Nabarvené ptáče diskuze
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72629/bmid_nabarvene-ptace-UXJ-72629.jpg
4
1519
1519
Druhé vydání „autobiografického“ románu. Líčí osud malého židovského chlapce, který sám prožil druhou světovou válku na zaostalém venkově kdesi v prostoru východního Polska či Ukrajiny. Osamělé dítě působilo jako vetřelec a ve vypjatém období aktuálního ohrožení bylo vystaveno všem myslitelným útokům primitivních venkovanů a hrůzné válečné poměry mělo zostřeno svou odlišností a samotou. Ve chvíli životního ohrožení se chlapec dostal mezi rudoarmějce a u nich se poprvé setkal s lidským zacházením a porozuměním. Poválečné setkání chlapce s rodiči pak nebylo vůbec snadné. Práva k filmovému zpracování zakoupil Václav Marhoul.... celý text
Diskuze o knize (38)
Přidat komentář
Mě tedy u Lorca spíš zaujala formulace
"nechat se fascinovat všudypřítomnou magií složitého světa kolem nás"
Ta fascinace, kterou u Kosińského v textu vnímám, spíš trochu odrazuje za mě. Fascinace násilím spojeným často s primitivní magií.
Škoda, že diskuze je tu nastavena tak, že si ji Lorca nejspíš nepřečte :o)
Lorco, nebývá to vždycky věkem. Však to poznamenal už Werich, že starý blbec musel být kdysi mladý blbec.
Dost mě překvapuje, kolik lidí odrazuje ten pocit zla, někteří tomu nechtějí věřit... Což genocidní 2. světová válka snad neproběhla? Je snad toto vyprávění horší zlo než ty tisíce vypálených ruských vesnic? Nebo koneckonců naše Lidice a Ležáky?
Kromě toho, Kosinski nikde netvrdí, že vypráví o sobě.
Nechci polemizovat o knize samotné, ale měla bych obecnější poznámku. Mnoho čtenářů se podivuje, vždyť to je dítě. Jak by mohlo všechno to násilí a utrpění přečkat, jak by se s ním mohlo vyrovnat? A co "dnešní" děti v Rwandě, Kongu, Nigérii, v Jižní Americe...
Tak jsem zrovna dokoukala film a nevím, proč kolem něj bylo tolik rozdílných reakcí. Dokonce snad někdo řešil osobu režiséra, prosím?
Minulost rejžy mě nezajímá, koukala jsem na film. Ten byl jen takovým slabým odvarem knihy, která se mi líbila. Ano, v tomhle slova smyslu. Ten příběh byl dobře napsaný, byl hluboký, byť teda vymyšlený. Měl atmosféru. To je zase to, co mě zajímá u knihy. Že tam byla spousta krve, vražd, znásilnění, různého zvěrstva a nespravedlnosti, neboť ten kluk měl fakt pech, mi vůbec nevadí. Patřílo to do příběhu, proč by to tam nebylo.
Nejspíš bych jak ke knize, tak k filmu dala třeba upozornění, že citliví jedinci by mohli být otřeseni, ale to je tak všechno.
Sory, no, přečetla jsem z války víc příběhů skutečných, ačkoli tohle se také klidně mohlo stát. Nevím, co by je mohlo přebít, aby to mnou otřáslo, nebo abych se cítila pohoršena nějak společensky.
O chování ovcí ve stádě si iluze nedělám a historie se opakuje pořád dokola.
Kosinski se narodil v polské Lodži v roce 1933 v židovské středostavovské rodině Lewinkopfů. Příjmení si změnili na Kosinski na začátku druhé světové války a aby unikli pozornosti nacistů, přestěhovali se z Lodže do vzdálené vesničky na polský venkov. Třebaže mezi sebou a bezejmenným hochem z románu ”Nabarvené ptáče” vykreslil mnoho paralel, důležitý je fakt, že on sám se od své rodiny nikdy neodloučil, ani neskončil jako tulák po polském venkově, odkázaný na milost a nemilost zlých rolníků. Na Kosinského stále vzpomínají (většinou s nenávistí) ve vesnici, kde spolu s rodiči klidně trávil válečná léta.
Kosinski byl drzý sebepropagátor a obratný manipulátor médií. Třebaže se přiznával k tomu, že nenávidí televizi, byl častým hostem v diskusních pořadech. Byl nadaným vypravěčem příběhů a často testoval svá nová témata, příhody a nápady na vnímavém studiovém publiku. Byl to také nutkavý lhář, ale odkdy jsou romanopisci povinni říkat pravdu? Jeho sexuální zaměření inklinovalo k perverzním praktikám, především k voyerismu a sadomasochismu. Byl to nevyléčitelný sukničkář, kterého fascinovala psychologická a psychická krutost. Často ponižoval obě své ženy.
Tolik výňatek z životopisu.
Opravdu jste ochotni věřit tého obludné knížce?
Neviděl jsem film, nečetl jsem knihu. Ale fascinuje mě počet rozdílných komentářů, což je dobře. Co komentátor - to jiný názor. Jedno vím určitě - na film určitě nepůjdu, ale četba knihy ? Možná. Ano jsou zde zastoupeni "moji oblíbení komentátoři", kteří mi vždy dali ten správný směr.
Opět se ukazuje, že nápad založit tento web byl výborný !
Mě přijde strašně hloupé číst nějaké knihy v rámci výzev - jakýchkoliv - a pak se strašně divit. Toto není kniha ( a není sama) na lajkovaní, na to aby se do ní pálilo hvězdami 54321. Ne, ta kniha cosi ukazuje a jakkoliv to autor vzal po svém nedělal to kvůli pomyslnému fan klubu, ale aby aby....no. zkuste se ( někteří - některé) spíše nejdříve zamyslet než se kdokoliv pustí do čtení. To není kniha která se má líbit, ta kniha ( jako mnoho jiných) měla něco říct.
Hodně lidí je už zvyklých brát literaturu jako hezký líčidlo kterým lze snadno zdobit svoje sociální sítě ( tím nemyslím tuto) a více se nad ničím ( minimálně občas) nezamýšlet. Škoda.
V odlehlých a zaostalých částech asi i ano. Viz Žítkovské bohyně. Ale vadí mi literární vyhrocenost :( Však mnoho pověr žije dodnes :o)
Autor sám uvádí, že jeho příběh se nezakládá na skutečnosti. Mě zajímá, lze brát vážně alespoň ten popis pověr a předsudků tj. opravdu byli lidi na vesnicích tenkrát tak pověrčiví?
to Futuramada
Ještě to nemám dočtené, ale v knížce, "mezi řádky" jsem to našla
1. otec byl blonďatý
2. cikánské děti zpravidla nemívají vychovatelky
Za sebe nevím, zda jsem špatně četla, ale stejně jako nepadne přesnější místo "venkova" ani "národnost" dítěte zmíněna není, celkově to na mě působilo jako obecná alegorie zla v dějinách a odmítání jinakosti (byť časově to usazeno je).
Proto mi tam ten venkov přišel obecně nefér......
Film jsem neviděla, ale co jsem poslouchala, režiséra a producenta VM, také to vnímá jako obecné zlo z jinakosti (zmiňuje třeba uprchlickou krizi dneška)
Asi si každý může dosadit do filmového příběhu co mu přijde nejvíc palčivé?
Nevím, jestli se tu tohle téma už probíralo, ale vrtá mi hlavou, proč na začátku propagace filmu se o hlavním hrdinovi mluvilo jako o cikánském chlapci (i z knihy mi to tak přišlo a i výběr "echt" hereckého představitele odpovídá) a najednou se tohle označení ze dne na den opustilo a už je to pro změnu "židovské dítě" aniž by se tato role přeobsadila...
Siena: nenapsala jsem, že byste nesměla reagovat.
Píšu, že kontroverzní nebo minimálně nefér mi přijde stavět na zaostalosti ....jako jediné příčině zla!
Ani autora jsem neoznačila za perverzního, ale knihu neboli příběh jsem označila jako "někdy až perverzně zvrhlý" svou tématikou a dějem samozřejmě....
Chesterton, jak je nastavená zdejší diskuze, na to vliv nemám. Přesto si nemyslím, že bych nesměla reagovat na jakýkoliv komentář. Domnívám se, že jsem snad i srozumitelně vysvětlila proč jsem zareagovala.
Dovolím si ještě jednou ocitovat, na co jsem reagovala:
"...nedělám si iluze, že obraz venkova se v těchto krajinách kdoví jak za ta léta změnil. ..." Zaostalý venkov to byl před 70. lety, stejně zaostalý je i dnes? Proč by měl být? Vy píšete, že pro vás byla popisovaná zaostalost před 70. lety kontroverzní, ale ta dnešní je samozřejmá? Nikdo se nemůže podivit, proč si to čtenářka myslí? Autora jste označila za perverzního, protože napsal knihu, jako svou reflexi válečných let. Ale dnešní postoj, "no jo, co od nich jiného čekat", je normální?
Ano, text je velmi expresivní. Beru ho ale jako podobenství o zlu, co dokáže člověk člověku udělat v době, kdy nabude dojmu, že je vše dovoleno. V komentářích jsou zmiňovány knihy pana Snydera. Je to právě on, který říká, že v okamžiku, kdy dojde k destrukci státu, nastává bezpráví a "daří" se i zlu v nás. K této destrukci může dojít kdykoliv a kdekoliv, nejsme k ní zcela imunní. A ráda bych ještě zdůraznila, že kniha vyšla v roce 1965, v letech, kdy se autorova generace začala zamýšlet nad tím, jak se jejich rodiče, prarodiče, k té těžké době postavili.
Na váš dovětek reagovat nebudu, i když jsem původně tak udělala. Bylo to nevhodné, s touto knihou, ani s tím, proč jsem svůj diskuzní příspěvek napsala, zcela nesouvisející...
Lenka.Vílka: díky za odkaz na knihu. Ono není úplně divu, že se míchá kniha s filmem a režisér s autorem předlohy. Kniha je nejen syrově drsná, někdy až perverzně zvrhlá, ale i něčím nefér a těžko se popisuje čím, protože na každého asi působí trochu jinak, jako každý příběh :o)
Osobně, právě po mnoha rozhovorech s VM, tuším, že (a už se to v posledním komentáři objevilo) by film mohl být "lepší" v tom, že nabízí světlo, naději, či katarzi.....
Kniha mi nic z toho nenabídla. Bohužel.
Jinak taky ( v zájmu zachování duševního zdraví) vždy doufám v lepší varianty.......
Siena: Taky budu spíš konzistentní....
Z mého pohledu jste lehce přecitlivělá. Styl jakým reagujete je v pohodě při osobním kontaktu. Zde navíc je diskuze nastavená tak hloupě, že spolu trochu děláme účet bez hostinského - Maryna moc nemá šanci si vaší reakce na svůj názor všimnout.....mě vůbec nepřijde nadřazený.
Za mě (nevím zda jste Ptáče četla, či alespoň můj komentář) je právě toto v knize velmi kontroverzní. Snad proto ji Poláci zprvu zakázali? Že první kapitoly stojí na tomto primitivismu, nevzdělanosti a pověře jako zdroji zla a násilí na tom pro mě taky zvláštně popsaném děcku.....
Jinak si na rozdíl od vás stále konzistentně myslím, že přemýšlet, diskutovat a odlišit kvalitu od braku má smysl u každé knihy :o)
Vypínat mozek může člověk jen do jisté míry...... protože jinak se z nás stává stádo ovcí.....
Siena: jo, všimla jsem si, že dost čtenářů neumí rozdělit politický názor na režiséra a knihu, kterou zpracoval. Ale o tom se nechci bavit. Je to diskuse ke knize...
Jinak já sledovala rozhovor s panem režisérem na seznamu, ten z vašeho odkazu jsem nestihla, ale obsahově to nejspíš bylo podobné. Ale pokud se to má brát souhlasím s názory režiséra, kniha, potažmo film se mi musí líbit či naopak nelíbit, jak to mohou mnozí rozjíždět, já mám vybráno...
Lenka.Vílka, ona ta debata, která se již na DK rozběhla, a musím přiznat, že i kvůli ní, jsem zde zareagovala, je ještě "horší". Kniha se začala posuzovat a vnímat skrze tvůrce filmového zpracování, Václav Marhoul = společenský nepřítel, tedy kniha je "podezřelá", autor jakbysmet...
https://www.databazeknih.cz/knihy/cerne-ptace-pravdivy-pribeh-nabarveneho-ptacete-419549
Teď vyjde tahle kniha. Já nečetla ještě ani Nabarvené ptáče a tipuju si, že se teď tady povede asi stejná debata jako u Krvavých jahod. Ale fakt na tom tolik záleží? Odpověď by měl asi najít každý sám v sobě, řekla bych. Ale já nejsem žádnej filosof, takže radit s cestou hledání nebudu. Hledejte sami...
Chesterton, je zajímavé, že zrovna vy, poukazujete na moralizování druhých. Asi jen další "můj" úhel pohledu, tentokrát na vaše zdejší příspěvky...
Ale ano, nezastírám, a jsem v tomto za ta léta zde konzistentní, že jsem na některé výroky citlivější. Nádech jistého nadřazení v té větě čtu, a vlastně je jedno jestli je zaměřeno na konkrétní venkov, či jen na venkov jako takový. Ano, zaostalých krajů byla spousta, rozdíly v životní úrovni, v Evropě, byly velké. Tak velké, že si to my, i když si tak rádi stěžujeme na náš "národní osud", mnohdy ani neumíme představit. A samozřejmě, že čím izolovanější a zaostalejší společenství, tam se excesům daří. Ovšem, myslet si, a znovu se vracím k té citovaně větě, a vy jste to vlastně zopakovala, že "zlu" se daří jen v zaostalém světě, že ve vyspělém městě, ve vyspělém kraji, se nic podobného nemůže udát, je, pro mne, neopodstatněný postoj. Dle vás moralizuji, já tím chtěla upozornit, že bychom neměli jen mávnout rukou, "no jo, to ten zaostalý venkov, co jiného čekat"...
Před časem, u naší první zdejší výměny názorů, jsem psala právě o "těchto" knihách, že tady má význam se zamýšlet a případně diskutovat...
Vážená sieno,
bude to způsobeno vaším úhlem pohledu při čtení komentáře. A vaší tendencí k moralizování.
Ani já nemám iluze, že:
"..... obraz venkova se v těchto krajinách kdoví jak za ta léta změnil. ..."
A nepřipadám si nadřazeně. Přečtěte si knihu a zjistíte, že v tomto fiktivním příběhu, fiktivního dítěte, nejsou "tyto krajiny" konkretizovány a při troše fantazie může jít třeba i o naše Bílé Karpaty, které jsou dost podobně v náznacích popsány například v knize Žítkovské bohyně. I naše Kopanice byly zaostalým a primitivním krajem. I tam se v pohodě mohly udát podobné scény.
Z příspěvku Manyna nic z toho, co mu posouváte neplyne :o)
Ano, nenávist má na internetu z podstaty tohoto prostředí dost prostoru, a zlo je svým způsobem věčné, ale tímto to fakt nezměníme . . . . . .
"...nedělám si iluze, že obraz venkova se v těchto krajinách kdoví jak za ta léta změnil. ..."
Manyna, proč? Vy jste v těch končinách snad byla, či o nich něco četla? Tato Vaše věta je pro mne spíše jen další příkladem naší nadřazenosti, resp. našeho pocitu, že my Češi, Moravané a Slezané jsme snad lepší, než naši sousedé, přespolní. Omlouvám se, že příspěvek nebude přímo ke knize, i když odbočka není zase až tak klikatá. Narážím na tento postoj v poslední době dost často a ptám se, odkud se vlastně bere, co přesně nás k němu opravňuje. Opravdu máte pocit, že podobný příběh by se nemohl udát u nás? Že "zlo" je všude jinde, jen ne v nás? Porozhlédněte se po DK...je tu nemálo příspěvků, kde se ventiluje nenávist vůči komukoliv, kterého komentující považuje za nepřítele. Vyjadřujeme se v nich o zemích jako je Rumunsko, o balkánských zemích, abych zůstala jen v Evropě, jako o zemích 4. kategorie, jejíchž obyvatelé nám nemají co chodit pod okny. Není to tak dlouho, co proběhla po sociálních sítích nechutná aféra nad fotografií dětí z první třídy na severu Čech, do které se velmi aktivně zapojila i poslankyně parlamentu ČR (?!?). Že to jsou jen slova? Domnívám se, že podobně smýšlelo mnoho lidí ve třicátých letech minulého století, a jak krátká doba to nakonec byla, než se přešlo k činům.
V souvislosti s ustanovením nové Evropské komise, s postem, který nakonec, po schválení EP, bude zastávat paní komisařka Jourová, se objevilo mnoho komentářů, jestli je to post důležitý, či nikoliv. Pan Jiří Pehe v tom svém, otázku otočil a zeptal se, proč zrovna Česká republika by měla mít nárok na důležité portfolio a s pomocí jakých argumentů by mohl Babiš takové portfolio vyjednat (Opoziční reakce na evropské portfolio Jourové jsou pokrytecké, iROZHLAS Komentáře, 12.9.2019)...Tím se dostávám k úvodu svého komentáře. Neměli bychom dělat podobné ukvapené soudy a považovat naše sousedy, i ty na venkově, za zaostalé, když o nich vlastně nic nevíme, a ani se nijak moc nesnažíme o nich něco zjistit.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítěAutorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Nebudem sa vyjadrovať ka autenticite, alebo ne autenticite deja knihy "Nabarvené ptáče" ale ponúkam do diskusie "čriepok" v podobe knihy: Štěpán Pellar: Hrdí orli ve smrtelném obklíčení
https://www.databazeknih.cz/knihy/hrdi-orli-ve-smrtelnem-obkliceni-273742
ktorá naozaj poctivo popisuje vzťah Poliakov k svojim židovským susedom a kto by si chcel lepšie predstaviť holokaust v Poľsku (s pomocou Poliakov) nech si prečíta formou pomerne náročnú, ale inak vynikajúcu a priam šokujúcu knihu: Leopold Buczkowski: Černý potok
https://www.databazeknih.cz/knihy/cerny-potok-171974
autor je Poľského (nežidovského) pôvodu, snáď to "niektorým" čitateľom pomôže lepšie pochopiť Kosinskeho.