Má cenu číst knihy autorů, kteří nechlastají ani neberou drogy?
Může dobrý příběh napsat i spisovatel, který je "čistý"? Asi ano ale je nezvratný fakt, že ti autoři, kteří kamarádili se skleničkou nebo spotřební chemií psali nejlepší knihy.
Jeden případ za všechny http://www.buzzfeed.com/harpercollins/the-10-best-charles-bukowski-quotes-about-drinking-9npd
Mohu-li vyjádřit svůj subjektivní názor k výše uvedenému tvrzení, tedy dle mého je to bulšit.
Jen tak namátkou: King, Bukowski, Poe, Hemingway, Kerouac, Dick, Faulkner, Fitzgerald, Hrabal, Hrubín, Chandler, Jirous, London, Thompson, Cheever, Tennessee Williams, Dylan Thomas, Truman Capote, James Joyce, Charles Baudelaire, Jean Cocteau, Aldous Huxley, Jean-Paul Sartre, Thomas de Quincey, Hubert Selby, Samuel Taylor Coleridge, Charles Dickens, William Yeats a ten největší a nejlepší: William S. Burroughs!!
Je to samozřejmě věc názoru, záleží na tom, co kdo od literatury očekává, co se mu líbí. Ale trvám na tom, že chemické ovlivňování stavu vědomí není (zaručenou) cestou ke vzniku kvalitní literatury.
Kvalitní literatura se nedá ničím vynutit. Smysly se samozřejmě dají rozrušit – mimochodem doporučuju skvělou knihu Writers on Drugs, ale že z toho bude literatura, nikdo nezajistí. Ostatně Dylan Thomas myslím taky psal střízlivý.
Ale hlavně: existuje stejná, ne-li větší řada lidí, kteří byli „čistí“, a napsali neuvěřitelné, neuvěřitelné knihy: za všechny, církevní otcové.
Při odpovědi na tuto otázku je dobré se zamyslet,co chceme četbou získat. Pokud zábavu a vzrušení tak závisláci jsou skvělí,nicméně četba těchto knih stahuje do nižšich sfér duše,odkud tito autoři čerpají své inspirace. V jádru se dá říci,že alkohol a drogy jsou nahrážkou za chybějící duchovní život a i když třeba takový Baudelaire byl katolík,nikdy se mu nepodařilo povznést se z bažiny smyslovosti,do které se ponořil příliš hluboko. Druhou vyjímkou je Jack Kerouac,ktery byl rovněž katolík ale flirtoval též s východní mystikou,z čehož vznikají autodestruktivní guláše.Takže hledat a číst čisté autory je pro mě jistá výzva,kterou bych chtěl následovat.
Tolkienovky určitě nejsou opiové, opiová se mi spíš zdá Alenka. Jinak je zajímavé, jak drogy popisují sami autoři, Eco v Baudolínovi? cihličku hašiše jako nástroj snění a tvoření neexistující země, Steinbeck opium jako nástroj k pozornému studování jazyka Starého zákona (mimochodem tihle dva bych si typnul že s tím zkušenost neměli)... Naopak představa Tolkiena s Lewisem nad dýmkou s hašišem se mi znovu a znovu vnucuje...
Kniha Hledač posvátných hub o Alence: „V ,Houbách, Rusku a historii\' zmiňují Wassonovi hned několik těchto iterárních předchůdců\". Jedním z nich byl Lewis Carroll, jehož mistrovské dílo z roku 1865, Alenka v říši divů, obsahuje zajímavou pasáž, v níž hlavní protagonistka Alenka sní několik kousků houby, jež způsobí, že se Alenka střídavě scvrkává a zase roste. Wassonovi k tomu poznamenávají: „Veškeré další Alenčino zkreslené vidění, zmírněné laskavou ironií Carrollovy imaginace, si podržuje příchuť houbových halucinací. Není-liž něco tajemného na vnesení takovéto houby do Alenčina příběhu? Jak se stalo, že tichý oxfordský učenec ve chvíli, kdy posílal svoji panenku na cestu, připadl na prostředek tak důmyslný a zároveň z hlediska zasvěcených čtenářů tak nečestný? Nevydoloval snad tuto prazvláštní ukázku čarokrásného, ba dokonce hrůzu nahánějícího folklóru z nějaké hluboké studnice zpola reflektovaného lidového vědění? (Wassonová a Wasson 1957, str. 194–195)
Pravděpodobnost, že by byl Carroll čerpal z osobní zkušenosti s psychoaktivními houbami však Wassonovi odmítají. Naopak vyvíjejí hypotézu, že inspirace přišla z jiného zdroje: ze Střízlivého a prostého svědectví o britských houbách (A Plain and Easy Account of British Fungi, 1862) od Mordecaie Cookea. V této knize se totiž mluví o tom, co sami Wassonovi nazývají „hrůznými svědectvími o sibiřských muchomůrko-jedských Korjacích\", kteří po pozření muchomůrky (Amanita muscaria) zažívají, vedle dalších psychoaktivních účinků, také „klamná vnímání rozměrů a vzdáleností\".
Kupodivu Wassonovi zcela přešli jeden důležitý důkaz, který k jejich hypotéze výrazně přispívá. Nachází se na počátku té scény, kdy se Alenka setkává s kouzelnou houbou: „Poblíž rostla veliká houba, skoro tak veliká jako ona. Prohlédla si ji zespoda a z obou stran a napadlo ji, aby se ještě podívala, co je navrchu. Vystoupila na špičky a nakoukla přes okraj houby a tu se střetla s velkýma modrýma očima Houseňáka; seděl na houbě se založenýma rukama, klidně bafal z dlouhé fajfky a ničeho si nevšímal, ani Alenky.“
V době, kdy Wassonovi psali ,Houby, Rusko a historii\' nevěděli ovšem o jiné, významnější knize Mordecaie Cookea, Sedm sester spánku (The Seven Sisters of Sleep, 1860), v níž se autor zaobírá sedmi hlavními druhy psychoaktivních látek. Objevují se mezi nimi i Amanita muscaria a konopí, které Carroll posléze vměstnal do jednoho působivého obrazu Houseňáka trůnícího na houbě s magickými vlastnostmi a bafajícího z fajfky.“
Zajímavé téma, trochu jsem štrachal po netu, a tématu jdou najít celkem zajímavé drby :o.
Barilac: Pravda, podobnou informaci jsem taky někde zahlédl...
Celkově mi přijde zajímavé, že spousta autorů využívá změněné stavy vědomí, ať už jsou prostředky jakékoliv. Ale to asi není nic nového, stačí se podívat na wiki na heslo múzy...
Barilacu, to je zajímavé! Claude Monet zase viděl více barev než „normální“ lidé.
kdyby nějaké povzbuzovadlo bylo hlavní podmínkou vzniku dobré literatury, to by sedělo v každé hospodě plno skvělých autorů
Tak sorry, ale do krčmy kvôli tomu, aby si niekto prečítal moju knihu, nepôjdem! :-) Všetko má svoje medze...
Či sú moje knihy dobré, posúďte sami. Odjakživa som bola tvrdou odporkyňou akýchkoľvek drog vrátane alkoholu, ale o nápady som nemávala núdzu.
Má. Určite viac ako nezmysly a rádoby pravdy niektorých dobrodruhov, ktorí pojedli meskalín a prišli na zmysel života.
Hlavně že nechlastají krev a nefetují asfalt :)
Text příspěvku byl upraven 08.07.19 v 21:19
No jeden básnik zahlásil, že báseň treba vypotiť a treba z nej tú námahu cítiť. Je to asi podobné ako s podpornými anabolikami. Nemyslím si, že keby som do seba nasypala dané prášky, že zabehnem 100 za svetový rekord. Dobrého autora neurobí množstvo chlastu a prehýrených nocí.
Adhara - s nápadmi problém obvykle nie je, ale s čitateľmi áno! Sú krajiny, kde je pomaly viac spisovateľov než čitateľov. Dobrého čitateľa si treba vážiť.
Fór je v tom, že o žádném autorovi nemůžeme s jistotou říct, že nechlastá, ani nebere drogy. Takže co se tady vůbec řeší?
Vložit příspěvek