Táta-Bylinkář diskuze

ho tam poslali

nikdo nebral vážně,

"Táhněte, vy hovada!"

aby náhodou nemusel

speciálně upravenou směs

mu nekradou jeho

vrchní Arcidelfín to

a nemohli se

mysl a ztratili

začali plavat pozpátku

co nejrychleji a

Pratchett - Lehké fantastično

Witchann: Remarque v třeťáku na gymplu :-) Dodneška si pamatuju.
Učitelka: Musíte si přečíst Na západní frontě klid.
Já: Uznáte mi Tři kamarády, Noc v Lisabonu nebo Vítězný oblouk?
Učitelka: <lehce vykulí oči> No... jo.
Frontu jsem si taky nakonec přečetl :-))

margox: Agatha Christie mě teda taky překvapuje.

Eicherik: pravda Bradburyho, Orwella nebo Tolkiena naše povinná četba zaregistrovala (nebo to spíš byla doporučená četba si myslím, nepamatuju si to přesně).

Když Lewis vydal první Letopisy Narnie, mí rodiče ještě nebyli na světě.
Když Pratchett vydal první Zeměplochu, mí rodiče se ještě neznali.
Když Sapkowski vydal prvního Zaklínače, ještě jsem nechodil do školy.
A když Martin vydal první Píseň ledu a ohně, byl jsem ještě na prvním stupni.

Přesto v mých zápiscích z literatury na gymplu není o mých nejoblíbenějších autorech ani zmínka. A to jsem byl poctivý šprt :-)) Vlastně, jediný autor, kterého jsem objevil a četl díky škole (a četl rád, ne z donucení), byl Remarque.

Jak jste to měli vy?

Ja třeba nechápu, že někdo nemá rád houby :-))

Tak hlavně popisovat něco v přítomném čase není přirozené. Kdo z vás k vyprávění používá přítomný čas? Vždyť i komentátor v přímém přenosu většinou mluví v minulém čase. Uznávám, že je to občas dobré na efekt. Teď jsem na to narazil v Zaklínači IV, kdy text najednou přešel do přítomného času a umocnilo to napětí.

Mívám záchvaty čtení. Jednou za pár let to na mě přijde a prostě zapomenu na svět a čtu desítky knih. Pak to odezní a pár let na knížku ani nesáhnu :-))

Adhara, když je něco v přítomném čase, tak bych to měl vidět/slyšet a ne o tom číst a představovat si to. Působí to na mě strašně nepřirozeně. Připadám si jako slepý.