Jak jsem vyhrál válku diskuze
Patrick Ryan
Nesmrtelný válečný román z roku 1963, v němž válku bere vážně snad jen jeho hlavní protagonista, poručík britské spojenecké armády Ernest Goodbody, si od svého prvního českého vydání získal řadu příznivců i u nás a stal se knihou, kterou lze bez váhání označit za kultovní. Ač svérázný důstojník zůstává na stránkách příběhu naivně přesvědčen o bezpodmínečné oddanosti své jednotky, je stále více zřejmější, že zásady vojenské taktiky se tu spíše než v boji za Krále a Vlast uplatňují při zápolení o zdroje alkoholického či erotického uspokojení. Donkichotský Goodbody se během několikaleté anabáze snaží vrátit válce její důstojnost, ale čtenář záhy pochopí, že jde o absurdní počínání - válka je beznadějně směšnou záležitostí a smích je také to jediné, čím ji lze porazit.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2006 , Knižní klubOriginální název:
How I Won the War, 1963
více info...
Diskuze o knize (9)
Přidat komentář
terimila, teď to bude vypadat, jako kdybychom se domluvily, ve skládání komplimentů. Já také děkuji za kultivovanou diskuzi, hlavně za Vaši odezvu. Opravdu se tu málokdy, dnes, podobný přístup vidí. Hned to vlévá naději, že i zde to jde, že má smysl sledovat komentáře a diskuze...
Jsem ráda, že jste můj příspěvek nevzala nijak zle. Vzhledem k tomu, že není první, a určitě ani poslední, na toto téma, snad je z něj patrná má zdejší snaha o to, aby se o některých tématech mluvilo, aby se nijak nerelativizovala doba, která tu byla před rokem 1989. Sama jsem nerozuměla, když jsem zjistila, že byl pan Švandrlík některými pány, kteří prošli PTP, haněn, či jak to napsat. Pochopila jsem až vlastně na zdejších stránkách, z komentářů u jeho knihy, že jejich obavy, že bude na existenci tohoto útvaru nahlíženo optikou humoristického románu, se svým způsobem naplňují. Sama mám román ráda, ráda se nad ním zasměji, domnívám se, že i převod na filmové plátno se zdařil. Jen bychom opravdu neměli zapomínat, že to ve skutečnosti, žádná veselá doba nebyla. Pro nikoho, z tehdejších třídních nepřátel a jejich rodin.
Zdravím, kolegové. A nejprve vám musím vyseknout poklonu, vy jste skvělí! I když tu člověk sepsuje dílo, které je povětšinou velice oblíbené, tak následuje diskuse kultivovaná, neútočná, nové pohledy otevírající. Díky vám za to, takových míst je na webu pomálu :)
Siena: Zdravím, jo, máte pravdu, že tohle mi při psaní komentu trochu nedošlo. Dovolila bych si o sobě říct, že o té době něco vím, poznala jsem se osobně i s lidma, kterým šel režim po krku tak důsledně, že jim přerval všecko, co měli, a poslal je na dlouhý roky do lágru. To "o nic nešlo" u pétépáků jsem tedy možná trochu zjednodušeně vyvodila z porování s oběťmi procesů, které skončily na dlouhý roky na uranu. Ale ona to nebyla prdel ani na tý vojně, jak říkáte. Díky moc za připomínku a rozšíření obzorů.
HerrPilot: Díky, pane kolego, za pohled z druhé strany! Já si tu Hlavu XXII musím přečíst znova (už je to dost dlouho, co jsem ji četla), pak to porovnám znovu a vyhodnotím. Z leteckého hlediska to taky nechápu, tak absurdní útvar v bojovém nasazení v elitním prostředí letectva je fakt na pováženou. Snad je to Hellerova umělecká licence.
Jo a když jste zmínil to, že u Hellera to působí, jako by v armádě byli jen tupci nebo skrblíci... nečet jste náhodou Nahý a mrtvý? Já z toho šílela - přišlo mi, že ta jednotka je výběr šovinistickejch polointeligentních omezenců, na který se snad muselo dělat výběrový řízení, protože v normálním náhodným vzorku kluků určitého věku přece máte i celkem sympatický lidi, ne jenom samý arogantní nevěrný zmetky. To Tenká červená linie, to byla z hlediska osob jiná. Tam mi ten vzorek jedinců v jednotce přišel celkem uvěřitelnej. :)
Terimila: Vidíte a já měl stejný názor na Hlavu XXII, jako vy na tuhle knihu.
Hlava XXII mi přišla jako daleko větší dehonestace všech hrdinů, jelikož se tam prakticky střílí do všech (tedy nejen do zdementnělých velitelů a příliš „naspídovaných“ řiťolezů, jak to činí Ryan), a měl jsem z knihy dojem, že tehdá se do armády museli dát jen a pouze tupci, které se dá díky Hellerovi rozdělit na 2 skupiny: Milovníky zabíjení a Skrblíky, kteří mundúr oblékli kvůli dolarům.
Vy zmiňujete Gabčíka a Kubiše, ale vidíte, také byli posláni do protektorátu ani ne s čtvrtinou dokladů (něco mi říká, že Hellerův styl by se jim nejen za to vysmál, kdežto Ryan by spíš zaútočil na jejich nadřízené /podobně jako před Goodbodyho odjezdem do Afriky/ ale to je můj velice soukromý, vědecky nepodložený názor :)).
Mám načteny i nějaké letecké memoáry z oné doby a proto mi Hlava XXII těžce haprovala- jak mohla být do bojeschopného stavu uvedena tak dysfunkční letka, jako je ta Yossarianova?
U Ryana mne bavilo, že jeho hrdina touží pomoct Spojencům válku vyhrát válku tak moc, že celá jednotka se musí snažit přežít chování svého příliš snaživého velitele, nikoliv útoky Skopčáků. Yossarian mi naproti tomu přišel jako švejkovský, nepříjemný a sobecký zmetek, který četbě nijak nepomáhal (M*A*S*H, který ačkoliv podobný Hlavě XXII, mám taky rád, jelikož má většinou nesobecké a příjemné hlavní hrdiny a poměrně realistické prostředí :)).
Nechci, aby tento komentář působil nějak útočivě, jen se trochu snažím porovnat tuhle knihu s Hlavou XXII z pohledu Ryanova fanouška :).
P.S. A pokud jde o kontrast- i ten v Ryanovi je, a to v tuším 17. kapitole.
terimila, nezlobte se, ale musím zareagovat na vaši poznámku o románu Černí baroni. Nevím, dle toho vašeho hodnocení, ale předpokládám, že o době, kdy se Černí baroni odehrávají, o PTP, netušíte. Ač nebyla regulérní válka, tak tehdejší režim ji vedl proti svým vnitřním nepřátelům a vedl ji velmi bezohledně. Pan Švandrlík pro své vyprávění zvolil humoristickou formu, také mu to někteří, kteří prošli PTP, vyčítali, ale ta doba nebyla vůbec veselá, ne, že o nic nešlo...těm lidem šlo i život.
Kdybyste měla zájem, můžete využít zdejší štítek...https://www.databazeknih.cz/stitky/ptp-pomocne-technicke-prapory-15131
Nočnípták: Já ti nevím. :) Mám zkušenost, že forma (audio/čtené) mi s hodnocením hnou většinou tak o jednu hvězdu. Takže i kdyby mi kniha seděla víc, myslím, že víc než tři by si stejně neodnesla. Spíš je to asi mnou, no. Nekonečnej humor bez špetky kontrastu mi asi fakt do témat jako válka a spol. nesedí... Stává se. Určitě tím knížku nechci shazovat, jen mně prostě nesedla.
Teď mne tak napadlo ke komentáři od terimila, jestli ten kritický postoj nevyplývá z poslechu audioknihy. Třeba by to prožívala jinak při četbě. Tím ale nechci shazovat audioknihu. Neznám ji. Jenom by mne zajímalo, jaký názor na to má ještě někdo jiný, kdo audioknihu poslouchal.
Dobry den, prosim vas četla jsem tu knižku, ale moc jsem tomu nerozumela, jsem cizinka, můžete mi prosim napsat o čem to je?
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) smích absurdní humor světová literatura satirické rományAutorovy další knížky
1970 | Jak jsem vyhrál válku |
2008 | Jak jsem vyhrál válku / How I Won The War |
terimila: Jsem rád, že jste mou reakci nevzala jako útok, ale naopak jste obohatila můj repertoár o dvě knihy (ve válečné literatuře mám zjevně úžasné ďoury).
Mám takový pocit (v reakci na Vaši recenzi na Nazí a mrtví), že zvláště válečná literatura je náchylná k takovým spisovatelským hrátkám. Jak tu válku ještě víc zošklivit, jak vylíčit ty, kteří neskákali po stromech nazí, jako zelené krvechtivé bezmozky,... (Čest těm, kteří tak nečiní) Přitom zvláště pokud jde o II. světovou- kdyby byl každý Yossarian, tak si tu zvesela hajlujeme. Jsem rád, že tu byli i ti kluci (a děvčata), kteří ty vidle do toho nehodili, ale postupovali kupředu (viz. třeba níže zmínění Anthropoid, Silver A a B,...)