Listopád diskuze

freejazz -pro mne za mne, odevzdávejte si svým dětem co je vám libo..nesnášenlivost sebestřednost a současně i to přizdisráčstvím a vlezoprdelismus, nakonec jsou to vaše ne mé děti... dnes se to hodně nosí i na místech vysokých, ba převysokých, jen ten Zeman se vymyká.

a ano, za socialismu jste mohl žít vesele i bez úplatků, ledničku, mrazák, pračku, TV to všechno moje rodina nabyla bez stání front a úplatků, zkusili jsme jiný postup, šli jsme do elektra a netrvali na pračce Zanussi, spokojili jsme se s Tatramatkou a tak to bylo u všeho., lednice Calex a po ní Minsk, TV Orava, Rubín.....zkrátka není pravda vše, co se dnes tvrdí a propaguje - to platí i pro Hana H. Toaletní papír scházel jen chvilku a důvod by jasný - požár u monopolního výrobce...no a bez džín z tuzexu přežila moje rodina s písní na rtech...strašné, co , co jen s námi socialismus udělal, frontu jsme stáli - ale v knižní čtvrtek a taky ne pokaždé, a když jsme přišli včas - kniha byla pokaždé. To víte deset výtisků pro třicet zájemců neměli,.Nikdy jsme neměnili koruny za bony, to jsme to dopadli, že.

Jo a když jsme u fronty na knihy... nevíte, kam se mám postavit do fronty na knihu Nové čtení Marxe? sháním ji už asi šest let marně.

o čem, milá Hana H, vypovídá můj nick Sputnik V? o tom, že neskáču na každý pomatený blaf třeba BIS, i našich mainstreamových médií? tak to vám děkuju za uznání.

Já myslím, že jsem narazila na maloměťáky, ano mluvím i o vás dvou, kteří uvažují tak, jak jste předvedli, nevidí si dál než na špičku nosu a melou o čem nevědí nic. ale za mne dobrá zábava.

Jo a nevolil jsem ANO.... ale možná mu to dám letos, když vidím, kdo se hlásí o slovo. Někdo rád koblihy, někdo si dá zmrlu a jiný gulášek, bude toho dost pro všechny.

10.08.2021

takže děkuji za upozornění, budu si na psaní slova dystopie dávat pozor.
ovšem s tím, co plácáte dál, se nehodlám zabývat. vlastně mi z toho plyne, že vy taky rád koblihy.
že úplatků v šokialistickém zřícení nebylo třeba? to zní jako z rukověti mladého trolla, vydané pro potřeby trolí farmy v Petěrburgu. vot vsjo.
a když člověk svým dětem odevzdává filozofii vlezdoprdelizmu a přizdisráčství, nemůže krajina vypadat jinak, než vypadá. srandu si z těchto významných rysů české povahy dělal už Jaroslav Hašek ve svém slavném pojednání o straně mírného pokroku v mezích zákona.

freejazz

to plácáte schválně? řeknu vám, jak lidé kupovali za socialismu auto, na konci to bylo už volné, ale jinak to bylo takto. V Mototechně jste požádal o zapsání do pořadníku čekatelů, v tu dobu jste musel mít na auto skoro naspořeno a peníze byly pro tento obchod zablokovány v bance. Pak, až na vás přišla řada, přišel telegram. Obvykle jste mohl požádat o dvě značky auta - která přišla dříve., Po telegramu jste se v termínu dostavil pro auto nebo jste řekl, že chcete raději počkat na tu druhou značku. Úplatků třeba nebylo.
pokud jste měl se stopaři štěstí, bylo to jen štěstí, a nemuselo přijít, Stopaři zavraždění a napadení by mohli vyprávět,. i jako stopař, spíše ale stopařka jste byl vystaven nebezpečí i když dnes je podstatně vyšší. No a vzít do svého auta někoho neznámého je věcí toho, kdo auto řídí a myslím, že umatlaní takytrampové nikoho nelákali, leda řidiče, kteří se báli, že usnou a potřebovali rozhovor.

jak kdo žil je jen jeho věc, a možná, že právě váš tehdejší životní styl taky nebyl úžasný a následováníhodný. Vy jste věděl houby s octem o nich a oni o vás, vy, stejně jak přikládáte jim, jste si tvořil názor jen na základě nesmyslných předsudků. Co odevzdali svým dětem je jejich věc...nebo snad jste k nim chtěl jít za vychovatele. Je třeba vědět, že jsou lidé, kteří netouží po nahrané romantice táboráků a jiní zase netouží po úpravném domečku.

dystopie, která nenabízí skutečný vhled je dystopie, která se tváří, jako že prognózuje to co by nás čekalo a jako taková je posuzována, za mne je to blábol, nic víc. Pokud by měla být napsána kniha jak by tomu bylo mohlo být, bude třeba prostudovat mimo jiné i poslední, k diskuzi v parlamentu již nepoužitý text socialistické ústavy a další trendy v dalších zemích, z nich by bylo lze odvodit, jak by to bylo mohlo být... a je to i dnes lákavé.

v dystopii jsme se už pomalu ocitli, účastníme se cizích válek, naši vojáci za naše peníze tam umírají i zabíjejí., dráždíme medvěda bosou nohou, abychom se zavděčili, jakmile pochopíme, že se snažíme zavděčit padajícímu monstru v duchu tradic našich vůdců přeřadíme za den, dva a budeme se lísat zase jinam, naše nerostné bohatství včetně vody je prodáno, náš průmysl rozbrabčen a naše zemědělství jednostranné, a pokud dojde k tomu, že ztratíme v EU i právo veta, jsme jen zapomenutou kolonií. ti, podle vás nezodpovědní vychovali své děti a nakonec , zblblí lží o zabitém, pomohli na svět tomu, co máme dnes...;

čím se lišíte vy od nich se svým upřednostňovaným tehdejšíém stylem, a vašimi urážkami jiných, kteří to měli jinak? jste stejný

jo a píšete špatně slovo dystopie : dystopie – (z řec. dys = vadný, špatný, rozrušený; topos = místo)

09.08.2021

SputnikV
a to já zase svezl spousty stopařů a nikdy jsem s žádným problémy neměl. ono asi půjde i o to, jak kdo dovede odhadnout člověka.
navíc, z těch vymaštěných ubožáků jsme měli srandu, jak si to prděli a smrděli, na tachometru padesát, v očích smrt, kufry narvaný těžce vydobytýma vymoženostma socialistického směnného obchodu, na svých těžce za úplatky získaných trabošech a wartburzích. je fakt, že nám málokdy zastavili i škodováci. zato vejtřasky, trambusy, simky, renaulty a občas i nějaký ten postarší mercedes se nad námi vždycky slitoval. ti, co žili jako přiťáplíci, se tak chovali i k jiným. (a souhlasili s oficiálnám tvrzením, že máničky je nutno seřezat, ostříhat a když se nepolepší, tak třeba i dolámat ruce - a k lopatě s nima, sígrama! je neuvěřitelné, že země, která se nejvíc zasloužila o rozvoj trampingu se v čase reálného vlezdoprdelizmu obrátila proti této skupině lidí a udělala z nich nepřítele zřízení...) ti, co byli trochu nad věcí (a nebyli to jenom veksláci a řezníci) měli trochu jiný rozhled.
nakonec - neodsuzuji to, že nám nezastavili, když jsme na ně mávli. vadí mi, jak žili, co v sobě měli a jaké (p)oselství odezdali svým dětem - a bohužel, je to právě ta jistota koblihy a všudepřítomné státní péče. výměnou za svobodu, protože svoboda - co s ní - stejně jednou omrzí a navíc, kdo chce být svobodný, musí být i zodpovědný a to našincům nikdy moc nešlo.

navíc nerozumím té poznámce, že tato distopie nenabízí skutečný vhled do případné budoucnosti, protože není založena na studiu materiálů. co je to, s prominutím, za blábol? odkdy se hodnota takového díla posuzuje podle studia materiálů? a jakých materiálů? poučení z krizového vývoje, nebo z neobolševické verze hitu BoneyM jsem sám jak v plotě kůl...?

na rozdíl od vás si distopii vychutnám, nutí mě přemýšlet. a je lepší ji číst, než v ní žít. ale ještě horší je dělat všechno pro to, abychom se v nějaké dystopii ocitli.

kniha je dystopie bez toho, že by nabízela skutečný vhled do případné budoucnosti založený na studiu materiálů. Já dystopie čtu zřídkakdy, a nevybavím si, že by mne některá dojala.

freejazz- odsuzovat kohokoliv, že jiného nesvezl je docela mimo, pokud si vybavuji, kromě známých jsme s rodiči svezli jen jedinkrát nějakého vojáčka, který uvízl na benzince a hodně pršelo, jinak cíleně jsme nikoho nesvezli. a já sám nyní jsem svezl ze podobné situace turistu, který neměl spoj, a pak a toho lituji, jednu dámu v jakési vsi, z níž jí nic nejelo, řekl jsem na kus cesty, protože jsem směřoval jinam, k zastávce a ona, jako znalkyně nás nasměrovala přímo tam, kam chtěla a pak odkráčela středem, už nikdy se ode mne žádná starší dáma odvozu nedočká. pokaždé, když bych měl cukání zastavit, vybavím si reálný případ, kdy muž zastavil dvěma klukům v dešti, bylo mu jich líto a oni ho následně utloukli v lese v punčochách zastrčenými kulečníkovými koulemi....

Jo, východní Němci prokoukli, ale bohužel pozdně, už s tím asi nic neudělají.

08.08.2021

siena: je to tak. v době, kdy Němci utíkali z DDR přes Maďarsko a Československo za svobodou a před ideologickou devastací, bylo možno v Praze vidět spousty těch, co „dovedli přežít“, jak to nazval eicherik. utrhávali zrcátka u trabantů, vylamovali jejich dveře, aby se dostali k dalším součástkám, prostě rabovali, co to šlo. byli to přesně ti samí mastňáci, kteří nám nechtěli zastavit, když jsme se pokoušeli užít trochu legrace stopováním. ti samí, co vozili svoje vymaštěné paninky a panímámy k Sázavě, do osad, do Kerska, nebo dál k Orlíku a Lipnu. ti samí, co „věděli, jak v tom chodit“. konzumenti Plechových kavalérií, Žen za pultem a Mužů na radnici.
a to je ta největší hrůza. Němci procitli, ale našinci...? ne. stačí kobliha a pohladit pejska. nejlíp podle vzoru motýle. vždyť on se někdo o nás postará... a nejlepší na tom je, že dneska už mohou jezdit třeba meďourama...
je to k vzteku a k breku.

Rozhodně to neměli východní Němci jednoduché. Shodou okolností, letos v srpnu je to šedesát let od stavby zdi... velmi zajímavá je kniha pana Joachima Gaucka, bývalého prezidenta Spolkové republiky Německo. A nemyslím si, že zrovna my Češi, Moravani a Slezani, bychom měli soudit nějak příkře. Sami máme více než málo másla na hlavě. Vždyť i změny u nás přišly později, než v NDR. Nakonec i o tom píše pan Gauck... Žádnými premianty jsme nebyli tehdy, a už vůbec ne dnes...

04.08.2021

jak se tak dívám, právě máme možnost sledovat děje á la Listopád kousek od nás. a je to v Bělorusku úplně stejné, jako v Listopádu – lidé jsou šikanovaní, zavíraní, ztrácejí se, utíkají, pokud to jde, ale pevná ruka diktátora na ně dopadne s klidem i v cizině... a svět se dívá a maximálně tak hrozí prstem, navíc dovedně ukrytým druhou rukou.

09.06.2021

Eicherik: a ještě jedna odbočka. když moje ségra v roce 1988 poprvé vyjela do západního Německa (dodnes nechápu, jak se jí to povedlo), řekla po návratu, že to byl hrozný zážitek, že téměř umřela hlady. když totiž přišla do kvelbu s krmením, nevěděla některé z poživatin ani pojmenvat a nejvíc ji šokovalo, že měla na vybranou z 18 druhů brambor:)

soudruzi věděli, proč tam nikoho nechtěli pouštět:)

09.06.2021

Eicherik: jasně, šlo to. v Bratislavě byla taky prodejna cizojazyčného tisku. vždycky u ní postávali nenápadní pánové v baloňácích:) ale ne každý měl to štěstí, že žil v Praze nebo Bratislavě. když už odbočky, tak kupříkladu v Bratislavě jsem si mohl vybrat, jestli chci jogurt bílý, s jahodama nebo s meruňkama. v takové Kremnici si mohl člověk vybrat, jestli si jogurt ve čtvrtek koupí nebo nekoupí...

09.06.2021

Eicherik: já to beru od Adama a tak detaily o možnosti ozbrojených narušitelů mi jako omluva střílení do lidí nestačí. protože problém je už v tom, že někdo shora určil, kde je šťastný ráj a kde je peklo a nařídil lidem v tom ráji žít. i kdyby měli umřít. jak se kdysi říkalo: my ten mír ubráníme i se zbraní v ruce!

kdysi jsem byl v rádiu diskutovat o lidských právech a svobodě. můj spoludiskutér to vyřešil už první větou: Člověk se svobodný narodí a celý život ho o svobodu připravují.
takže Pohraniční stráž byla jednou z obrovských zvrhlostí bývalého režimu, tolik dodnes opěvovaného lidmi bez paměti, cti a slušnosti...
a budu vypadat jako brouk Pytlík, ale vyrůstal jsem ve vsi, která měla ostnatý drát všude. z jedné strany ulice domky, z druhé dráty, za nimi voda a pak zase dráty. ve škole k nám promlouvali vojáci se samopaly a předváděli nám psy v akci. kladli nám na srdce, abychom neprodleně hlásili každou podezřelou osobu, která se ve vsi objeví... bylo nám sedm - osum - devět let a už jsme byli vystaveni vymývání mozků, v oddílech mladých ochránců hranic jsme se učili rozeznávat a zneškodňovat diverzanty, udávat a nevěřit... a zatím děti v té prohnité kapitalistické cizině četli časopis Pif, který vždycky přinášel nějakou tretku, pojídali opravdovou čokoládu a ne sójovou náhražku, chodili na výlety po celém světě a ne k Balatonu nebo ke zmrzlému Baltu v dédéehr...
už jenom za zničené životy několika generací by si komunisti a jejich dodnes protežovaní potomci zasloužili dožít v lágrech, ale zase nebudu sem sít nenávist. ono na každého dojde a na každé prase se voda vaří...

a že jsme na tom stále nejistě napovídá třeba včerejší článek v Lidovkách:
https://www.lidovky.cz/svet/lukasenko-kazda-rodina-musi-byt-ozbrojena-nepritel-v-pripade-konfliktu-pochopi-ze-se-ma-drzet-dal.A210608_141342_ln_zahranici_lidr

to už je škoda komentovat, to snad nepochopí pouze ortodoxní komančové...

hezký den.

08.06.2021

to eicherik:
jak jsem se dočetl, v roce 1989 měla ČSLA kolem 200.000 lidí, z toho pozemní vojsko, obecně složené ze vzoru bigoš polní, vzduchem chlazený tvořilo podstatnou část tohoto seskupení – 128.000 vojáků. přes 60.000 bylo velících důstojníků a na toto monstrum bylo navázáno dalších 80.000 civilních zaměstnanců.
v roce 1989 nebyli vojáci základní služby nasazováni k potírání demonstrací, komančové opravdu nemohli počítat s jejich loajalitou, ba ani se schopností bez reptání splnit každý rozkaz. navíc, důstojnický sbor, to byla přehlídka zkrachovaných existencí, které vsadili na to, že se budou mít líp, když přestanou myslet a tak se svou službou vlasti především propíjeli. ona ta karikatura majora Halušky nebo poručíka Troníka až tak daleko od reality neutekla. vojenská základní služba bylo vlastně elegantní ulití 128.000 pracovních sil, pro které by na pracovním trhu prostě nebyla práce. a to by byl průšvih, dokonce protiústavní:). ovšem! z předchozích let ti musí být známo, že třeba tzv. pohraniční stráž, tvořená také převážně záklaďáky, neměla problém střílet do lidí – stačilo to jenom ideologicky zdůvodnit a zasít mezi ty kluky strach. stačí se podívat na mapu: https://mapa.zelezna-opona.cz/. střílelo se všude – ve jménu ochrany socialismu...
a v případě, že by si voják základní služby měl rozmyslet, jestli bude střílet proti lidem, nebo zastřelí jeho (stanné právo) není těžké uhodnout, jak se zachová.

na špinavou práci tady byli policajti a především ti, co se chtěli policajty stát a mít se líp, než všichni ostatní. prostě ti, co chtěli přečůrat režim a neviděli, že režim už dávno přečůral je.
nemluvě o fanaticích v StB, ochotných a schopných i zabíjet. to byla parta vymletých mozků a mlátiček, co by spokojeně nastoupili i proti vlastním rodičům.

a nesmíme zapomínat na lidové milicionáře – nelegální armádu, o kterou se mohla komunistická moc klidně opřít. vždyť tato parta militantních dědků ve zbrani měla už na rukou krev ještě od konce války a pak od února 1948, umazala se při každé pozdější příležitosti, byla po zuby ozbrojená a chtěla splnit svou historickou úlohu... až z toho mrazí, když si představím, co tady bylo militantních tatíků, kteří si chtěli aspoň jednou v životě vystřelit... na sklonku 80. let měli komunisti k dispozici přes 85.000 vyzbrojených a nažhavených milicionářů. našel jsem přehled toho, co zrušené milice odevzdali v roce 1990 (sic!):
„Podle zprávy ministra obrany arm. gen. Vacka, přednesené 4. 5. 1990 na schůzi Federálního shromáždění, po svém zrušení Lidové milice do armádních skladů odevzdaly:
– 20.067 pistolí a 4.414.652 nábojů,
– 71.054 samopalů a 62.896.128 nábojů,
– 6.890 kulometů a 16.445.726 nábojů,
– 130 protiletadlových kulometů a 1.082.767 nábojů,
– 4.005 signálních pistolí,
– 358 minometů,
– 149 bezzákluzových kanonů,
– 2.177 kusů automobilní techniky, z toho 959 motocyklů, 687 osobních automobilů, 449 nákladních automobilů, 82 spojovacích automobilů,
– 1 obrněný transportér,
– 2.031 ručních granátů,
– 59.962 výbušek, 13.328 kg plastické trhaviny, 7.589 kg náloží TNT a 1.360 kg táhlých náloží.“

je těžké představit si, že se to celé mohlo ne zvrtnout, ale doslova zvrhnout tak, jak to popisuje paní Mornštajnová? že celá naše existence závisela od situace v Sojuzu? jenom shodou náhod Gorbiho nesvrhli o pár měsíců dřív... a že by svět na nás kašlal? stačí se podívat na to, co se děje v Bělorusku a jak se k tomu staví „svět“... stačí si vzpomenout na Mnichov, Jaltu, Postupim... a k čemu byla památná slová Ich bin Ein Berliner? v roce 1963 je mohl Kennedy opravdu jenom házet na zeď...

a otázka, jestli to soudruzi pustili schválně?
měl jsem možnost vidět po 17. listopadu řadu trosek, které se ještě pár dní předtím nakvašeně vozily šestsettřinácettrojkami a rozhodovaly bohorovně o našich životech. opakovaně jsem slyšel vyděšené dotazy, jestli je pověšíme... tak se určitě nechová člověk, který ví, co dělá. to, že se ta chamraď oklepala a dneska nám tu vesele dál devastuje zemi, často i s naší podporou (jak jinak si vysvětlit volební preference nás – voličů?), je jiná písnička. a zpívalo by se v ní o udavačství, kolaboraci, konfidentech, omlouvání, že se to dělá kvůli dětem...

jo, v armádě jsem si ty dva roky odtrpěl pár let před tebou. velitel ochlasta, důstojnický sbor učitelé, kteří „podepsali“, jejich morálně-volní vlastnosti by byly na další a delší příspěvek (pro ilustraci stačí, když řeknu, že velitel psovodů krad´ konzervy pro psy a doma si na nich pochutnával) civilní zaměstnanci kšeftařili se vším, co bylo ve skladech... každý pořádný tramp měl přece kanady, které se legálně koupit nedaly:)

To, že bude tahle kniha vyvolávat emoce se dalo čekat. Jedná se samozřejmě o alternativní historii, takže autorka může dát své fantazii neomezenou volnost. Člověku to ale stejně nedá a zkusí si představit, jaké by to bylo, kdyby to tehdy nedopadlo dobře. Osobně si tedy myslím, že ta možnost byla velmi nepravděpodobná, protože věřím teorii, že to tehdy soudruzi (alespoň ta rozhodující část) pustili schválně. Ještě k jedné věci se musím vyjádřit. V ději této knihy se komunisté, kteří se s krutostí chopili moci velmi opírají o české a slovenské kluky na vojenské prezenční službě. To musím razantně odmítnout. Já v té době na vojně byl (1989-1990 Praha) a soudruzi s naší podporou rozhodně počítat nemohli. Dodnes si pamatuji tu nervozitu, která na rotě panovala. Opravdu jsme se báli, že nás proti vlastním lidem pošlou, ale zároveň jsme věděli, že bychom do lidí nestříleli. Myslím si, že tehdejší režim mohl počítat s policií, ale ne s vojáky na základní službě.
Ale jak jsem psal na začátku, tahle kniha je pouze alternativní historie.

07.06.2021

knížku fascinovaně otevírám, abych ji po přečtené kapitole zase na chvilku zavřel...
a když se dívám na diskusi k ní, chápu, proč mě při křtu nadělili rodiče mé jméno. ano, jsem opravdu v Jiříkově vidění...
tato knížka je opět příkladem, že u nás mnoho lidí nedovede číst s porozuměním. chvilkami se mi zdá, jako bychom měli odlišné abecedy, jakoby písmena vytvářela jiná slova s jinými významy přesto, že se čtou stejně.
a moje první poznámky k dílu?
generacím přiťápnutých přizdisráčů a prospěchářů se povedlo vychovat dvě generace poživačných konzumistů dokonale dezorientovaných ve světě. to je jediné, co tato společnost dovedla v posledních 30 letech. a dovedla to k dokonalosti.
mrazí mě, když si představím, jak blízko jsme dneska zpátky ke sladké totalitě, která zbavuje člověka odpovědnosti za vlastní život a omlouvá jeho zbytečnou existenci. stačí zabrousit na kterýkoliv web s komentáři čtenářů nekonečné množství hejterů, agresivních hlupáků, vyžívajících se v ponižovaní jiných a shazování všeho a všude ve jménu... ve jménu neohrožené anonymity. stačí se podívat na výsledky kterýchkoliv voleb za posledních 30 let a člověka jímá hrůza, jaká lůza to vládne této zemi...
bez historické paměti, s vědomým vymazáváním osobní paměti, podléhající mantrám o mléku za korunu devadesát a rohlících za třicet haléřů... to jenom podtrhuje, jak snadný byl přechod od komunismu ke konzumismu.
až se nechce věřit, že v této zemi žili (a snad ještě stále žijí) lidé, kteří znali význam pojmů svoboda, odpovědnost, hrdost, víra...
z dystopie paní Mornštajnové jde mráz...
pamatuji si, jak mezi námi 27. listopadu 1989 chodil elegantně oblečený pán a točil si nás na kameru. viděl jsem v oknem okresního úřadu další čočky kamer. četl jsem v okresním plátku v následujícím týdnu burcující úvodník okresní soudružky, která nás všechny nazvala protisocialistickým póvlem a trvala na našem zatčení...
a co je na tom nejhorší? z toho elegantně vyhlížejícího estebáka se po několika letech vyklubal lidem a zastupiteli právoplatně zvolený viceprimátor města. už tehdy jsem se měl zvednout a z tohoto absurdistánu odejít. i přesto, že moji předci žili v této zemi už v roce 1570.
a to, co vidím kolem sebe dneska mě jenom utvrzuje v tom, že jsem zmeškal ten správný okamih...

26.05.2021

Knížka se mi líbila, stejně jako všechny autorčiny knihy. Má příběh, při kterém mrazí a člověka ještě dlouho po přečtení nutí o knížce přemýšlet.

13.05.2021

Poznámka pro Knihomol2108, která píše (přestože je Knihomol, tak používá ženský rod), že kniha ohýbá realitu husákovského režimu.

Tohle tvrzení je HRUBÉ nepochopení děje a knihy a vlastně si myslím, že kdo knihu četl, tak toto nikdy nemůže napsat. Kniha totiž nepopisuje husákovský režim, ale to, co v alternativní historii přišlo po něm. A vše, co se v knize děje má silný význam pro dobu, kterou popisuje. Takže vlastně můžeme tvrdit, že Knihomol2108 ohýbá to, co Mornštajnová popisuje (podle mě vědomě, pokud Knihomol2108 knihu četla) a na základě tohoto hrubého zkreslení knihu odstřeluje.

09.05.2021

Kdybych chtěla argumentovat podobně jako paní Marta948, možná bych se jí trochu jedovatě zeptala, na základě jaké politické objednávky nebo stranického úkolu se sem zaregistrovala, aby mohla napsat svůj komentář;-)
Paní Mornštajnová je úžasná spisovatelka a já za všechny její knihy, včetně této poslední, z celého srdce děkuji.

ČRo Ostrava, 5.5.2021
Proč kniha Listopád vzbuzuje vášně? Setkání s Alenou Mornštajnovou (21 minut)
https://ostrava.rozhlas.cz/proc-kniha-listopad-vzbuzuje-vasne-setkani-s-alenou-mornstajnovou-8484291

Komentář paní uživatelky Marta948, i když se zdá, že to bude první a zároveň poslední její aktivita, hlavně jeho duplicita i v profilu autorky, mne přiměl ještě k další poznámce.

Nejprve bych ráda upozornila, jak hezky píše paní uživatelka gladya, že román je fikcí, je to román "co by, kdyby". Ano, mohu mít představy zcela odlišné, mohu nesouhlasit se změnami, které přišly s listopadem 89. Přesto mi přijdou neadekvátní slova jako propaganda, manipulace, politická kampaň, psaní na objednávku. Ono i nějaké "co by, kdyby" můžeme pozorovat v dnešní Ruské federaci, co se děje v Bělorusku, v Maďarsku, v Polsku. A ano, nejsou to tvrdá 50. léta, přesto o právním státě, o individuálních svobodách člověka se nedá mluvit, především v těch prvních dvou zemích. A i když se normalizace tváří jako celkem klidný čas, není to pravda. Již jsem zmiňovala román Lustr pro papeže. O Minkovicích by mohl vyprávět i pan Jiří Gruntorád, který se dostal odtamtud do Valdic, a ty mu zachránily život (Knihovna Václava Havla, Tváře vzdoru: Jiří Gruntorád, autor: A. Drda). Vzpomenula bych akci StB Asanace, kdy se tehdejší mocní snažili zbavit nežádoucích osob a přinutit je se vystěhovat. Jak ta probíhala, kromě samotných aktérů, popisuje i historik Ladislav Kudrna v rozhovoru Přestaňte zamlčovat historii. Češi potřebují pravdivé dějiny (Forum24, 6.9.2020). Pro nátlak byly bohužel použité i děti disidentů, kdy byli vydírány tím, že jim děti budou odebraté (Estébáci začali vyhrožovat, že mi vezmou syna. Nakonec jsem ho unesla. Příběh socioložky, zdravotní sestry a novinářky Hany Palcové. ČRo Plus, Příběhy 20. století, 4.4.2021). I za dob normalizace umírali političtí vězni (P. Wonka) ve věznicích, když jim nebyla poskytnuta lékařská péče. Pan profesor Jan Patočka zemřel krátce po jednom výslechu na služebně v Bartolomějské, kdy nenechali rodinu ani v klidu se s ním rozloučit. V okolí Břevnovského hřbitova byl zakázán prodej květin a během pohřbu lítal nad jejich hlavami vrtulník (Státní bezpečnost narušila poslední rozloučení s filozofem Janem Patočkou. Paměť národa, Stalo se - 16.3.2020). A mohla bych pokračovat...
Už mi bylo řečeno, že jsem manická, že stále reaguji na podobné. Možná jsem, ale považuji za důležité, aby se na výše zmíněné nezapomínalo. O to více, jak už jsem také zde několikrát psala, když se dnes i od historiků dozvídáme, že se vlastně nic nedělo. Že bylo jen pár "kverulantů", ostatní si tak spokojeně žili, že ani žádnou svobodu nepotřebovali. A ano, možná to i mnozí tak měli a mají, ale to ještě neznamená, že úplně všichni. Tak nějak zapomínají na to, že "Jenže pokud nad někým visí meč a ten člověk mlčí, nedává tím meči legitimitu. Mlčí kvůli meči." (Lubomír Vejražka, Ta báječná normalizace. Ten sladký komunistický režim. HlídacíPes.org, 27.7.2020).

Naias, sleduju tuhle diskuzi, dokonce jsem se rozhodla si knihu koupit. Když jsem si včera přečetla vzpomínaný příspěvek, napadlo mne to samé... bylo by dobré konkrétně napsat co tedy vedlo k odchodu. Jestli to byly příspěvky, kde jsme vyjádřily nesouhlas, tak to se na mne nezlobte, na tom nic nenávistného nevidím. Naopak, byla to paní uživatelka, která psala o manipulaci autorkou, že dělá někomu předvolební kampaň.

23.04.2021

Marta 948: Vám musí paní Mornštajnová hodně ležet v žaludku, když jste si založila nový profil a neváhala svůj příspěvek napsat nejen do komentářů ale i pod celkové hodnocení pí. Mornštajnové. Ale tím nikoho neošálíte, je jasné, že jste jen převlečená babičkaAnička :-) Stejný styl, stejná slova. Trollíte. Je mi vás líto.

Tak, asi nebude sama, viz. příspěvek v profilu autora.

Bylo by zajímavé, kdyby někdo napsal knihu - fikci o tom, jak by to vypadalo dál, když by u nás k listopadové revoluci nedošlo. Kdyby vše proběhlo pozvolna, uvolněním otěží, bez divoké privatizace a zapojování do vojenských paktů. V té době už byl u vesla Gorbačov, ten by na nás vojsko neposlal.
Jsem válečné dítě, pamatuji si 50. léta, dobu manipulace a jednostranných zpráv médií, poslech Svobodné Evropy. Až mě někdy zamrazí, když dnes vidím podobnosti a zase snahu zalíbit se velkému bratru. Vždycky to začínalo nějak podobně, přepisováním dějin, hanlivými nápisy a nenávistí. Ráda čtu knihy paní Mornštajnové, píše skvěle a zajímavě. Tohle těžké téma zatím odkládám na příznivější dobu a věřím, že bude.

gladya, pro mne je zajímavá "konfrontace" příspěvků u knihy Lustr pro papeže s příspěvky u této knihy. U první zmiňované, jsou mnozí čtenáři velice překvapeni tím, co se dělo za normalizace. Že o 50. letech cosi ví, ale, že se podobný příběh mohl udát za doby ne dávno minulé, je pro ně nepříjemné překvapení. A mnozí se také ptají, proč se o tom tak málo mluví...

babičkaAnička, dle Vás autorka manipuluje mladými lidmi. Dokonce prý dělá i volební kampaň pro ty "správné". Mohla bych se zeptat, kdo jsou ti "správní"? Protože, nevím, ale v poslední době spíše pozoruji kolem sebe snahu bagatelizovat to, co se dělo před rokem 1989, a to, překvapivě, z obou stran politického spektra. Bohužel i od historiků se dozvídáme, že normalizace nebyla dobou totalitní. Shodou okolností jsem dnes ráno četla text pana Ladislava Kudrny, kde se zamýšlí nad tím, jak je dnes nahlíženo na naši, ještě celkem nedávnou, historii. („Primitivní“ antikomunismus a lidská práva: V čem se mýlí dnešní (neo)marxisté?, Forum24, 20.4.2021). A už i samotný název demonstruje dnešní realitu, dnešní používání pojmů, nálepek, těmi, z "protichůdných" táborů...

20.04.2021

babičkaAnička Pochopila jsem to jinak. Paní Mornštajnová přece skoro nepopisuje, jak to vypadalo před listopadem 89. Je to opravdu fikce, co by se mohlo stát, kdyby režim v roce 89 protesty potlačil. Je přinejmenším možné, že by se musel uchýlit k metodám 50. let a těm, které asi fungují v KLDR. Zkrátka žádná lidská tvář, žádná glasnosť, to se totalitním režimům moc neosvědčuje.

Normalizaci pamatuju a v 80. letech jsem už byla dospělá. Ano, tak hrozné jako ve fiktivním polistopadovém světě paní Mornštajnové to tady opravdu nebylo. To ovšem nic nemění na tom, že jsme žili v totalitě a nesvobodě. A je taky pravda, že ne všem to vadilo a ne všichni to tak vnímali.