Sarah01
diskuze
Člověk aby se pomalu styděl za to, že je bílá heterosexuální žena bez papíru na hlavu.
Raksa.A - teď už ho tak asi pojmenovali, ale podle autora je to tak, jak píšu :-)
Řáholec je fiktivní les. Je tam, kde ho chce čtenář mít :-)
Já to mám stejně jako bamba, někdy se mi podaří číst dlouho do noci, do rána asi ne, a taky to nesouvisí s napínavostí ani kvalitou knihy. Ale už se mi to dlouho nestalo, v poslední době sotva lehnu, už usínám.
V tom případě ale spousta novinářů nejsou novináři.
Naias - asi ano, malé dítě o dárcích moc nepřemýšlí, chce udělat radost. Brala bych to tak i já.
Co se týká dárků, je to pro mě v poslední době dost těžké, se přiznám. Většinou to s obdarovávanými předem konzultuji, co by jim udělalo radost a kupuji podle jejich vkusu. Peníze zásadně nedávám, protože totéž nemám ráda, když dostanu já. Ale stává se mi to hlavně od rodičů, protože ti jako sedmdesátníci si už fakt nevědí rady, takže tam to chápu. Moc ráda kupuji jako dárek knihu a taky je ráda dostávám.
To mi připomíná dávné Vánoce, kdy jsem ve svých asi 5ti letech koupila mamince po stromeček vařečky, měchačky a podobné kuchyňské náčiní :-) určitě měla radost :-)
alekis - nádhera ta reklama, úplně se tají dech. Asi jsem ještě ze staré školy, ale sexistického na ní nevidím nic.
Tak já jsem se často ještě po 89tém pletla a oslovila někoho soudruhu nebo soudružko. Ono je to těžký odbourávat, když vám to od dětství vtloukávali do hlavy a máte to 20 let zažité. Dokonce manžel na VŠ zažil situaci, kdy mu i lékař vynadal za to, že ho oslovil pane doktore s tím, že on není žádný buržoust a ať ho oslovuje soudruhu doktore. V zaměstnání jsem tak ale nikdy nikoho neoslovovala, byli tam naštěstí normální lidi.
U nás to zatím o víkendu moc podzimně nevypadalo, bylo nádherně, takže zatím nejsem příliš podzimně naladěna. Ale svíčka s vůní kávy už zahořela, to ano. Co se týká čtení, rozhoduju se právě, jestli budu nadále pokračovat ve zdolávání letošní výzvy a nebo se na to už vykašlu a přečtu si něco z nově nakoupených knih, ke kterým jsem se kvůli nedostatku času zatím nedostala. A že jich stále v knihovně mám dost.
Tak tedy pravdivé v jiném smyslu slova. To ale jen potvrzuje to, že to prostě není film pro každého a nejde jen o to, co zobrazuje.
Lector - píšu výš, není to zřejmé každému, hlavně někteří starší lidi budou věřit tomu, že to tak skutečně bylo a že je to umění jim moc nevysvětlíte, vlastní zkušenost. Ani to tak moc nesouvisí se vzděláním. A mimoto sám Marhoul v rozhovorech uvádí: Nabarvené ptáče je pravdivé a lidem je líp, když na nepříjemnou pravdu nemyslí. (Z iDnes odpověď na otázku, proč lidé odcházeli)
Vášnivou debatu netřeba rozpoutávat, četla jsem, viděla filmy, nezpochybňuji nic z toho (mám na mysli dokumenty a dokumentární filmy, abych to ještě upřesnila).
Ulriška - protože spousta lidí si myslí, že to tak opravdu bylo a ten kluk (autor knížky) to přesně tak zažil, nezjišťují si info.
JáJejí - proto píšu "něco jako", ne že je to to samé.
Na film nepůjdu, protože to pro mě nemá žádnou vypovídající hodnotu. Maximálně jen tu, čeho všeho je člověk schopen. A to už je mně jasné delší dobu, že čehokoliv. Čímž ale nijak nepopírám, že to může být dobrý film.
A teď jsem zvědavá, kdy se ozvou Poláci nebo Ukrajinci s protestem :-)
Nabarvené ptáče - mám dost problém s tím, že nikde není uvedena informace, že to není zfilmováno podle skutečných událostí. Je to natočeno podle knížky, jejíž autor zhustil do zážitků jednoho chlapce svoje zážitky a pak hodně informací typu JPP od různých lidí. Je to prostě něco jako vyprávění paní Sosnarove o gulagu.
A co říkáte na Nabarvené ptáče? Má to obrovskou reklamu.
Od Viewegha vlastním knihy tři, ale ani jednu jsem ještě nečetla... Povídky a manželství a sexu, Báječná léta pod psa a Výchova dívek v Čechách. Kdysi mně je koupil manžel k nějakému svátku, asi v devadesátkach, to byl Viewegh hodně IN. Stejně tak to mám s Obermannovou.