Nagadir
diskuze
Pandemonium od Lauren Oliver, druhý díl trilogie Delirium. Jsem docela zvědavá co z toho bude, protože mě Delirium na YA docela bavilo...
Staré pověstí české od Aloise Jiráska a je to jednoduše nádhera!
Mayské proroctví: Hadí spirála, hóódně jednoduchá a naivní knížka
Vzkříšení ze série Upířích deníků. Uf, už jen tři další knížky a budu to mít za sebou! XD
Otec Goriot od Balzaca, pokud se člověk prokouše úvodním popisem, začne to být dost zajímavé...
Pokračování upířích deníků: Zoufalství, jedinou mou nadějí je, že mi zbývá už jenom sedm dílů XD
Pejsánek:
Možná, ale stejně si myslím, že bude pořád existovat dostatek lidí, kteří si raději přečtou živou knihu než e-book a nebo prostě budou chtít mít knihu doma a listovat jí. Stačí se podívat na vinyly. Technologie zastaralá, ale pořád se najde dost lidí, kteří to sbírají a kupují/používají...
Jinak právě čtu trilogii Achája od Ziemanského
Malý bratr od Coryho Doctorowa, je to sice pro náctiletý, ale naprosto skvěle zvládnutý.
Střepy Apokalypsy od Šlechty, uvidíme, uvidíme, anotace vypadá nadmíru zajímavě...
V mém případě jsou knížky to, co mě od stresu odvádí. Nebýt knih, kvůli kterým se můžu uvolnit a nemyslet na problémy, které mě normálně zatěžují, asi bych se zbláznila. Ale ono je to asi tím, že často čtu spíš odpočinkovou četbu než něco z čeho bych si zbytečně udělala žaludeční vředy. Každý to má jinak a každého stresují jiné věci. Mé matce bohatě stačí aby sledovala nějaký přírodopisný dokument ve kterém se zmíní o ubývání toho a toho druhu a samým rozčílením to musí přepnout. Někomu stačí poslouchat politiky.
Možná kdybychom žili ve světě, kde bychom nebyli vystavováni různým emocím a zážitkům, tak by ty knihy na nás možná nějaké větší účinky měly. Ale ve světě, kdy každý den zažíváme stres, kdy komunikujeme s ostatními lidmi a kdy nás někteří rozčílí a někteří nám naopak navodí příjemné pocity? Kdy sledujeme televizi s filmy a seriály, které jsou prakticky to samé jako knihy akorát rozpohybované? Někomu se rozpumpuje srdce už jen při zaslechnutí nějaké písničky či hudby.
Duševního klidu se dá podle mě dosáhnout opravdu těžko a možná jen na malou chvíli, a to i bez knih. Jedině, že bychom se uchýlili někam na samotu do lesa, jinak si duševní klid v dnešní společnosti představit prostě neumím.
Za rok přečtu kolem 150 - 200 knih a nikdy jsem se z toho neunavila. Nejlepší je střídat žánry a po něčem těžkém, u čeho si člověk namáhá mozek, se pustit do něčeho u čeho jej lze zase vypnout.
Možná mám výhodu v tom, že jakmile jednu knihu přečtu, začnu její obsah okamžitě zapomínat a během týdne si pamatuju jen minimum, protože dané místo vyplňuju zase informacemi z jiné knihy.
Neumím si představit že by čtení škodilo zdraví, tedy pokud se nejedná do zírání obrazovky počítačů, laptopů, tabletů a čteček.
eloušek
To dobře znám, mě je jen 25, ale když jsem byla o deset let mladší taky všichni tvrdili, že ta mláděž nemá žádné zájmy, nic nečte a nic neví a tráví svůj volný čas jen u televize. Myslím, že je to tak u každé generace a vím, že to není tak úplně pravda, protože chodím jen do malé knihovny, ale ta je vždycky plná dětí.
Tak chladná řeka od Michaela Koryty. Krůček po krůčku to začíná být zajímavější...