pet-kyval
diskuze
nightbird / Metal Messiah: To nejsou žádná Akta-X. :D
Čísla mi pomáhají rychleji vyhledávat. Takže když je něco označeno třeba [080/11]: dozvím se, že jsem to četla v roce (2011) a byla to osmdesátá kniha toho roku. Dole v profilu a nebo u sebe na stole si pak najdu v seznamu knihu a vím, že to byl svazek Strach a chvění od Amélie Nothomb a že jsem to četla v rozpětí 08.08. 2011 – 08.08. 2011, že to byl ebook, atd… Každý úryvek mám při tom označen číslem. Mohla bych sice všechny údaje napsat přímo k jednotlivým pasážím, ale to by bylo zbytečné plýtvání papírem. :)
Baví mě prostě tvořit statistiky, mít možnost porovnávat různá období a vůbec mít v tom všem speciální (ne)pořádek. :D Velká záhada odhalena.
smetyl: Kdyby její komentáře za něco stály, tak držím jazyk za zuby, ale tohle mě docela mrzí, protože tak potopila někoho, kdo by si bytí v top 50 zasloužil stokrát víc. Prostě když někdo podvádí, nemůže to být charismatický člověk. Docela smutné.
On to ale není ojedinělý případ. Poprvé jsem si toho všimla asi měsíc po zavedení palců, kdy hned první den měli lidé šestnáct palců, ale ti nejspíše pochopili, že dávat si sám palce je poněkud hloupé. Ale ono to té holčině možná také dojde, protože ten fakt, že kromě sama sebe body nedostane, je většinou zdrcující. :)
Možná by to chtělo splnit nějakou podmínku pro možnost přidávat komentáře. Ale na to tu není tolik registrovaných uživatelů... I když, lidé se rádi překonávají, takže by jim to vadit ani moc nemuselo. Funguje to jinde, tak proč ne tady(?)...
Přidám taky takovou zvláštnost... Nejedná se o hodnocení knih, ale o hodnocení uživatelky p.anomisss... Zvláštní, že člověk, který tu je jen chvíli, je mu jedenáct/dvanáct let a má 49 velmi jednoduchých komentářů, má u každého dva body, takže skoro dosahuje na příčku sto. Že by už přišla ta dětinská „soutěživot“ v nezaslouženém zviditelnění? Docela se bavím. :)
Mně by úplně stačilo, kdyby řazení podle nejnovějších komentářů bylo výchozí. Je to daleko pohodlnější. Palce jsou spíše taková zajímavost.
Samo sebou lacetky ("šňůrky" vlepené v knihách mezi hřbetem bloku a kapitálkem) a pak různé cenovky z obchodů s oblečením, protože některé jsou opravdu stylové. Jednu záložku mám ze zákaznické karty do jednoho obchodu a nejoblíbenější je bonusová karta z videokazety WD Pinocchio, která je už dobrých 15 let stará. :)
Přidávám Tři mušketýry, kdy je pod prvním svazkem zařazen minimálně jeden druhý díl. Při tom pro druhý díl už existuje vlákno. (U druhého svazku vám navíc haraší barevnost čtverečků. Po vyobrazení ve vyhledávači je barva modrá, po rozbalení má kniha 80 rudých procent. :) )
Také nesouhlasím.
Lidé jsou škodolibí a časem by se to vyhrotilo do extrému a každý by chtěl ve virtuální společnosti ničit každého jen a pouze za opačný názor. Nakonec by se z toho stal jen dětinský souboj o imaginární moc. Byla by to jen vábnička na potencionální agresory.
Napadla mě jen taková blbost, ale...
Nešlo by u komentářů umístit počítadlo palců? Nebo třeba vedle bodů za vložené knihy přidat oblíbenost komentářů, případně pořadí uživatele.
Rolování mě příliš nebaví a tady je k dispozici jen seznam do padesáté příčky. Teď to sice není aktuální, ale až se to tu v bodování jednou rozjede, ráda se podívám i jinam, než na stále stejné ikony "horních tisíc" a každého přepočítávat... to asi ne. :)
Dřív jsem říkala na ebooky taky ne, ale má to tu výhodu, že si můžete přečíst odpadovou literaturu pro všeobecný rozhled a při tom ji nemusíte kupovat/půjčovat z knihoven. Máte šanci si přečíst i ty knihy, u kterých se v ČR neplánuje další vydání a stará jsou naprosto nedostupná.
Pro čistokrevné čichače to ale naprosto postrádá TEN voňavý efekt, což je nevyvratitelný fakt.
Poslední nastínění od Wora se mi líbí. :)
Už když jsem se registrovala, přišla mi kolonka "Přátelé" pod tímto názvem divná. Oblíbení uživatelé jsou naprosto dostačující a zahrnuje to vše. Známé, i ty méně známé.
Přihazuji bod dílu "Dům duchů". I když ve filmu kromě věštění jsou nadpřirozené prvky takřka vypuštěny, myslím, že se film svým vlastním způsobem postavil na vlastní nohy a svou předlohu neuráží, i když poslední minuty se snad trochu vlečou. :)
Abych to zjednodušila: Čtu všude, kromě WC a MHD, když je v ní matka s dítětem a nebo člověk cucající protézu. Už tak mladá jsem háklivá na ty tiché, stále se opakující zvuky, jako je odkapávající kohoutek, šťárání se za nehty, žvýkání žvýkačky,... to pak chodím a utahuji, opravuji, spílám a protestuji. Jinak se mi stává, že při čekání na trolejbus otevřu knihu, s knihou v ruce nastoupím, sedím, vystoupím, jdu na přestupnou zastávku, nastoupím do autobusu, sedím, vystoupím, jdu do kopce až domů a až u dveří se podívám vzhůru. Dokonce to jednu dívku inspirovalo a naučila se chodit s knihou v ruce domů. :)
Já půjčuji, ale jen v rodině. Což jsou dvě ženy, které ví, že kniha má pro člověka duševní hodnotu i po trvanlivosti fyzické. Mladým lidem z mého okolí nepůjčuji nic. Knihy se vrací potrhané, flekaté, špinavé a já marně přemýšlím, co to ti dobytkové s nimi dělají. DVDčka a CDčka se vrací poškrábaná. Prostě a jednoduše si každý myslí, že jsem lakomá/sobecká/blbá, podle toho na jaké úrovni myšlení zrovna jsou, ale při tom já si jen vážím svého nepatrného majetku a nehodlám ho pro jiné zužovat z tak primitivních důvodů, jako je nutnost nad předmětem sežvýkat svačinu. (A to si člověk říkal, že literatura má být především potravou duševní.)
Vůbec na celé literatuře mě nejspíše štve, že dnes už může psát každý a je jedno, jak moc je ten skvost(?) hodnotný a jak velký/malý je autor blbec. Stačí reklama a trochu klišé blbin ranících srdce té největší části čtenářské masy a penízky se hrnou. Jakmile člověk umí poskládat souvětí, okamžitě předpokládá, že se stal nadpozemským literátem znajícím vše a bez sebemenší mýlky. To, že dnes chce na střední někdo napsat knihu je normální a snad i trochu v módě, ale že jejich výpovědní hodnota prolézá kanálovou stokou už je každému jedno. Úplně mě fascinuje to množství ,,originálních" názorů a ,,mouder" smrdících zatuchlinou všude kolem. Kritikům se věřit nedá a komentáře na internetu často píše člověk, kterému připadá fascinující i to, jak se dělá led. (povzdechnutí) Kam se to řítíme...?...
Série Věk rozvratů. Má naprosto skvělé detailní propracování, které mě fascinuje. :)
U nás to je v rodině (z větve po mámě). Pradědeček četl, babička je literátka, máma jedna velká chodící knihovna a teď to na svých zádech nesu já. Vždycky to jeden člověk podědí. Je ale fakt, že z mé generace v rodině myslím už nikdo nečte a to je nás celá ,,sétnice". :) Mám štěstí. :)