Filozof/spisovatel, který prosazoval teorii, že dílo je vše

Zdravím, rád bych našel filozofa/umělce, který ve svých teoriích a textech prosazoval myšlenku, že dílo je vše, že člověk/umělec musí podřídit celý svůj život (rodina, volný čas) práci na uměleckém díle. Čím agresivnější přístup, tím lepší - představte si náboženského fanatika, který místo boha věří v uměleckou tvorbu - někoho takového hledám :). Taky myšlenky ohledně "nesmrtelnosti díla" by nebyly od věci. Může to být jak filozof který sám nepraktikoval uměleckou tvorbu, tak umělec, třeba skladatel nebo malíř, které své filozofie psal jen nárazově a nepovažoval se za filozofa.
Rád bych aby se to v co nejužším směru týkalo díla uměleckého - psaní, výtvarné umění, sochařství, cokoliv, prostě umění, nic obecného na úrovni "dílo = práce, kariéra". Znáte nějakého takového myslitele? Předem díky za tipy :)

Tím byl docela známý Thomas Mann. Když psal, tak jeho děti - i když měli veliký dům - nesměly ani hlesnout!

Text příspěvku byl upraven 28.08.15 v 16:52

Mám matné tušení, že bych se vydal někudy k teorii "flow", tedy zjednodušeně ponoření do práce nebo činnosti obecně https://cs.wikipedia.org/wiki/Flow

Osobně jsem ale zastáncem přesně opačného přístupu, tedy lenosti x). Je zajímavé, že jdou najít prameny, které jí hodně pěkně obhajují jako jeden z nejužitečnějších životních postojů...

Kant prosazoval totální nasazení na úrovni morálky (kategorický imperativ), prostě jakmile neděláš něco naplno a uděláš tam jen drobnou chybu, je to celé v háji. On to teda aplikoval pouze na morální jednání, ale třeba bys v jeho knihách našel něco víc (já to našel).

Doporučuju zejména Základy metafyziky mravů.

takových filozofů je plná zeměkoule. Umělci, kteří za svého života zanedbávali rodinu, chlastali, fetovali a bůhvíco ještě, jsou i dlouho po svém odchodu ze světa obdivováni pro svoje dílo. neznamená to snad, že "dílo je vše"?