Autoři s psychickou poruchou
Asi se lišíme v náhledu na úlohu literatury.
já tvrdím, že její jedinou úlohou je zobrazovat, seznamovat i pobavit, že vychází ze života a v něm může ale nemusí přijít útěcha, někdy přichází beznaděj .a někdy si prostě jen zvykneme a naučíme se se svým neštěstím žít.¨a taky tvrdím, že s výjimkou učebnic nebo literatury naučné vůbec nemá jinou úlohu než seznámit nás s příběhy a postoji, myšlenkami a strastmi jiných, abychom pochopili, že nejsme stejní. Navíc zobrazení nemocného světa může přinést i poznání, že prostě nemocný je, ale možná jej přinese až budoucím pokolením, možná to neumíme jako současníci vidět.
Myslím si , stejně jako nějaký diskutující přede mnou, že útěcha nebývá vždy dobrá, a že nejlepší je společné mlčení i bez řešení. Protože jsou věci a události, z nichž utěšit prostě nejde a řešení nemají a i o tom je literatura.
Myslím, že aspoň časť autorov s drobnou psychickou úchylkou je možné definovať medzi alkoholikmi, sebevrahmi, narkomanmi, poľovníkmi a rybármi.Extra trieda sú možno severskí autori detektívok, kde sa k tomu pridávajú dlhé zimné večery a málo slnka.
Lessano, vzdávám se, pryč s úchyly typu Zoly, Dostojevského, Exupéryho.... fuj, ničí nás, neumožňují nám být šťastni, nenabízejí pomocnou ruku...Pilcherová, Steelová, Prabhupáda nebo William Patterson White, to jsou naše hvězdy... nemlčí, řeší, kolty proklatě nízko, duši plnou míru a srdce plné lásky. Dobře to dopadne.
Vložit příspěvek