nightlybird diskuze

O tom, o čem mám a nemám ponětí, můžete mladý muži těžko co tušit a vaše předpoklady budou zřejmě úměrné vašim životním zkušenostem. Jak jsem z vašich promluv v této debatě pochopil, jediným důvodem, proč se tak sveřepě navrhované úpravy domáháte, je možnost si vložit do knihotéky cizojazyčný titul. Pochopte ale, že co se jeví jako důležité vám, může být zcela lhostejné jiným. A je docela úsměvné, že se oháníte tím, kolik že jste toho tady opravil - při vašich 129 bodech toho při 10 vložených autorech a 25 knihách to na nějaké masivní opravy opravdu nevypadá a dovolím si soudit, že při délce svého pobytu tady na DK nemáte představu, kolik práce moderátoři i jiní uživatele pro DK odvádí. Vy, milý příteli - i když jste nejlepší - jenom žvaníte dookola jako kolovrátek.

Když už je tady - podle mne zbytečná debata o vkládání cizojazyčných vydání - tak si dovolím tvrdit, že je to z hlediska funkčnosti DK celé nesmysl. Ve světě vycházejí doslova kvanta knih v nejrůznějších překladech a každý čte tak, jak umí a jak danou knihu sežene - úvahy o majoritních a nemajoritních jazycích pokládám proto za zcestné a v konečném důsledku by tady vznikl stav, který neváhám označit jako kolosální bordel (dámy prominou). Co by možná mělo smysl, je doplnit u autorů kolonku bibliografie ( s názvy v jazyce originálu), kde by byly uvedeny veškeré knihy autora. Možná říkám proto, že tyhle údaje jsou snadno dohledatelné (pokud to někoho zajímá) na řadě jiných míst.
Pokud je mi známo, účelem této DK je soustředit v jednom prostoru všechny knihy vydané v bývalém Československu a následně Česku a Slovensku v českém a slovenském jazyce a troufnu si tvrdit, že je to cíl rozměrů Olympus Mons.
Bylo by určitě lepší věnovat ten tady zbůhdarma prokecaný čas tomu, o čem se zmínila Koka, místo toho hašteření se o lopatičku na pískovišti a snahu mít za každou cenu poslední slovo.
Poslední slovo má stejně Danielson a ten rozumně mlčí a nevšímá si tady těch blábolů.
Howk.

A nesmíme zapomenout na krásná slova čučoriedka, kocúrik (a taky drevokocúr :-)) ).
Jinak - abych neodbočoval od tématu - mám dojem, že tahle diskuze ztrácí smysl. Vše podstatné už bylo vlastně (ať pro nebo proti) řečeno a začíná to zabíhat do osobních invektiv. Ještě chvíli a bude to tady jako na slavných Novinkách.

pajonek - tino ūkui.
Koka - velmi pregnantně vyjádřeno. Je to radost, slyšet hlas rozumu.
Všeobecně - pokud někdo chce mít přehled o knihách, které přečetl, může si udělat tabulku třeba v Accessu a vyplnit si tam knihy čtené třeba v čínštině (mimochodem - je tady někdo, kdo čte v čínštině, docela by mne to zajímalo). Když ono by to asi dalo práci, že áno! Ono je jednodušší si jenom odkliknout to, co pracně vložili jiní.
Sám jsem si obdobně dělal katalog své knihovny a i to bylo docela pracné.

S mírným pobavením (a jaksi z povzdálí) sleduji tuhle diskuzi a ptám se, jaký má smysl. DK funguje už hezkých pár let a je to projekt, který podle mne prokázal svoji životaschopnost. Nedá se říct, že by šlo o nějakou zkostnatělou záležitost, v průběhu času nejenže se DK měnila kvantitativně, měnila se i kvalitativně; rozšiřoval se okruh informací a uživatelský komfort a nedá se říct, že by provozovatel - tj. Danielson - neakceptoval různé nápady a návrhy na vylepšení.
Je to ale především jeho projekt a záleží jenom na něm, jestli se rozhodne nastavené mantinely měnit a po pravdě řečeno, padlo tady už dost názorů (a pádných), proč by to dělat neměl. Chápu, že každý z uživatelů DK ji používá k jiným účelům a z jiných důvodů - někdo jako seznam svých knih, jakýsi trochu rozsáhlejší katalog své knihovny, někdo jako jakýsi čtenářský deníček, jiný zase jako zdroj informací o knihách a místo pro setkávání se s přáteli a výměnu názorů.
A asi patřím k té množině uživatelů, kteří neumějí číst, protože mi zcela uniklo, PROČ mají být do DK - která si klade za cíl shromáždit v jednom virtuálním prostoru VŠECHNA vydání knih v českém a slovenském jazyce na území Československa, Česka a Slovenska - vkládány knihy vydané bůhví kde a v bůhví jakém jazyce.
Nepochybně je tady řada uživatelů, kteří čtou cizojazyčné knihy v originále, nevzpomínám si ale, že by se někdo z nich dožadoval jejich vkládání do DK. Asi to bude tím, že nejsou nejlepší.

Nikolivěk a cítím se zahanben. Po pravdě musím přiznat, že u básní mne dvě věci dokázaly maximálně vytočit - když jsem byl okolnostmi nucen se nějakou naučit nazpaměť a nebo objasňovat známé "co tím chtěl básník říci"! A tak bych těžko nějakou báseň z paměti vydoloval - a věřte, že to není známkou pozvolné ztráty paměti. Na druhou stranu se mi totiž honí hlavou útržky básní všelikých autorů a to často až urputně - jeden, dva tři verše (jako starý gramec s přeskakující jehlou třeba pár dnů). Obvykle mne tak "trestá" Blake, Li Po a Apollinaire, z našich Sládek, Šrámek a Biebl a i když to zní možná směšně, není to nic zábavného. Snad je to i na psychiatra.

Měl bys sázet Sportku, umíš skvěle hádat. Jméno mi sice vypadlo, ale kupodivu jsem si pamatovat The Bell Jar, i když jsem to nečetl ( vrtalo mi hlavou, proč knihu o pobytu na psychině pojmenovala v mém velmi osobitém a letmém "překladu" Krásné jaro).

Nic si z toho nedělej. Já jsem neodolal a zkusil jsem, jak bych asi psal, kdybych - nedej pámbů - psal a vyšla mi jakási mně zcela neznámá americká básnířka. Její jméno jsem už ale zapomněl, jsa lehce sklerotický.

Se zájmem pozoruji, jak se původní debata rozkošatila. Inu, není nad to, pohovořit s duchaplnými lidmi, rozšiřuje to obzory. Nicméně mne přítel HTO letmou zmínkou o Gottfriedovi v podstatě upozornil, že se začíná vstupovat na půdu, kde by si můj (+) pard Králík sice slastně pomlaskával, pro mne je ale doslova bažinou, do které nehodlám zabřednout, a tak budu jen s nastraženými slechy tichounce naslouchat.

Někdy okolo poloviny minulého století kdosi vyrukoval s teorií "vodních opic" jako předků člověka, obecně to ale není akceptováno. A někde na netu jsem narazil na zmínku o nálezu čehosi podobného mořské panně - byl to ale podvrh "vyrobený" z části ryby a opice. Je možné, že ten dokument se týkal mnou zmiňovaného nebo něčeho obdobného a bude to patřit spíš do sféry fikce než science. Ale bez záruky, nejsem odborník, dokonce ani poučený amatér.

Čtení haiku takový vliv rozhodně nemá, ale psaní - to je jářku jiná. Proto bych toto viděl spíš jako svého druhu kompenzaci.
A pokud jde o vzhled - zuby, ty jsou jasné, panna vede. Ale ouška máš roztomilejší, snad proto, že s nimi nemusíš kormidlovat.

binýsek - něco málo o jazyku PIRAHA můžete najít třeba tady = http://en.wikipedia.org/wiki/Pirah%C3%A3_language
a nepochybně se dá dohledat i něco někde jinde
a o Everettovi je jakás takás zmínka rovněž na http://en.wikipedia.org/wiki/Daniel_Everett.
Řada videí se dá také najít na YT.
Jinak si dovolím podotknout, že nejen na internetu, ale i v tištěných knihách se najdou začasté docela pěkné nesmyslnosti (na netu se pochopitelně šíří podstatně rychleji díky sdílení a přejímání neověřeného - a často se informace ani ověřit nedá).

Přátelé, nepochybně měl každý z vás rodiče. A nepochybně - to už je taková vrozená vlastnost rodičů - vám poskytovali rady do života, které by jej měly usnadnit, takže je ode mne poněkud nepatřičné citovat ze svých - zejména, když jsem to už možná i vícekrát ventiloval.
Přesto ale - tatínek mi říkával : "Nikdy se nepři s lidmi, kterých - nebo jejichž názorů - si absolutně nevážíš. Ušetříš si tak mnohé nervování se a zachováš si zdravou mysl."
A dodával k tomu všeobecně známé : Vůl je nebezpečný zepředu, kůň zezadu a blbec ze všech stran. Říkával i mnohá jiná ponaučení, ke své škodě jsem je vesměs házel za hlavu - tím nyní citovaným jsem se snažil ale řídit a vám bych si to dovolil také doporučit. Věřte, že neprohloupíte.
Ale k něčemu to diskuze i s binýsčinými rozpravami byla dobrá. Připomněla mi historku z válečných let a protože je odůvodněný předpoklad, že tu dobu málokdo z vás prožil, podělím se o ni s vámi:
Když přes pohorskou vesničku, kde jsem tehdy žil, prchala zdecimovaná fašistická soldateska, hnala se za ní jako vlci za jehňaty statečná Rudá armáda. Zvolili si naši ves ke krátkému oddychu a jednotliví vojáci se rozběhli po chalupách, aby přátelsky pohovořili s osvobozenými vesničany.
Také do naší chaloupky zaběhl jeden uprášený a unavený vojín. Ne, nečekejte nic světoborného, Bystrým okem v mžiku obhlédl naši chudičkou světničku, rázně houkl "Davaj vodku!" a hbitě, přes matčin výkřik: "Proboha, neééé!", se chopil lahve s lehce nazlátlou tekutinou, stojící u dveří.
V okamžiku, kdy se ji hodlal s bohatýrským nápřahem přiložit k okoralým rtům, zazněla trubka, svolávající k dalšímu pochodu a tak přehodil samopal (s takovým tím kulatým zásobníkem) na záda, přitiskl lahev s prsům a vyběhl.
Trvalo hodnou chvíli, než se mamince vrátila barva do lící.
V té lahvi byla totiž jakási kyselina, kterou měl tatínek nachystanou na vydělávání králičích kožek ( pěstoval v těch válečných časech na přilepšenou veřejně králíky a utajeně dokonce i tabák).
Takže žádné "Davaj časy", jak často zlí jazykové prohlašují.
A já jsem si s odstupem času představoval, jak si ten chrabrý vojín kloktá z taťkovy lahve a říká :
"Отлично водка! Пить за могучий!", a slastně si pomlaskává.
A taky jsem si vzpomněl na častušky, které jsme zpívávali. Brojilo se tady původně proti vulgaritám v projevu, tak je raději nebudu citovat - ostatně si pamatuji jen refrén, začínající "Job.."(a nebyla to citace z bible), ve kterém se zpívalo cosi o 4 kopěječkách a pod.
Na ospravedlnění uvádím, že jsme tom u tenkrát stejně nerozuměli, nebyli jsme v těch časech na úrovni omladiny, kterou tuším zmiňovala koka.
Tak jsem vás dnes nepotěšil, snad ale také příliš neznudil.
Alix -dobře, žes mi připomněla 6tero cest. Neměl jsem je v rukách tak dávno, že je musím v knihovně hledat,
viki9 - běž se uklidnit pod strom,
tenax - no, občas i mně ujede huba.

Tak aby ti nebylo líto - svou narážkou na studenost mezí a poznámkou, že raděj vysedávám po putykách, nežli pod rozkvetlými stromy ( ono na tom tak trochu něco je) jsi mne tak drobátko vyprovokoval. Proto vybírám vietnamskou, jemně erotickou báseň Ho Xuan Huong tady odtud = http://www.databazeknih.cz/index.php?stranka=search&q=Ho%20Xuan%20Huong%20O%20jeskyn%C3%ADch,%20v%C4%9Bj%C3%AD%C5%99...&typ=kniha&id=151499

Na houpačce
Hold patří tomu, kdo sem zatlouk´ čtyři kůly
Jedni se houpou, druzí zrakem spočinuli
Chlapec se v bedrech prohne, nohy napíná
V půvabném záklonu hruď vypne dívčina
A čtyři cípy kalhot vlají po větru
Dva páry nohou spolu spletou se v tom reji
Znáte ta jara, tuhle svůdnou jarní hru?
Pak kůly vytáhnou a díry ladem zejí ...

Jen podotknu, že ve mně verše vyvolávají volnou představu chrámových plastik z indického Khajurahu. Ne, nebyl jsem tam, mám jich jen pár v knihovně (pochopitelně replik od kamaráda, který mne už také předběhl). A je to jakýsi kontrapunkt předchozího Krchovského.

Když už jsme jaksi zabrousili v řeči do Asie, napadlo mne, že i když je poměrně dobře známa poezie čínská a japonská, neznámá není ani indická a občas se narazí i na korejské sidžo - o vietnaskou poezii skoro nazavadíš (aspoň tedy já mám mezery víc než značné). A při tom je to asi naše nejpočetnější asijská menšina (pokud tedy nepočítám Romy). Tak tedy pro zaplnění této mezery cituji z Nového orientu (tam se občas objevují docela zajímavé cizokrajné kousky) :
Déšť (Nguyễn Trãi)
Jsem ve své pracovně, jsem sám, je noc a pusto
a naslouchám, jak déšť zašustil clonou hustou.
Poutníky jistě mrazí. Kapka dopadá – a zas.
Jako když noční hlídka odklepává čas.
A prší přes bambus. Déšť tluče do tabule v okně,
zvon tluče z kláštera, jenž usíná a mokne.
Já znám svou nespavost, a tak jsem svazek básní vyhledal.
Déšť ustal, ale zazněl znovu. Prší smutně dál.

I když je to vzdálené přes lán světa a moře času, docela to ke mně promlouvá.

viki9 - tentokrát tě musím zklamat. Není to žádný můj štulec, ale štulec uštědřený již po 4 mně. Byl jsem drobet popostrčen při prvomájových radovánkách jistou Pepkou. "Dědečku,", pravila mi vnučka, " ty dnes chodíš jako káčer Donald a šišláš jako bráška". Přesto jsme společně dorazili domů (celkem v pohodě). Nicméně se vždy po takové kratochvíli vytvoří v mé již tak děravé paměti "bílá místa" a chvíli trvá, než se buď obnoví nebo nově vytvoří jakéstakés synapse.
Takže díky ti za vyplnění díry a na oplátku ti prozradím, jak požádat Korejce o cigaretu :
"Naval dambe, vole!". Pokud slova doprovázíš hlubokým předklonem se sepnutými dlaněmi, možná dostaneš cigaretu. Pokud Korejec studoval v ČSR, dostaneš i tak asi do držky. Jó, život ten má křivolaké zákruty.
Hezké májové dny.

Alix - díky tvému povzdechu jsem se dostal vlastně k tomu blogu a následné diskuzi. Přiznám se, že by mi to jinak asi uteklo, svým způsobem by to byla škoda, je to rozhodně docela kontroverzní téma k diskuzi a z mého pohledu se ta následná diskuze dá brát jako zajímavost i jaksi ze sociologického hlediska. Neudivuje mne, že jsi se zapojila a ani nepřekvapuje, jak jsi se rozohnila. Já si na štěstí v takových momentech vzpomenu na tatíčkova ponaučení (zpravidla) a debaty tohoto druhu si odpustím. Je to jakási součást duševní hygieny a prevence psychického zdraví. Vím totiž moc dobře, že existují jedinci s kterými je možno diskutovat jedině osobně a fyzicky, nikoliv v anonymitě netu virtuálně - jedině tak se člověk vyhne zbytečnému rozrušení a zpravidla i vulgaritám.
Proto raději :
Proč se namáhat s vysvětlováním tajemství věcí?
Když je řeka čistá, odráží se v ní Měsíc úplně celý.
A když se v hlubokých roklích zrodí vítr,
strhává z podzimních hor červené listí a ony zůstávají prázdné.
(jakýsi starý Korejec, na kterého si nemohu vzpomenout)

Všiml jsem si zajímavého faktu - zpravidla nejvíc připomínek k fungování DK, jejímu vzhledu a nápadů na její úpravy a různá "vylepšení" mají uživatelé, kteří toho pro tuto čtenářskou platformu mimo to nic moc neudělali.
Ne, že by mi to nějak vadilo, je to opravdu jen letmý postřeh, záleží na každém jednotlivci jestli se na projektu podílí nebo se jen tak veze; rozhodně to nemíním jako brzdění číhokoliv "tvůrčího rozmachu".
Podle mého soudu jsou na tomhle webu nejzajímavější a nejdůležitější složkou lidé, kteří se tady ať už pravidelně nebo čas od času vyskytují.

Nerad bych se mýlil - tento výkřik zcela jistě vyšel z klávesnice přítele HTO. Jako ostatně řada jeho jiných citací, které jsou s to vyvolat nejrůznější emoce - anžto je nezřízeně sečtělý.

Docela dobře se mi osvědčilo = v místě vypadlého listu po celé délce hřbetu (zevnitř) natáhnout tenké vlákno chemoprénu (musí to být s citem, následně vypadlý list trošičku přistřihnout a vložit zpět, srovnat, zavřít a zatížit. To lepidlo musí být ale opravdu jen tenké vlákno - nejde to vytlačit z tuby - to by se to slepilo všechno. Nejdříve ale cvičně otestovat na něčem, na čem nezáleží. Chvíli to trvá, než to člověk přesně odhadne.