Kladivo na čarodějnice diskuze
Václav Kaplický
Smutný příběh začíná roku 1680. Vernířovická žebračka Maryna Schuchová je obviněna farářem Schmidtem z čarodějnictví poté, co byla odhalena, že si v kostele schovala posvěcenou hostii do šátku. Slíbila ji Dorotě Groerové pro její krávu, která nedojila. To jí poradila podle staré pověry "stará Davidka". Všechny tři ženy byli nakonec převezeny na zámek Velké Losiny, kde byly uvězněny a souzeny inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu. Ženy samozřejmě nebyly žádné čarodějnice, ale po výsleších, ve kterých je Boblig nařkl z toho, že létaly na Petrovy kameny (hora v okolí), "obcovaly tam s galány" a mnoha dalších věcí, a také po tortuře (mučení), se ke všemu doznaly a byly upáleny. Tohle byl teprve začátek. Postupně začal Boblig se svým hrbatým pomocníkem Ignácem obviňovat další a další občany Velkých Losin a později i Šumperka. Zálusk měl hlavně na bohaté, protože získal vždy část jejich majetku. Procesy probíhaly vždy velice pomalu, aby z toho měl co nejvíc peněz. Po mučení se přiznal i ten nejsilnější a nejodvážnější člověk k čemukoli. Boblig chtěl také odsoudit děkana Lautnera, který už od počátku odhalil jeho zájmy a ostře proti němu vystupoval. Nejdřív Boblig obvinil a následně i odsoudil k smrti mladou kuchařku Lautnera i jeho nejlepší přátele. Všichni pod tlakem mučení potvrdili Bobligova obvinění proti Lautnerovi. A tak nakonec, i přes návštěvu děkana u biskupa olomouckěho, kde mu řekl o všem co Boblig provádí, byl i Lautner zatčen. Dlouho vzdoroval, ale po těžkém mučení na skřipci se i on přiznal k hrůzným činům, které nikdy neudělal a byl upálen. Až po 8 letech končí Bobligovy inkviziční procesy a na hranici umírá poslední nevinný člověk. Mezitím zabil asi 100 dalších lidí. 4. vydání Pozn.: Informace o dotisku (viz Edice) není v tiráži uvedena. 22-105-77... celý text
Diskuze o knize (11)
Přidat komentář
milan3144: Myslím, že jsi to vystihl naprosto přesně, až mne z toho mrazí. Otázka ovšem opravdu je, jestli jsme se z toho poučili...
pro Phyla : hezky jsi to napsal, každé náboženství je čiré zlo určené k ovládání lidí. nic víc.
Realita je někdy hrůznější, nežli vymyšlený příběh. Zvláště ta, která je živena náboženským fanatismem.
Pro Prateri: k té slovanské povaze: konkrétně v tomto případě jsou aktéři šumperských čarodějnických procesů v drtivé většině Němci - jedná se o kraj tehdy s německým živlem.
tisha8409: Hororově upravil třeba to, že nezmiňoval dobový kontext. Horor to nepotřebuje - má působit šokově. Čarodějnické procesy nebyly dřív tak šokující, jako se mohou zdát teď. Stejně jako úplné konfiskace majetku, do kterých byla taky podivně zapletena církev (jde neklidnou dobu po třicetileté válce).
PMR a co by na tom asi autor hororově upravil. ?? čerpá z historických podkladů,které jsou nenapadnutelné a Boblig tam JE popisován jako nedotknutelný s výhradním právem, což je fakt, proto má taky snahu dosáhnout na majetky všech a proto se mu to daří ( po určtiou dobu).
Kladivo není hororový plátek... Kladivo je prostě fakt.
( je to něco, jako kdybys popírala holocaust nebo koncentráky.)
Alix: Já vím, že to není úplně vybájené. Nikdo taky netvrdí, že horor nemůže mít reálný podklad.
'Kladivo' je prostě napsané v hororovém stylu. Myslím ale, že ve skutečnosti procesy probíhaly trochu jinak.
Inkvizitor nebyl tolik vnímaný jako hlavní postava procesu a měl víc autoritu vzdělance - praktika.
Pro představu něco jako advokáti nebo lékaři dneska: Ti jsou taky jaksi nedotknutelní už jenom kvůli své profesi.
Kniha je OK, jenom to není prostě historie - ta je míň literární (nebo v jiném stylu).
PMR: Proboha, to není hororový příběh, vymyšlený spisovatelem, to je příběh, napsaný na základě skutečných událostí, podložený skutečnými dokumenty!
Štítky knihy
čarodějnice zfilmováno 17. století inkvizice katolická církev upalování čarodějnic právo útrpné perzekuce Velké Losiny čarodějnické procesy
Autorovy další knížky
2007 | Kladivo na čarodějnice |
1954 | Železná koruna I - Dobré srdce císařovo |
1977 | Veliké theatrum |
1956 | Čtveráci |
1976 | Škůdce zemský Jiří Kopidlanský |
pokaždé, když si na knihu vzpomenu, vzpomenu na čínského sluhu Li z "na východ od ráje" a vyprávění jeho tatínka, a jak si malý Li přeje, aby tentokrát při vyprávění tatínek s maminkou odešli do hor a příběh dobře dopadl. a také si vzpomenu na shawovu povídku "kazatel na prašných cesách" a také na moudro, že pro vítězství zla stačí, aby dobří nedělali nic. děsivé. neúprosné. kdy znovu a jak se na tom zlu budu podííet?