Avis diskuze u knih
Nejdříve se mi kniha zdála jako přehlídka gramatické správnosti, ze které by každý korektor prožíval ty pravé pravopisné orgie, ale několik chyb se tam přeci jen objevilo. Zřejmě už neexistuje kniha, která by se přeložila a opravila pořádně. Obálka je jednoduchá (mluvím o téhle: http://data.bux.cz/book/002/769/0027698/large.jpg) a vyhovuje mi, sedí k době, ve které byla kniha napsána, dokonce i pozlacení rámečků a písma charakterizuje prostředí, ve které se odehrává, paní grafička Viera Fabianová se vyznamenala.
Předchůdce Vlka z Wall Street ve 356 stranách (ačkoli já měl vydání z roku 1999 s 281 stranami, takže vy, kteří to budete číst stejně jako já jen kvůli povinné četbě do školy, zas tolik stránek to není), akorát tady se nejedná o prohnaného podvodníka s touhou zbohatnout, ale o prohnaného podvodníka s touhou zbohatnout pomocí sexu.
Osobně vůbec nesouhlasím s tím, že by Georges byl kdejaký hajzl hned od začátku, mně se naopak zdá, že si autor v polovině knihy usmyslel, že z něj hajzl bude, ***SPOILER*** a tak se přibližně kolem Forestierovy smrti drasticky změní jeho povaha, ***KONEC SPOILERU*** ať si naše češtinářka říká co chce. Do té doby, alespoň podle mého názoru, ke všemu Duroy přicházel tak nějak náhodou a spíše mi v tomto připomínal hrdiny z romantismu, kde v knihách z tohoto období se hlavní postavy ke všemu nachomýtly vlastně naprostou náhodou, ony samy za nic nemohly a vše jim bylo podáváno na zlatém podnose. A najednou bum! Z Duroye byl během několika stránek strašný darebák. Vím, že je asi pošetilé se opírat do této knihy, ale myslím si, že autor si do poloviny knihy myslel, že Miláčka ke všem penězům a štěstí dotlačí „tak nějak náhodou“, ale pak změnil názor. Nebo se na Georgesovi začaly objevovat rysy společnosti, ve které se objevoval, každopádně to ale působí hrozně nepřirozeně, promiň, autore. (A vy mě za toto nezapomeňte ukamenovat.)
Nebýt autorova bohatého jazyka, asi bych skončil někde před polovinou knihy, jelikož to začínalo být opravdu nudné. Už mě přestávalo bavit, jak se Duroy pořád scházel s paní de puberťačkou Marelle a pořád lituje, že není bohatý. Příběh jako takový je už v dnešní době ohraný, promiňte mi, tudíž se mi ta kniha nelíbila asi tolik, jako by se mi líbila někdy v devatenáctém století. Problém tkví v mé nenávisti k realistickým dílům, která sahá hluboko až do morku mých kostí. Není tam akce, tedy když nepočítám přestřelku s redaktorem konkurenčního plátku, jen se dokola omílají vztahy jako v nějaké venezuelské telenovele. Možná i proto dávám této knize jen prosté tři hvězdičky. Nakonec to ale zas až taková nuda nebyla a i já si ke konci řekl, že Du Roy je pěkný hajzl. Ale vážně pěkný, však vypadá jako Ježíš! Kdybych byl naivní paní de puberťácká Marelle, asi by mě dokázal i přesvědčit, že umí chodit po vodě.
(V prvním bloku žvásty o úpravě, ty můžete přeskočit, v druhém už rozebírám příběh.)
Kniha se krásně drží v rukou díky měkké vazbě, hlavně když si čtete do dvou do rána. (Tohle se mnou ten příběh dokázal udělat, no věřili byste tomu?) Obálka je graficky báječná a dokáže upoutat pozornost.
Co dalšího dokáže upoutat pozornost, avšak už ne v tom pozitivním smyslu, je úprava samotného textu v knize. Jelikož je text příliš dole a blízko vnitřnímu okraji, hůře se čte. Obsahuje navíc mnoho chyb a největší hrůzu ve mně vzbuzovaly dvě tečky na konci jedné věty zhruba v polovině knihy. Podíval jsem se na tiráž, abych zjistil, kdo tuhle hrůzu mohl vypustit, ale pro jistotu se tam typograf raději ani nepodepsal. 1. vydání Konce světa opravdu nedoporučuji těm, kteří by chtěli zlepšit své gramatické dovednosti.
Je používáno až příliš mnoho opakujících se slovních spojení, například téměř všechny časové úseky, kdy postavy dělají něco nudného nebo se točí na místě, zkrátka co autor potřebuje přeskočit, trvají „zhruba hodinu“, což mi přišlo celkem úsměvné, ale co bychom autorovi neodpustili.
Teď už k samotnému příběhu. Přišlo mi zajímavé a nesmírně zábavné, jak autor přeskakuje mezi postavami a zprostředkovává nám v krátkých úsecích děj z jejich pohledu, například hned ze začátku, kdy se mají Church a Ruth potkat pod Albert Brigde. Kdo knihu nečetl, těšte se na část v místnosti se zrcadly, je to fascinující a autor plně využívá potenciálu přeskakování z jedné postavy na druhou. Kniha je v tomto velmi promyšlená a neskřípe.
***SPOILER*** V čem ale hodně zaskřípala, je část, kdy jsou Church, Veitch a Tom vězněni v žaláři a jakási podivná Deus ex machina v podobě „Ženy z Pozorovatelny“ jim otevře celu a zachrání je. Samotný Church tento termín použije, ale autor mě ani tímto řešením nezbavil pocitu, že sám nevěděl, jak Churche a ostatní osvobodit, a tak se utekl k tomuto triku z antiky. ***KONEC SPOILERU***
Když se do příběhu připletla Laura, přinesla s sebou konečně nějaké oživení. Je to přesně ta postava, kterou si ze všech oblíbíte nejvíce, „badass“, ale v skrytu duše správňácká. S jejím příchodem se však kromě vtipných dialogů do příběhu vmísil i naprosto zbytečný sex, který by se dal vyškrtnout. V dnešní době je přeci jen toto téma dostupné až až a klasický čtenář opravdu netouží si o tom i číst. (A to ještě chápu, když si jedna dívčí postava do sebe vpravila násadu koštěte napatlanou jakousi drogou, jelikož toto opravdu „čarodějnice“ v minulosti dělaly. Kniha uvádí mýty a záhady s takovou přesností, až mě to zarazilo, jak si je autor dokázal správně v takovém množství vyhledat.)
V knize je používání drog k dosažení jakéhosi čarodějnictví běžná věc, ale to se nijak nevylučuje s minulostí, jak jsem již uvedl, toto jsem tedy ještě dokázal přijmout. Co mě ale iritovalo, byl přístup hlavních postav, jak už tu někdo naznačil. Celým příběhem je opravdu protkáno tvrzení, že nikdo z nich není pořádný hrdina a že vůbec neví, jestli na to mají a další žvásty. Chápu, že zachránit svět je celkem tvrdší oříšek, ale když je to omíláno pořád dokola, čtenáře, nebo alespoň mě, to časem bude pořádně štvát a donutí ho to přát si, aby Churchovi Divoký hon alespoň vytrhl jazyk.
Konec je samozřejmě otevřený, vzhledem k tomu, že je to první díl z trilogie, ale i tak se dočkáme nějakého toho rozuzlení a dokonce i (ne)příjemného zvratu.
Svět Věku rozvratu je promyšlený snad až do posledního detailu, nebo alespoň budí takový dojem. Celkově ale vidím knihu někde mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami, to kvůli výše zmíněnému spoileru, neustále si stěžujícím (a občas pitomým, protože si jdou v noci na pivo, i když jim hrozí smrtelné nebezpečí) hrdinům a několika setkáním s dalšími postavami, které se tvářily náhodně, ale bylo jich tolik, že to nešlo přehlédnout. A jelikož nelze hodnotit třemi a půl, budu muset dát čtyři hvězdičky. Slabé čtyři.
Kniha mě zaujala už svou obálkou. Hodně se totiž lišila od těch ostatních fantasy/sci-fi obálek, které jsou občas až přeplácané.
Ději jsem propadl okamžitě, téměř hned od začátku jste vrženi do akce. Zápletka se ze začátku zdá celkem přímočará, jak ale postupujete stránkami, zjišťujete, že to tak opravdu není. Kostičas nabízí opravdu spletitý děj. Kniha je velmi čtivá, ani jednou jsem se nepřistihl, že bych se při jejím čtení nudil. Uvidíme, jak se s tím popasuje v dalších chystaných dílech.
Hlavní postavy se jeví jako zajímavé, v knize nejsou jen přímou řečí. Měl jsem dokonce pocit, že jim autorka dokázala vdechnout život, což je veliké plus.
Další aspekt knihy, který si zaslouží mít v mém komentáři (jsem velmi skromný, já vím) vlastní bod, je vztah mezi Strážcem a Paige. Bavilo mě sledovat vývoj jejich vztahu od začátku až... ***SPOILER*** no, až do bodu, kdy se vlastně ukázalo, že ti dva po sobě touží. Zhruba od části, kdy se mezi těmi dvěma vytvořila zlatá šňůra, jejich vztah pomalu ztrácel na zajímavosti, začínalo mi být totiž jasné, jak to s těmi dvěma bude. Což je škoda. Bojím se, aby z této série nevznikla jen laciná romance. ***KONEC SPOILERU*** Protože akční scény byly popsány opravdu skvěle a já jim zcela propadl.
Co bych ale tak trochu vytkl, jsou chyby v textu. Objevil jsem asi čtyři. Asi budu znít jako hnidopich, ale jedna taková gramatická chyba dokáže čtenáře (tedy alespoň mě) při čtení vyrušit a celkem solidně odvracet pozornost od děje, to je ale chyba korektora/typografa.
Nebýt gramatických chyb a příliš uspěchaného vývoje (i když knížka pokrývá dějově šest měsíců) vztahu Paige se Strážcem, dám plný počet. Takhle to vidím na silné čtyři hvězdičky.