sikope diskuze

za velikou louží

Přisedli k ohništi

Slavil návrat s

když uviděl přicházet

Plassans - Émile Zola - Štěstí Rougonů

u ohně ohřál

rozlil hned u

zloté, cigára a kanystr

strká do kapes

Sully-Prudhomme Puklá váza

Tahle báseň se tu již objevila /Pavlinda/, ale narazila jsem na odlišný překlad.

Marná laskání, vyd.1937, přeložil Svatopluk Kadlec

Tu vázu zde, v níž sporýš vadne,
vějíře náraz pohmoždil.
Nebylo slyšet rány žádné,
ten náraz jistě slabý byl.

To pohmoždění však, ač malé,
hlodajíc tajně v křišťálu,
se rozlézalo neustále,
kol postupujíc pomalu.

Po kapkách se z ní voda tratí
a květy vláhu ztrácejí.
Nic na ní není ještě znáti.
Je puklá, v klidu nechte ji!

Tak často zraní drahá ruka
též srdce, ač se ho jen tkne.
A srdce samo potom puká,
a lásky květ v něm zahyne.

Ač nedotčeno dál všem zdá se,
cítí, že rána, jež zde je,
potichu plačíc rozrůstá se.
Je puklé, v klidu nechte je!

omráčená upadla pod

klepl čerpadlářku Pepinku

Musí najít poklad.

do kapsy hluboko

cestu kolem světa

přisunuli blíž k ohni

starý vousatý kmet.

svou berlí zmrazil

nejvzdálenějšího a nejtemnějšího

rozčílila a víly