže to být jediný informační zdroj, ale nemůžu to ani ignorovat - přímá osobní zkušenost je důležitá.
Třítýdenní pobyt relevantní není, souhlasím, také jsem to proto zdůrazňoval.
Statistiky nezkreslené ideologií mám rád, dokonale souhlasím s tím, že tohle je tím nejlepším zdrojem informací a cestou k pravdivému obrazu.
Měl jsem v Anglii rodinu několik let. Část doby v Londýně, část doby v Oxfordshire, v obou případech v národnostně rozmanitém prostředí. Nejsou to žádní sluníčkáři a odjížděli s celkem velkou mírou obav, ale nakonec byli příjemně překvapeni, jak bezpečná a klidná země to je z hlediska fungování komunity (v těch běžných společenských interakcích: sousedé, rodiče spolužáků jejich dětí, kolegové v práci atp.).
Já tam byl všehovšudy dohromady pár týdnů, takže nemohu nabídnout víc než letmý pocit, nic relevantního, ale ta země na mě udělala dobrý dojem, určitě jsem ani v nočním Londýně necítil strach.
Hodnotit video vytržené z kontextu je vždy problematické, tohle je zjevně před nějakým nočním klubem nebo hospodou, to by bylo podobné, jako se vyjadřovat obecně k bezpečnostní situaci v ČŘ na základě nějakých záběrů z páteční noci na Stodolní nebo na Václaváku.
„Moje uzdravení a znovuzrození nemůže vést jinudy než cestou neúprosné sebereflexe. Bolestnou minulost nelze vyhojit tím, že se na ni zapomeneme. Vidím, že musím začít u sebe.”
Vlasta Chramostová (17. listopadu 1926 – 6. října 2019)
https://www.respekt.cz/tydenik/2018/28/vlasta-chramostova-a-jeji-znovuzrozeni
braunerova:
1) opravdu si myslím, že slovo mrzák má pejorativní význam a že je to všeobecně sdílená vědomost. Vy si myslíte, že ne? Myslíte, že je to slovo neutrální? Pozitivní?
2) pokud se bavíme o významu nějakého slova, pak je odkaz na definici toho slova na místě - pokud pro vás není wikislovník autorita (což se dá pochopit), pak můžu posloužit slovníkem současné češtiny, tam jsou dvě definice slova mrzák, ta druhá je „nadávka vyjadřující opovržení“, což není překvapení a potvrzuje to bod 1)
3) to co nazýváte moralizujícím vzkazem je prezentace mého názoru - základ diskuze
4) nic takového nekonstatuji. Ani náznakem.
Edit: Jak jsem se soustředil na ty jednotlivé body, tak jsem úplně zapomněl poděkovat za čas, který jste mi věnoval. Děkuji.
reader.007: Super, rozumíme si. Zahazovat knihu se slovem negr nebo mrzák by byla hloupost.
reader.007: děkuji za reakci, jsem rád, že sama cítíte, že v přímém kontaktu s postiženým by použití slova mrzák bylo necitlivé a potenciálně zraňující. (tak jsem úvod vašeho příspěvku pochopil, snad správně). K diskuzi o vzniku různých slov nejsem disponován, musel bych si k tomu něco nastudovat a za to nám to, myslím, nestojí - tak důležité to téma není.
braunerova: Někdy se přistihnu, že se v rámci komunikace nevědomky dopustím manipulace. Ale snažím se to nedělat. Pokud byste byl ochoten mi věnovat pár minut a zkusil mi popsat, kde ji v mém vstupu vidíte, byl bych rád.
Tohle s politickou korektností nijak nesouvisí. Pokud nějaký termín jazykovým vývojem dostane pejorativní význam (slovo mrzák je docela typickým příkladem, všichni víme, že není emočně nezabarvené a i podle cs.wiktionary.org jsou dva z jeho tří významů negativní) a skupina lidí se necítí dobře, pokud je tak označena, přijde mi to spíš jako otázka běžné ohleduplnosti, nazývat je způsobem, který jim přijde vhodnější. Zdá se mi to jako minimum, které můžu udělat - projevit zájem o to, co jim je nebo není příjemné a respektovat jejich přání.
Ano, je to asi něco, u čeho se neobejdu bez mozku, ale přijde mi, že používat mozek k tomu, aby se lidé kolem mě cítili nepatrně lépe je docela správné. Skoro bych řekl, že právě proto ten mozek mám. :-)
Jájejí: Zajímavá otázka.
Snažím se to nedělat. Dárek má vystihovat vztah mezi darujícím a obdarovaným, mělo by to být něco, co má hodnotu pro oba dva. Tím, že něco takového najdu (což se mi v praxi ale moc nedaří, nemám v tomto smyslu velkou fantazii, bohužel), tak nejen že udělám druhému radost, ale ještě, myslím si, podtrhnu smysl aktu darování - ten není přece pouze v tom, že druhý bude mít o nějakou věc (nebo o nějaký obnos peněz, jak se to také často děje) víc, ale právě v potvrzení, že máme něco společného, dokážeme to definovat (nebo se o to aspoň pokoušíme, někdy se to prostě i přes dobrou vůli nepovede) a prostřednictvím dárku to chceme sdílet.
Výjimka jsou samozřejmě dárky pro děti a někdy i (dokud ještě žili) pro prarodiče, tam jsem společný estetický prostor někdy prostě nenacházel.
alekis: svatý Augustin říkal: Miluj hříšníka, ale měj v nenávisti hřích.
Mám pocit, že když se otřesu hrůzou nad chováním jiného člověka, nemusí to znamenat, že toho člověka nemám v lásce, že jsem ho přestal mít v lásce. Milovat člověka totiž neznamená schvalovat všechno co udělá, neznamená to ani, že se mi má líbit všechno, co udělá.
Z mého pohledu jsou to dvě různé věci.
Diskuze na DK nesleduji tolik, abych se k nim mohl vyjadřovat (když jdu občas kolem, tak mi z mnoha názorů dobře není, to s Hankou souhlasím, a hlavně mi není dobře z toho, jak bezproblémově jsou mnohé názory a způsoby chování přijímány - ale to teď opravdu nechci tématizovat), ale v běžném životě se mi to děje často: vidím a slyším například rasistu nebo člověka, který schvaluje násilí na ženách, ano, je mi z něj zle a potřebuji se od něj distancovat (v praxi to nejčastěji znamená, že dopiju a jdu, někdy i nedopiju a jdu rovnou), ale neznamená to, že toho člověka v modlitbách přestanu ukládat do Boží náruče a přimlouvat se za něj.
Dává vám to takhle smysl, tento můj pokus o vysvětlení, nebo jsem to spíš ještě zamotal?
