Přeceňovaní autoři
taková assa larsonová, temná stezka, to je taky krásná knížka. je tam politika, duchové, velké peníze, sníh, sever. nádhera.
Mně ty severské (nejen detektivní) příběhy až tak neberou. Přečetl jsem pár věcí od Moberga, pár detektivek od Helene Turstenové, Noční autobus, což je podle mého soudu nejenom velmi dobrá skandinávská detektivka, ale jeden z nejlíp napsaných příběhů svého žánru vůbec - i když ostatní věci od páru Sjöwallová Wahlöö mi nic moc neříkají. Znám děti z Bullerbynu a Kalleho Blomkvista - to jsou moc pěkné věci pro děti. Zkusil jsem dvě detektivky od jakéhosi Islanďana - dlouhé jméno začínající na "A" jsem okamžitě zapomněl, a ty detektivky mě nezaujaly. Dneska je jakási móda vyžívat se v temných surovostech a protože k navození patřičné atmosféry zřejmě nestačí mrtvoly, které má příslušný detektiv v popisu práce, přidá se tam ještě spousta "civilních" malérů a nepravostí, aby všichni viděli jak je ten život těžkej. K tomu nepotřebuju chodit do knihovny, stačí si pustit zprávy. Zrovna nedávno jsem tu v komentáři k Angličanovi, který vylezl na kopec atd. srovnával tyhle skandinávské ponurosti s tímto velšským příběhem, který se odehrává v drsné deštivé zemi v ponuré době vlekoucí se války, a přesto je prozářen optimismem a humorem. Fakt už mně ti skandinávci lezou krkem. Mají ty svoje země načančané, upravené, bohaté a svobodné - ale z jejich literatury by jeden měl pocit, že každou chvíli odtud začnou všichni houfně prchat, protože pokud by to tam vypadalo, jak nám páni autoři namlouvají, zůstal by tam jenom magor.
Text příspěvku byl upraven 17.02.16 v 13:47
Předesílám: v žádném případě nechci tímto svým příspěvkem zde spustit debatu o náboženství, neboť ještě víc než náboženství se mi hnusí spory o náboženství! A teď co jsem chtěla říct: Jeden znalec Skandinávie mi masivní sopečný výbuch chrlící současné tzv. severské detektivky, plné zvráceností, úchylek, samoúčelného, nevášnivého násilí vysvětlil zejména převažujícím náboženstvím na severu - luteránstvím, které je mnohem mnohem přísnější, než římský katolicizmus. Proto i přestupky proti náboženským pravidlům jsou v jejich detektivkách mnohem, mnohem zvrácenější, zákeřnejší, s chladným kalkulem.
A druhým důvodem prý je staršlivý, snad už nenapravitelný národní komplex z vraždy švédského premiéra Olafa Palmeho v roce 1986, a zejména skutečnost, že ta vražda zůstala navždy neobjasněná. To švédskou společnost, ale i lidi ostatních severských zemí prý hrozně zasáhlo jako příběh, který otřásl jejich nejzákladnějšími jistotami a hodnotami. Od té doby se nenápadně no i nezadržitelně stupňují v skandinávské společnosti nálady a myšlenky, že svět je plný komplotů, aktivit temných sil, a z unikátní severské sexuální svobody, které ještě v polovině 20. století byla na světě ojedinělá, zůstaly jen stopy v sexuálních zvrácenostech kriminálních činů.
A o tom se mi jednoduše nechce číst.
A co se týče tvrdosti prostředí - ano, tvrdé klimatické podmínky, tvrdé konkurenční podmínky - u nás nevídané a k tomu ještě tvrdé, docela nelítostné společenské, duchovní hodnoty - to dokupy už něco "vydá". Ostatně - není nutné znát Nesboa, postačí Ibsen, abychom věděli, co na severu lidmi zmítá.
Text příspěvku byl upraven 17.02.16 v 14:28
No jo, a taky tam mají v zimě tmu a k tomu ještě buď alkoholismus nebo prohibici (podle toho, kdo pálí a kdo ne), což obojí může člověka dohnat k černým myšlenkám. Ale podle mě je to dneska stejně z valné části móda. Někdo napíše černočernou historku, zjistí že publiku se to líbí, dokonce i v zahraničí, tak se všichni začnou předhánět v tom, kdo vymyslí hnusnější hnusy.
Koka: Zaujala mě informace, že "Tehdy jsem si uvědomila, jak veliký je rozdíl mezi naturelem obyvatel i národními literaturami zemí, které mají, a těmi, které nemají železnici." O jaké rozdíly jde?
S tou svobodou v severských zemích to (podle dostupných informací, i cizojazyčných) nebude tak stoprocentní. V jedné ze skandinávských zemí (myslím, že to bylo Švédsko), když začaly růst preference "třetí" strany, tak se vládní strana s opozicí domluvila na posunutí, resp. zrušení voleb.
Ani společenské klima mi nepřijde moc svobodné, když stačí tam málo, pomluva, pivo na veřejnosti, příliš hubené dítě, a rodiče přijdou, většinou navždy - do zletilosti, o dítě.
R.E.M Tady promiň, ale kritizovat politiku skandinávských zemí, když člověk žije tady a pamatuje například oposmlouvu a spoustu jiných hajzlovin, to mi připadá opravdu poněkud infantilní.
R.E.M. - rozdíly mezi zeměmi, kde je vybudovaná železniční trať, a těmi, kde nikdy nebyla a není (např. Island, Kypr), spatřuji v tom, že:
- existence železnice se na nás podepisuje už v nejútlejším dětství: máme hračky - vláčky, učíme se dělat ššššš- šššš, hrajeme si na konduktéry (je dostat koupit celou soupravu - čepici, štikací kleštičky, jízdenky), mě v dětství maminka vozila na nádraží, dívat se, jak dymí mašinky - to byla v našem okresním městě před 55 lety pro dítě zajímavá, akční podívaná;
- budování železnice v evropských zemích obyčejně vyvolávalo i sekundární technický pokrok a následnou nutnost vzniku vysoce kvalifikovaných povolání typu rušnovodič, průvodčí, výpravčí, tedy profesí, které v neželezničních zemích neznají; plus samozřejmě technická povolání spojená s údržbou a provozem;
- vybudování železnice nadstandardne spojovalo sídla, kudy trať vedla, což se nepochybně podepsalo na mobilitě obyvatel, ekonomickém rozvoji, dostupnosti jiných, např. kulturních statků (možnost zajet si do blízkého města do divadla, na fotbal, dojiždět do práce - i pro ty, kteří neměli vlastní kočár ani kolo);
- to všechno a mnohé další se odráží i v národní literatuře - kdybychom jak Island neměli železnice, tak by nikdy nemohla vzniknout kniha Ostře sledované vlaky, ani dětské knížky O mašinkách, ani epizody loučení či vítání na nádražích, kterých jsou české i slovenské knihy plné, ani sebevraždy skokem pod vlak, ani subkultura nádražních výčepů (viz Nohavica: O bláznivé Markétě), v angl. literatuře by nikomu nenapadlo psát o vraždě v Orient Expresu, protože by nikdo netušil, co takový O.E. je, jak funguje, kde staví; ani vražda, kterou někdo zahlédl z okna jedoucího vlaku v okně souběžně jedoucího vlaku (viz Vlak z Padingtonu) by se nestala,
- ani vláčkové modelářství, tak oblíbené v našich zemích, by patrně neexistovalo, nebo by přinejmenším nebylo tak rozvinuté (to ze mě mluví častá návštěvnice pražské expozice Světa železnic),
- ani pan Nicholas Winton by před válkou nemohl vypravovat vlaky, které odvážely ohrožené čs. děti do Británie;
- Harry P. by jak jezdil do Bradavic, nebýt osm a půltého (?) nástupiště?
Atd. atd. No napadlo by to autora ze země, kde nikdy neviděl vlak, nejel vlakem, nezná pojem jízdní řád, nic mu neříká ochrana historických budov vlakových nádraží, neslyšel písničku Jede jede mašinka, kouří se jí z komínka ....
- země, které nemají železnici, nemají v národní kultuře tolik písní a básní o dálkách, o mizejícím dýmu rušňů, o vagónech odvážejících mou lásku navždy pryč, atd. atd.
Je toho hodně.
Text příspěvku byl upraven 17.02.16 v 15:50
Koka: hezky jsi to sepsala, ještě bych dodal, že v zemích, kde existuje železniční síť (tj ne jenom jedna dlouhatánská trať a kolem ní poušť nebo prales), se mnohem méně často vyskytují situace, kdy je pro člověka složité dostat se z místa a do místa b. Lidé - a tedy ani autoři - v takových zemích nejsou zvyklí moc přemýšlet o tom, jak se tam či onam dostanou. prostě vědí, že dojdou na nádraží a koupí si lístek. a ten vlak tam přijede, možná s nějakým zpožděním, ale přijede. a když nestihnu tenhle, přijede jinej. železnice je jistota a pohodlí. proto například zní tak báječně absurdně věta z Angličana který vylezl na kopec, kterou někdo zmiňuje v jednom z komentářů: "Vlaky nejsou". Svět s vlakem v každé vesnici, na každé mezi, s vlečkou u každé fabriky, u každého pivovaru, je svět bezpečí a civilizace. Svět obyčejných bačkorů co jedou vlakem do školy, do práce, na návštěvu k babičce - místo aby museli zapřáhnout nebo osedlat koně nebo nastartovat džíp a hrabat se po kamenitých cestách, které první bouřka nebo sníh může vyřadit z provozu.
Koka: Díky moc za podrobné shrnutí, něco mě napadlo, ale zajímal mě tvůj pohled.
Woodward: Názor, který se ti nelíbí, je infantilní? Proč? Odkud čerpáš své informace o skandinávských zemích? Nejsi infantilní ty, když se vyjadřuješ k mému názoru, ačkoliv netušíš, v kterých zemích jsem žila já? Ty se vyjadřuješ vždycky jen k věcem, které si zažil, viděl?
Všeobecně, kdyby se lidé měli vyjadřovat jen k zemím, v kterých delší dobu žili, vyjádřili svůj názor na události, které osobně zažili, to by lidé 80 % času museli mlčet.
Pokud považuješ za demokratické, když ve společnosti soukromá firma rozhodnuje za tichého souhlasu vlády o životě rodin a dětí, chová se jako diktátor, který se neřídí rozhodnutím soudu, mně teda ne. Mimochodem třeba norský Barnevernet prohrál i mezinárodní soud. Abych si udělala na tyto praktiky názor a vyjádřila se, ani nepotřebuji v konkrétní zemi žít.
Každá země má své problémy, přesto se běžně lidé i politici vyjadřují k jiným zemím. Občas i spisovatelé.
Text příspěvku byl upraven 17.02.16 v 16:09
P.S. Jedna pilná uživatelka mě upozornila, že jsem se spletla, a použila nepřípustný, tedy slovenský výraz "rušňovodič", místo českého "strojvedoucí". Tímto jí děkuji, čtenáře mého příspěvku prosím o porozumění a sděluji, že na Islandu nemají ani jednoho z nich :=)
P.P.S. Na Prima ZOOM se s radostí, opakovaně dívám na senzační seriál BBC Velké vlakové putování, v němž si moderátor - Angličan vzal knihu, britského turistického průvodce z roku 1913, který vyšším i střední vrstvě Angličanů radil, jaké vlakové spoje na kontinentu použít, do jakých měst je dovezou a co je v nich pozoruhodné. Podle této stoelté turistické příručky v současnosti jede po Evropě a hledá stopy tehdejších pamětihodností. Jeden díl byl věnovaný i Praze a Plzni a zavádění železniční dopravy v R.-U. následně v ČSR, včetně výzamné role Škodových závodů. Moc zajímavé, doporučuji k shlédnutí.
Koka: příště zkus hezké české slovo mašinfíra, tomu porozumí každej.
REMM: Každá země má svoje, žil jsem třeba ve Francii a v Německu velmi krátce ve Švýcarsku - a všude je něco. Ale určitě bych si nedovolil při pohledu z česka zpochybňovat svobodu života v těch zemích.
Woodward: Můj názor se opíral o vyjádření lidí, kteří v Norsku žijí a vychovávají tam děti. Teď mě mrzí, že jsem si nenechala svůj pohled pro sebe, ne kvůli tomu, že si za ním nestojím, ale že to přímo nepatří na DK (i když knihy píšou o cizích zemích, dětech, týrání). Důvodem mého příspěvku je i to, že citlivě vnímám věci, týkající se dětí a bezbranných.
Jinak je vše v pohodě, někdy se názorově shodneme, jindy ne. Kdybychom byli přes kopírák, to by byla nuda.
PS: To, co mi řekli Američané o životě v USA si už raději nechám pro sebe. :-)
Text příspěvku byl upraven 17.02.16 v 16:27
já bych woodwarda nechala, on tvrdí že nic, že žádná politika na dk, ale ty jeho názory jsou poměrně jasně znát z každého komentáře.
Je to takové typické, na rusko se nadávat může. USA je svatá. Kdejakej filosof spolkl veškerou moudrost světa, názorem dělníka či rolníka opovrhuje, ale mlíko chlastá, a práce rukama mu smrdí. - tím neříkám nic o woodwardovi, toho v tomto směru neznám.
nyní se potěšte komentářem rojinaroujina k dějinám ruska.
Ronin Roujinnahlásit07.03.2015Hodnocení knihy 4 z 5
Kam se hrabe jakýkoliv horor od Kinga! Ruské dějiny jsou hodně depresivní čtení a pokud jste mezi těmi zeměmi, které Rusové považují za své bývalé kolonie a budoucí Rusko, je to hodně hororové čtení.
Zejména dnes, kdy ruská propaganda jede na sto procent a nezanedbatelné procento Čechů se dalo zlákat lžím o Čtvrté panslovanské říši a avatary některých lidí zdobí různé slovanské hákové kříže, je dobré vidět Říši zla bez pozlátka.
Díky této knize jsem pochopil, že většina toho špatného, co Rusko představuje, je zažraná hluboko do ruské duše a kořeny tohoto zla se táhnou daleko do dávné historie.
Kolektiv autorů se snažil být při líčení událostí a příčin, stejně tak různých analýzách co nejobjektivnější a nesklouznout ani ke glorifikaci nebo naopak očerňování Ruska.
Děsí mne, že mimo hranice Ruska žije 20 - 25 milionů Rusů, kteří představují potencionální pátou kolonu a možné problémy pro hostitelskou zemi.
Text příspěvku byl upraven 17.02.16 v 20:25
MarketaLore - upřimně se divím, že tak vyšinuté názory ještě kopírování duplikuješ, a tedy násobíš jejich "záběr".
Je mi hrozně líto, že diskuze, která tady odpoledne vypadala na docela příjemné potlachání, zas nabrala tyto grády. Já tedy zavírám krám, protože i když autor toho komentáře, který jsi citovala, je jasně "přeceňvoaným autorem", a tedy by zmínka o něm do tohoto vlákna patřila, přesto si myslím, že by sem ty blbosti nebylo nutné zavlékat.
MarkétaLore: to s tím Koránem je citát z dobytí Alexandrie muslimskými vojsky, kdy jejich vojevůdce Amr, instruován Omarem, prohlásil, ať knihovnu spálí, protože buď ty knihy obsahují to stejné co Korán, a jsou tedy zbytečné, nebo něco jiného, a pak jsou škodlivé. Ta historka je nicméně o nejméně půl tisíciletí starší než ta událost.
Ke Skandinávii: geniální Sjöwallová a Wahlöö zakončili svoji sérii románem Teroristé, kde zoufalá dívka zavraždí ministerského předsedu. V románu je to všem jedno, protože ho stejně během hodiny nahradí někým úplně stejným, a vražda navíc zůstane nevyřešena. Pro filmovou adaptaci z roku 1994 byl děj přepsán, právě kvůli traumatu z vraždy Olofa Palmeho.
A k tomu, co je originální, nejlépe to řekl Lev Tolstoj: „Ve velké literatuře existují jen tři druhy příběhů: muž se vydává na cestu, do města přijde cizinec a Gozdilla versus Megashark“. *mrk*
Text příspěvku byl upraven 17.02.16 v 20:48
Koka: no jo, máš pravdu, já jen, že je to takový pěkný příklad. a to i zde na DK. tak jsem se chtěla o to neštěstí podělit.
To je možné, ale uměl se trefit..prostě do člověka viděl i s těmi omezeními.
Nehledě na to, že do ženských viděl stejně dobře. Nataša Rostovová se mu povedla a ta fuchtle, co se s ní oženil Bezuchov, taky.
Vložit příspěvek