Tajnůstkář diskuze

tsal
Trochu jsem nepochopil váš příspěvek. Slyšel jsem a vycházím z toho, že jen 3% "úspěšných spisovatelů" celého světa prodá více než 500 knih jednoho titulu. K tomu mi chybí něco okolo 167 kusů vytisků. Kdo si to umí spočítat ví, že o profit nejde. Jde o dobrý pocit, prestiž a naplnění snu.

Samozřejmě podle autora, když jich má hodně. Podle vydavytelství, když vzhled a formát knížek je uniformní. Tak trochu detektivky k sobě. Potom už podle velikosti, protože se to jinak nechce vejít a skončí to tak, že víte, že tu knihu máte, ale k jejímu najití jedno kafe nestačí. Ale na druhou stranu je občas příjemné překvapení zjistit jaké že to poklady v knihovně také máte. Ono když už jich je pět tisíc nebo víc, tak už na to závity nestačí. Bylo by perfektní je mít v počítači i s polohou kde je která umístěna, ale ono by bylo perfektní spousta jiných věcí, které živočich rodu člověk nestihne. Tak život běží a my stepujeme v jeho závěsu. Šťastní lidé, kteří nemají zájmy, záliby, nic nedělají, protože nic neumí. Občas jen skočí na pivko a pokoukají z okna. A nebo že by né?

Kam se staršími knihami ? Kam s novou knihou ? Doba se velmi změnila. Lidé stále nemají čas. Těch, kteří knížky čtou je v součastnosti mnohem méně a těch, kteří je kupují je ještě míň. Za těžce vydělané peníze jsem koupil z krabice před knihovnou knihu, tedy za celých 10,- kaček. Ironie, samozřejmě. Ještě jsem ji nečetl, ale kormě názvu, "Pozdní doznání", a pár přečtených stránek, mě upoutaly jiné informace o knížce. V roce 1965, Mladá Fronta, náklad 40 000 ks, v roce 1970, Naše vojsko, náklad 70 000 ks. Možná byla i další vydání, ale to už stačí. Dnes, když málo známý autor vydá 333 ks knížek, tak na něj tiskárna pohlíží jako na kaskadéra. Mám to za sebou. Nevím jestli je ironií nebo je to triskní, že jeden z největších distributorů v zemi, který tu knihu distribuje po celé zemi jich prodá výrazně méně, než já sám, když ji sem tam u kafe někomu nabídnu. Tedy jsem nabídnul, teď snad abych udělal dotisk nebo z distribuce nějaké stáhnul zpátky. Knižní trh upadá. Těžko očekávat, že někdo vykoupí starší knihy za dobrou cenu. Tak snad udělat dobrý počin a věnovat je nějaké instituci. Domov důchodců, nemocnice atd. Nelíbí, hmm. Navrhovat, že do sběru, to né. Tak ji zkuste někde v čekárně či na zastávce jako zapomenout a napište do ní věnování. Konec konců, když si uděláte doma na stěně knihovnu a mám ji také, tak návštěvy významně zvednou obočí, když uvidí tisíce knih ve vaší knihovně. Musíte ale vybrat tu nejdelší stěnu. A když tam nemáte Annu Kareninu nebo Jak se kalila ocel, ale Májovky, stohy detektivek aj. tak po nich sáhnou mnozí i třeba vnoučata. Co tam potom, že by vám někdo dal dvacku, ono spíš pětku za knihu, takhle to má daleko větší smysl. Takhle mám doma asi pět tisíc knih a k tomu pochopitelně na viditelném místě tu svoji jednu.

reader.007
Jakmile se kniha chválí už na obálce, skoro pokaždé bublina rychle praskne...

To jsem si říkal také, když jsem zvolil obálku jako tajuplnný hrad v Karpatech. Často je mi vyčítáno, že jsem na titul nedal nějakou bombastickou bublinu, která by zaujala.
Jak je to přísloví?
Nenarodil se člověk ten, co by se zavděčil lidem všem.
Asi na tom něco bude.

[keri.H]
No, bohužel, stalo. Dvakrát. Pochopil jsem, že to na půjčování není dobrý nápad. Můžete tím zkoušet upřimost svých známých, ale zároveň o ně můžete přicházet a když se ozvete, tak z toho vzniká trapná situace. Musíte si vybrat kolik chcete mít "dobrých" známých na setkání, na večírky, mejdany a kolik chcete mít takových poctivých troubů jak se snažíte být vy. Život není průhledně černobílý. A to jsem půjčoval svoji knihu. Záložku jsem povýšil na Masaryka. Již ji se záložkou nepůjčuji, ale s oblibou s ní provokuji.
p.s.
možná to bylo také tím, že to kilo brali jako odměnu za to, že tu moji knížku přečetli.
To kilo nedám, ale když o ni projevíte zájem, tak ji v e-podobě pošlu.

Jako záložku do knihy používám stovku. Menší papírová není. Zvedne to hodnotu knihy, když to ta kniha potřebuje. Když ta knížka je perfektní, tak je to vlastně zanedbatelná hodnota. Nutí mě to se o tu knížku více starat, aby někde nezapadla nebo neosiřela. Když čtu v kavárně a přisedne lepá děva, tak ji mohu pozvat na dvojku, či kafčo a mám na to i když zrovna nemám. A když tu knížku někomu půjčím, tak se alespoň dozvím jestli kamarád je opravdu kamarád.

Doporučit knihu, která není viditelná, protože ji nevydalo známé nakladatelství a nenapsal profláknutý autor a proto je reklamou neviditelná, to bych prosím dovedl. Doporučit tu, se kterou mám něco společného, to bych prosím rád. Ale chtít tvrdit, že by si ji každý měl přečíst, to bych si prosím netroufl. Osud knížek, kterým autor, či vydavatel nedokáže zajistit bombastickou reklamu je předem nalinkován.Takový autor může směle říci, že píše pro radost. Okénko tu, kterým lze zahlédnout takový neznámý titul je milé, ale u toho asi zůstane. Postrádám na DK vyhledávání knih, či autorů, podle tématu o kterém píší, či podle klíčových slov, frází v knize obsažených. Inspirace by se dala třeba čerpat na Google , Play , v sekci knihy. Tam takové vyhledávání existuje. Tam když zadáte, že hledáte téma letadel, třeba : B52 nebo B29,Mustang, konspirace, utajený odposlech, ponorky, Submarine chcete-li, malování či milování a mnoho jiných, tak nemohu za to, že mezi tisíci tituly vyskočí a většinou jako první právě ta jedna a táž knížka na kterou vás chci upozornit.
Nebo že bych za to vlastně mohl?
Mohl, nemohl, ale je milé moci se k takové knize hlásit. Je to prostě tak trochu příběh o konspiraci.

Zdržím se hlasování.
Přeci nedoporučím tu moji.
Tak ne, vážně. je to otázka tématu, co hledáte.
Mě se líbila nenápadná knížečka Uši džungle.

No vážení, chtělo by to si zkusit napsat kousek knihy a třeba byste pochopili, že to není tak jednoduché, napsat text bez chyb. Ano je to jistě ostuda autora a vydavatelství, když se to v knize chybami hemží. Zaručit bezchybnost je prosté, jistě, pomocí korektora, ale každá sranda něco stojí. A tato je od 50 do 120,- Kč za normostranu. Mě by to přišlo na 8 až 16 tisíc, Tolstého s jeho Vojnou a mírem na nějakých 146 tisíc. To mě vedlo k tomu, že jsem korektora vynechal. Teď bych měl napsat, že odměním každého, kdo v mé knize chybu najde. Tolik si zase nevěřím, ale ty dvě, tři nebo pět knížek by to snad řešilo.

Ahoj,
od vložení příspěvku uběhlo hodně vody. Knížka už se píše jiná,nová,lepší, jak jsem se dočetl. Bylo by škoda to vzdát.
Také jsem to zkoušel opakovaně. Vždy pár, snad i desítek stránek a pak nějak už nebylo o čem. Loni o dovolené (na rybách) jsem to zase zkusil. A ono to najednou šlo. Po čase jsem došel k názoru proč to najednou šlo i dále. Kdo chodí na ryby tak ví, že času na přemýšlení je tam hodiny a hodiny. Tak jsem ten čas zkusil využít, přemíláním, promítáním v mysli, jak ten příběh poběží. Epizody na 5 až 15 stránek, které jsem potom po večerech už jenom naťukal, protože jsem je měl opakovaně promítnuté v paměti. Některé části jsem si pamatoval doslova, jak jsem si je v klidu u vody sesumíroval. Půlku knihy jsem domů přivezl hotovou a zbytek celkem do dvou měsíců dotáhl do konce. Pravda chystal jsem se na knížku před tím pasivně roky a shromažďováním podkladů asi tři měsíce. Podklady proto, že je to sice beletrie, ale plná skutečných faktů.
Mě tedy významě pomohlo k dokončení, že jsem to co napíši a to i po dovolené v koloběhu života, několikrát promítal v hlavě, asi jako když se učíte text, než jsem sednul k psaní. Napsal jsem to potom třeba jinými slovy, ale ten obsah o čem to bude, ten už byl v hlavě.
Knihu jsem nejdříve vydal jak e-knihu a před dvěma měsíci i v tištěné podobě. Má "pouhých" 152 stran, ale co jsem v ní chtěl mít, to tam je. No napsal bych to trochu jinak, kdybych to měl předělávat, ale! Píšete-li, pište to s nasazením, je třeba, aby to klaplo napoprvé, jinak se utopíte v opravách a předělávkách a konec psaní bude v nedohlednu.
Trochu jsem, podle kritiků, podcenil mít předem koncepci všeho co chci napsat. Takže jsem to prý psal jak mi to zrovna napadlo. Tak je to názor.
Shromáždil jsem fakt hodně faktů a pak je vkládal do beletrie, aby z toho byl příběh.
Plán byl 150 stran. Sestavil jsem obsah, názvy asi patnácti kapitol a toho jsem se držel. Samozřejmě se to potom trochu vyvíjelo, ale kostra byla a to pomohlo.
Na velké rozdávání rozumů nemám "gebír" ač už mi 60 bylo dávno. Je to přeci jenom první kniha. Začal jsem druhou, tak se snad z ne moc příznivých kritik profesionálních kritiků trochu poučím. Raději ne moc, protože dosavadní i zveřejněné ohlasy od čtenářů jsou kladné nebo i kladnější.
U každého to bude jistě individuální jak na to, ale snad jsem názorem pomohl.
Slávek.

@Abiosis
také dobré.
Pro mě ebook zamenal možnost realizace, protože vydat knížku v tištěné podobě je pro začínajícího, tím pádem neznámého autora činnost naplňující pravidla Armády spásy.
Vydat knížku v nálkadu pod 600-700 výtisků a pak je léta prodávat, nebo raději rozdávat, aby konečně složené v šatně zmizely. A když se podaří je po létech prodat, tak jste konečně alespoň na nule. U ebooku jsem také rozdal mnohem více knížek než prodal, ale to nekazí potěšení, že to někdo čte.

Názory některých přispěvatelů jsou vůči klasické knize konzistentní. Ebook knížku v ruce nenahradí. Zkuste třeba ebookem podložit skříň.