Diskuse o učitelích českého jazyka
Omlouvám se za to, že jsem sem vložil toto téma. Vím, že lásku k literatuře by v nás měli vzbudit především rodiče, ale každý máme nějakého toho češtináře, který na nás dobře působil. Toho svého jsem měl na gymplu. Vzácný člověk, který četl více, než já a se kterým jsem mohl mluvit o knihách. Znám učitele češtiny, kteří žijí z povinné četby, kterou četli v pravěku. Učitele, kteří vnucují svým studentům knihy zasmrádlé, zatuchlé, protože nečtou novou literaturu a protože jim to přikazují lidé z ministerstva. U knih skutečně není důležitý jejich obsah, ani to, s kým autor chodil na kafe, jak si myslí současní češtináři. Důležité je hodně číst a číst s radostí, protože je to příjemná činnost, pokud čteme knihy, které jsou nám blízké. Díky čtení přestanou mít studenti problémy s porozuměním textu. Věříte, že existují studenti středních škol, kteří nikdy nepřečetli žádnou knihu a hravě odmaturovali z literatury?
věřím, že existují... dneska není problém shltnout obsah knihy v internetové kantýně... jejich problém, že nikdy nepoznají plnost a bohatost kompletního menu :-)
Nesdílím názor, že to je "jejich problém, že nikdy nepoznají plnost a bohatost kompletního menu". Nesouhlasím z toho důvodu, že tato generace totálních nečtenářů už přichází na manažerská místa, do veřejné správy, na docela vysoké pozice, kde se s nimi setkáváme, a ta jejich absence čtení začíná být velmi, ale opravdu velmi poznat. V celém jejich ustrojení, myšlenkovém světě, v hodnotách, ale třeba i v takových "banalitách", jako jsou jimi vytvořená úřední sdělení, analýzy, koncepce, publicistické projevy. Tím nemyslím jenom jazykovou kulturu, gramatiku, syntax, ale celkově - myšlenkový rozhled, schopnost vyjadřování, kritického přístupu, který literatura v každém čtenáři nutně vytvoří. Zavedením státních maturit se stát jaksi snaží vrátit maturitě prestiž (marně), jakoby tím chtěl říct, že člověk s maturitou, ten už nějaké to povinné penzum umí. Jenomže neumí. Pro mnoho maturantů (i jejich rodičů) je snaha vyzrát nad tím, obelhat to, opsat co se dá, projevem "šikovnosti", dávají tím najevo, jak jen si umí poradit a to považují za nejlepší průpravu do života. Tím, že se jim to daří, se jen utvrzují v přesvědčení, že když to teď jde, tak to i v dalším životě tak půjde, třeba se pak dostanou na pozice, kde rozhodují o DPH pro knihy. A třeba se někteří z nich stanou učiteli, možná sice ne zrovna češtiny, ale ... Dále se domnívám, že očekávání, že to bude češtinář, kdo vzbudí zájem o literaturu, je už poněkud překonané. Co pozoruji ve svém okolí, jsou to často spíše angličtináři a v mnoha případech i učitelé přírodopisných předmětů (matika, fyzika), kteří někdy dovedou nasměřovat studenty ke čtení knih "s přesahem".
Zajímalo by mne, kolik je tu na Databázi učitelů češtiny? A jak vzbuzují u svých studentů lásku k jazyku a psanému textu? Já se teprve do jejich řad chystám. :-)
Já jsem původně dějepis, zsv, ale začala jsem dělat češtinu. Zatím nevím, jak vzbuzovat lásku k jazyku, ale vím, jak známkovat diktáty :-)
zažila jsem jich několik - pominu-li ty na základce (pan učitel Vacikar milovník spíše mluvnice než literatury jako takové, větný rozbor byl jeho vášní a také pro svou profesi získal nejednoho žáčka, na gymplu pak to byl prof. Pelán, byl to podivín, nutil nás si zapisovat vše a pak přesně odvykládat u tabule - tehdy námi kritizován, dnes vím o staročeské literatuře díky jeho přístupu zdaleka nejvíc, později prof, Švarc - preferoval diskuzi, debatu o přečteném, na znalosti faktů nelpěl - tehdy jsem byla nadšena, dnes nejsem s to vyjmenovat májovce, ruchovce...Takže ono je opravdu těžké zhodnotit, který češtinář je skvělý a který ne. Já sama souhlasím s tím, aby žáci četli i knihy dnes nedoceněné, třeba i Jiráska, Němcovou, Čelakovského, protože jednak je to naše kulturní dědictví, jednak je to trochu lék proti klipovému vnímání světa i literatury, které se prosazuje, tedy není to chyba autorů, ale naše, toho, jak jsme se naučili povrchně vnímat svět i četbu
Text příspěvku byl upraven 15.05.14 v 13:23
My sme učiteľa češtiny nemali, ale snáď sa môžem pridať. Naša učiteľka literatúry ma priviedla k niekoľkým knihám, ale bolo v tom kúzlo nechceného. Tiež nás nútila si všetko presne zapisovať, odprednášať to pri tabuli a ak si niekto dovolil povedať to svojimi a nie jej slovami, dostal zhoršenú známku. Dodnes si pamätám, ako nám rozprávala o knihe Jožko Púčik a jeho kariéra. V jej podaní Púčik nebol obvinený neprávom, ale naozaj tie peniaze ukradol, čím úplne zmenila zmysel autorovho posolstva o falošnom humanizme. Keďže som to videla sfilmované, zdalo sa mi to čudné a tak som si to aj prečítala. Potom sme sa podozvedali takýchto zaujímavostí viac. Nebyť jej, niektoré knihy by som vôbec nevzala do ruky. Zato naša učiteľka ruštiny taký úspech nemala. Vzbudila vo mne takú averziu voči ruskej literatúre, že okrem povinného čítania (a toho bolo dosť, či už v originále alebo v preklade) som na inú ruskú alebo sovietsku knihu ani nepozrela. Doteraz viem naspamäť Tatianin list Oneginovi po rusky a čo z toho? Minulé Vianoce som dostala pod stromček Annu Kareninu. Odvtedy sa odhodlávam si ju prečítať. Ale Jiráska mi nikto nevnucoval, toho som si v dospelosti prečítala úplne dobrovoľne. Zo zvedavosti. Ja si myslím, že je hlavne dôležité decká neznechutiť. Keď nebudú vedieť, ktorý spisovateľ do akej skupiny patrí, ale budú poznať jeho diela, to sa mi zdá lepšie, ako naopak. Mali by poznať kultúrne dedičstvo svojej vlasti, aj za akých okolností tie diela vznikali, ale nie je od veci pridať do povinnej literatúry aj niečo, čo bude pre deti záživnejšie. Vraj je Saturnin povinná četba. Tak to by sa mi páčilo! Škoda, my sme sa prehrýzavali niekedy strašnými nestráviteľnosťami.
Nemám dojem, že by mne ke knihám přivedl jakýkoliv učitel češtiny, moje rodina je čtenářská odjakživa, rodiče četli, já jsem neměla co dělat., tak jsem četla taky K některým knihám mne ale dovedly čítanky, kde byly z rozličných knih ukázky, jak už to u čítanek bývá, a některé ty knihy jsem si běžela vypůjčit, protože mne úryvek zaujal.
Chtěla jsem poznat klasiku, tak jsem ji louskala, ruskou, francouzskou, anglickou, mnoho těch knih mám doma, ale nevím, zda se do nich ještě někdy pustím, Dnes mám ráda lehčí pero s trochou humoru a dám si i detektivku.
Myslím ale, že je důležité vědět, kam toho kterého spisovatele zařadit, spolu s tím se učí i jeho dílo. o nutnosti znát kulturní dědictví zejména svého národa nepochybuju ani v nejmenším.
Ovšem je nyní moderní pochybovat o všem, tak mnozí hodnotitelé, pro které je pravopis španělská vesnice a srozumitelná věta zásadním dílem , se nestydí si sednout a sprdnout tu Němcovou i s tou její nudnou Babičkou stejně jako Rowlingovou s tím jejím plagiátem Harrym a já se musím ptát proč nesednou, nepíšou a nedají těm hlupákům, co je čtou generace nebo aspoň celý svět, fleka?
Keď už sme pri tých učiteľoch češtiny, nemáte nejaký návod, ako sa naučiť vyslovovať to vaše úchvatné ř? Ako povedal jeden spolužiak pána Kaplana: „Já chci nešišlat, ale š je pšíšerně velký ožíšek.“
Ja to mám naopak ako binysek. Moje obľúbené žánre boli vždy humoristické knihy a detektívky a najviac humoristické detektívky. Napr. Chmielewska. Tú proste milujem. Po škole som mala tak plné zuby Kukučína, Figuly, Hviezdoslava, Rollanda, Remarqua a spol., že som klasiku do ruky nevzala ani omylom. Čítala som nepretržite – Durrella, Herriota, Lorenza, Pratchetta, Asimova, Van Gulika – ale ku klasike som sa vrátila až po vyše 10 rokoch. Prečítala som si znovu Babičku a tak sa mi zapáčila, že som si ju kúpila. Pustila som sa do Jiráska, do Dickensa, do Hemingwaya, dokonca aj do Shakespeara. Teraz je v poradí tá Anna Karenina. Ale rovnaké je to, že ma ku knihám priviedli rodičia. U nás sa čítalo vždy a všade.
Text příspěvku byl upraven 17.05.14 v 12:32
naias - můj syn chodí na logopedii, ale teprve začneme R, až pokročíme k Ř, sdělím metodu. Jo a jaké naopak, já jsem majitelka velmi rozsáhlé knihovny detektivek (samozřejmě zejména těch klasických s velikým detektivem) a mimořádně rozsáhlé sbírky humoristických knih, ale klasiky už mám přečtené, teď při četbě relaxuji. Jenže o Chmielewské jsem dosud neslyšela, v pondělí vyrazím do knihovny a mrknu se po ní, já miluju Wodehouse (užívat po kapkách) o Durrelovi zejména jeho knihách o Korfu a rodině nemluvě, doporučujui Kecy mýho fotra z těch nových, Deník sprosté matky, zde na DK odmítnutý, Herriot, Chesterton (ale ten je i klasikem), Mac Donaldová, ono by jich bylo, Heller, a co jak nevyloupit banku a její spolupoutníky, lepší ani nevzpomínat, jinak vyrazí,m probírt knihovnu a neměla bych, mám jinou práci
binysek: Aj ja mám robotu, ale neodkladám na zajtra, čo sa dá urobiť pozajtra. Z Chmielewskej mám najradšej Všetci sme podozriví a Leško. Leško nie je detektívka, ale písaná groteska. Po česky to nevyšlo. Ďalej je perfektná Zpráva od nebožtíka aj Poplach s odkazem. Niekomu sa to zdá prehnané, ale väčšina kníh je vymyslená. Príbeh Harryho Pottera by sa tiež nemohol v skutočnosti stať. A ešte Začarovaný dom (tiež len po slovensky). To je detektívka pre mládež, zábavná, inteligentná a pre mňa aj uveriteľná. Sála z nej humor, pohoda i napätie. A vystupuje tam mimoriadne inteligentný pes a ešte aj dobre vycvičený, nie ako Robin. Radila by som nezačať s Všude červená alebo Zajíc v pytli, tie sa mi zdajú slabšie. Wodehousa vlastním, MacDonaldovú tiež a oboch milujem, o Durrellovi nehovoriac. Jak nevyloupit banku má moja mama a na obal si napísala: Kto tú knihu ukradne, tomu ruka odpadne! Jak neukrást smaragd som čítala. Na ostatné sa pozriem, len čo dočítam tú haldu, čo som si požičala minule. A to naopak som myslela tak, že knihy čítam v opačnom poradí, najprv detektívky a potom klasiku. Na tú metódu si počkám, vďaka. Mňa učil logopéd ŕ a teraz ma bude učiť sprostredkovane ř. Ako sa vraví, učíme sa celý život.
Naias - tak jsem se ptala na tu Chmielwskou, mají jen jednu knížku v naší knihovně a to Poplach s odkazem, ale nenašli ji, příště mne tam snad bude čekat. Tak díky za inspiraci
Niet za čo, mám vždy radosť, keď niekoho zoznámim s knihou, ktorú milujem. A keď sa páči, je to ešte lepšie. Tiež som sa tu dozvedela o knihách, o ktorých som doteraz netušila. Niektoré u nás v knižnici majú, iné nie. Teraz hľadám v katalógoch, kde ich majú a pôjdem sa tam zapísať. Už som navnadená a nemôcť si to prečítať, z toho mám depresiu. Dve som si už aj objednala, tie som v katalógoch nenašla.
Když už je řeč o učitelích češtiny musím se s vámi podělit o svůj zážitek. :DD
Na ZŠ jsem v šesté třídě měla učitelku češtiny. Měla jsem ji "ráda" ale ona potom otěhotněla a odešla na mateřskou. Místo ní přišla mladá krásná žena- naše nová češtinářka. Ze začátku jsem ji moc ráda neměla, ale potom jsem se přihlásila na literární seminář, který vedla a totálně jsem si ji zamilovala. Literatuře se opravdu věnovala a milovala ji. měla podobné názory jako my a četla úplně všechny žánry. Byla to velice dobrá učitelka uměla opravdu naučit a spousty toho věděla. Teď jsem v 9 třídě a tato učitelka otěhotněla (moc jí to přeji!!! bříško jí sluší) a vrátila se původní učitelka - došlo mi jaký je mezi nimi rozdíl. Ta ze 6. vůbec neumí naučit, literatuře se nevěnuje a působí, že jí je to jedno, na jejích hodinách se hrozně nudím. Moc mi chybí ta suprová knihomolka. Na češtináře musíte mít zkrátka štěstí :DD
...a tenhle příspěvek bude trochu mimo, ale to nevadí :D
Pokud něco opravdu nesnáším, tak jsou to učitelé, kteří hodnotí žáky podle jejich zjevu! Copak za to, že se chci odlišit musím zaplatit horším prospěchem ve škole?
Vložit příspěvek