Lustr pro papeže diskuze
Jan Tománek
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418913/bmid_lustr-pro-papeze-A9l-418913.jpg
5
717
717
"Skutečný příběh z pekla normalizačních lágrů" Syrově drsná výpověď nevinně odsouzeného mladého trampa, který se provinil jen tím, že byl ve špatný čas na špatném místě. Jeho cesta brutálními pracovními tábory v té báječné normalizační době, kdy všichni mlčeli a užívali si populární hudby a veselých filmů. Skutečný příběh z dávno zapomenutého minkovického pekla, vězni přezdívaného Minkau – podle nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, se kterým si ten český v ničem nezadal...... celý text
Diskuze o knize (41)
Přidat komentář
NIKDY SE NEOMLUVILI
Minkovická věznice byla v tichosti zrušena v únoru 1990 a její budova byla následně srovnána se zemí. Možná nejvíce zarážející na jejím příběhu je ale fakt, že někteří z těch, kteří se v 70. a 80. letech podíleli na týrání vězňů, patřili i mnoho let po listopadu 1989 k politickým a ekonomickým prominentům, aniž by museli své minulosti jakkoli čelit. Patřil k nim například bývalý bachař Josef Vondruška, do roku 2010 poslanec za KSČM a do roku 2016 zastupitel Libereckého kraje. Vychodil pouze základní školu a práce ostrahy ve věznici pro něj byla vítaným postupem v kariéře. Podle svědectví mnoha vězňů patřil k nejbrutálnějším dozorcům, násilí si užíval, a i díky tomu se postupně stal velitelem oddělení a dostal možnost vystudovat vysokou školu.
Mužem v pozadí otrocké práce vězňů byl před rokem 1989 Ludvík Karl, od 70. let ředitel národního podniku Preciosa, který po revoluci prosperující firmu zprivatizoval a dnes je jejím majitelem. Prezident Zeman ho v roce 2015 ocenil medailí Za zásluhy za stát v oblasti hospodářské.
Ani sám Ludvík Karl, ani Preciosa jako firma však nikdy neučinili žádný krok k tomu, aby se bývalým vězňům omluvili a odškodnili ty, na jejichž dřině a utrpení založili svůj věhlas a bohatství.
B. Šťastná, Paměť národa, 4.3.2020
Před 30 lety byl zrušen krutý lágr Minkovice. Vězni v něm vyráběli bižuterii na vývoz
adevr, nějak jsem nepochopila to s tou sluníčkářskou ideologií a normou. Můžete vysvětlit?
adevr, prosím, mohl byste být konkrétnější, k jaké že to ideologii se ti sluníčkáři lísají?
Hana H, já si nemyslím, že to je stihoman mocných, mocných obecně. Takto funguje totalitní režim, v něm se dějí podobné věci a dějí se institucionálně, systémově. Nejde jen o nějaké justiční omyly, proti kterým se ve svobodné společnosti máte možnost bránit. Podobná paušalizace, no jo to ti mocní, není, dle mého, úplně na místě.
Sv.Evelyn, bohužel sedí, protože lidé je volí. Nejenom sedí, ale vykládají o tom, jak se nic zlého nedělo, naopak, byla to doba jen dobra. A bohužel to nejsou jen představitelé nástupnické strany a její voliči, říkají to mnozí další, říkají, že tu žádná totalita nebyla, za totalitu považují změnu po roce 1989...A dokonce člověku, který vedl tento pracovní tábor, bylo v roce 2015 uděleno státní vyznamenání...
Ano, ten vztah na dnešek je nejhorší. Tohle není druhá světová válka, to je naše mládí.
Někde tu někdo psal, že SKORO nikdo z dozorců nebyl potrestán. On totiž NIKDO nebyl nikdy z lágrů potrestán. Jan Tománek to v knize píše a já si to hledal. To je humus.
A vyznamenání Zemanem majiteli Preciosy je už jen výsměch.
Noční pták, ano, je to smutné, že jsou tito lidé vyznamenáváni. Ovšem ještě více smutné je, s jakou lhostejností u veřejnosti podobná rozhodnutí prochází, jak je i na zdejších stránkách tato doba relativizována a zlehčována.
V komentářích píše laepus, že se stydí. Já jsem o generaci starší než on a stydím se také. Já se stydím za to, že jsme dopustili, aby lidé, kteří o tom pekle věděli, nakonec dostali vyznamenání.
Před 30 lety byl zrušen krutý lágr Minkovice:
https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/pribehy/pred-30-lety-byl-zrusen-kruty-lagr-minkovice-vezni-v-nem-vyrabeli-bizuterii-na?utm_campaign=newsletter_0320&utm_content=newsletter_0320&utm_medium=email&utm_source=newsletter
Ywonek, já bych nesrovnávala. Obě ideologie představují zlo, které by mělo být připomínáno, na které bychom neměli zapomenout. Neměli bychom zapomenout na všechno utrpení, které tyto režimy přinesly, měli bychom vidět za statistickými čísly konkrétní osudy, konkrétní životy. Srovnávat nemá smysl, obávám se, že je mnohdy za ním jen pokus o relativizaci jednoho, či druhého.
Souhlasím s Vámi, slova docházejí. A to více, že je v knize vyprávěn příběh ne z padesátých let, ale z let normalizačních. Těch let, o kterých se dnes říká, jak se vlastně nic, nikomu nedělo...
Štítky knihy
vězení, věznice normalizace (1969-1989) političtí vězni pracovní tábory mládež zločiny komunismu tramping komunistický režim oběti komunismu podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2019 |  Lustr pro papeže |
| 2023 |  Průvodce králičí norou |
| 2022 | Válka se stromy |
| 2021 | Archa knih |
| 2022 |  Kronika doby covidové |
Vím, že s tím budu již otravná, ale... Nejen přečíst, ale také reflektovat v dnešní době! Čtenáři se podivují, že se cosi podobného mohlo odehrávat "jen" v těch normalizačních letech, na rozdíl od let 50., 60., v letech, která jsou nyní, a i některými historiky, relativizována, holt se většinová společnost potichu podřídila, tudíž se o nějakých létech bezpráví nedá hovořit. Proč se ještě dnes máme zajímat, kdo a jak selhal, proč to připomínat, vždyť to není důležité. Neříkám, že by se snad vrátily tehdejší časy se vším, co přinášely, i když riziko tu stále je, viz. nakládání s lidskými právy v Ruské federaci. Že by nám ale mohli vládnout oligarchové, oligarchové, kteří právě tehdy svou moc budovali, to opravdu není představa nereálná...