Václav Havel
Milý houfku zdejších diskusních militantů (k včerejšímu hromadnému oslovení přidávám dnes ještě Maulaví), když je vám Havel tak protivnej a nerozumíte mu, proč pořád o něm tak vášnivě zde diskutujete? To, že se cítíte mnou vyprovokováni, je jen projevem vaší paranoie a všeználkovství (o mých motivacích máte jasněji než jasno - ó! - vidíte do mé mysli!). Nebylo by pro všechny příjemnější, kdybyste sem prostě už nelezli?
Pomluvy a dehonestace soudruhům vždy šly výborně, myslím, že binysek by se uplatnila v propagandistickém úřadu kteréhokoli totalitního režimu (jako vedoucí oddělení, minimálně). Fakta ovšem hovoří proti - všechny mé diskusní příspěvky ever jsou k nahlédnutí v mém profilu. Jediná nestoudnost, které jsem se dopustila (7.3.2013) je tato: "Komu tykáš, vole?" - kterou jsem adresovala pajonkovi (nyní encyklopedie), on si to ovšem v tu chvíli vrchovatě zasloužil...
No a na závěr ještě zopakuji svůj první příspěvek, který je ovšem díky Eicherokovi až druhý - a doufám, že bude i poslední:
Rakouská dílna Grassmayr vyrobí nový zvon - Václav - pro kostel sv. Havla v Havelské ulici v Praze. Je tam pro něj jedna prázdná zvonová stolice - původní tamější zvon byl roztaven na munici v první světové válce, jeho nástupce o válku později... Společnost bude dělat menší Marii, nejstaršímu zvonu v Praze (1455) a Havlovi, na který se zvoní ručně vždy v neděli ráno před mší. Na podobě zvonu Václav pracuje studio Olgoj Chorchoj spolu s výtvarnicí Janou Bačovou Kroftovou a grafikem Alešem Najbrtem.
http://www.zvonvaclav.cz/
a
http://www.vaclavhavel-library.org/
Tak budu muset předělat profil . Nejsem demokrat, natož pak radikální . Mít trochu moci, děti každy dén rano ve skole přísahaji, Ze nebudou jako Havel . Sochy a lavičky zborit , knihy spálit. Podstavce nechat. Hrdinove jsou na kazdem kroku. Ps. Koupím kilo heroinu.
TO MarketaLore:
Děkuji vám za inspiraci. Tím, že Václavu Havlovi vyčítáte, že MY používáme jeho jméno jako symbolu, jste mi dala odvahu požadovat, aby byla úředně zrušena láska, protože na mimibazaru se to srdíčky, a emotikony obecně, jenom hemží.
Minimálně českého disentu, revoluce roku 1989, prvního období samostatné České republiky v mezinárodním kontextu.
S láskou souvisí bezprostředně tím sloganem, který tolik dráždí některé mé současníky.
Kýč souvisí s láskou předstíranou.
S mimibazarem souvisí absurdita odsudku MarkétyLore.
Mohu použít či vymyslet tisíc sloganů o lásce a pravdě, ale vůbec to nemusí znamenat, že jsem laskavý a pravdomluvný.
Člověk, který tak otevřeně podporoval a schvaloval agresivní a zločinné jednání USA a NATO (včetně napadení a bombardování suverénní země, nevinných civilistů), nemůže mít lásku v srdci, lásku k lidem.
To binysek: "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí" je slogan Afrického národního kongresu? Poučte mě!
Srdce nad Hradem bylo dílem výtvarníka Jiřího Davida, ne Václava Havla.
To Richie1: ČR je členským státem NATO. Víc na to napsat nedokážu.
Text příspěvku byl upraven 23.07.16 v 09:40
Je to opravdu zajímavý psychologický fenomén (jak říkává doktor Steyn ve filmu Bohové musejí být šílení), tohle nenávidičství Václava Havla. Tohle ČESKÉ nenávidičství Václava Havla. Protože toť v světě div nevídaný. Jaké charakterové vlastnosti a postoje takoví lidé obdivují, když je jim odporná ohleduplnost, zodpovědnost, přívětivost a mírnost...
No ale, i když si to možná mnozí V.H. hejtři přejí, já se nechci s nimi bavit. Ničím nikoho nemohou obohatit. K ničemu pozitivnímu by to nevedlo. Chtěla bych je požádat, aby v sobě našli dost zdrženlivosti, a nepsali sem. Ale nevěřím, že to dokážou. Hašteřivou útočnost mají asi v povaze. Nu co, ať si sem lezou se svými žvásty - karavana putuje dál, i když psi štěkají...
Ale pro nás ostatní mám něco lepšího - dvě zprávy - jednu dobrou a jednu špatnou. Tou dobrou je (pro mě) objev existence pozapomenuté hříčky Václava Havla a Pavla Kohouta, kterou oprášili a scénicky četli v Knihovně Václava Havla. Jmenuje se "Rr".
Pro velký zájem proběhla i jedna repríza.
No a teď ta špatná - v přímém přenosu to streamovala ČT - a v archivu to nemají...
Pavel Havel: Rr
Trragikomedie o nepchrrekonatelné touze Rroberrta Chrrousta stát se herrcem. Autochrri Pavel Kohout a Václav Havel hrru dokončili v rroce 1973. Poprrvé a zatím naposledy byla čtena během setkání zakázaných spisovatelů na Hrrádečku v rroce 1974. Knihovna Václava Havla uvádí scénické čtení ve světové prremiéchrre.
Lékachř: Ivan M. Havel
Pacient: Pavel Kohout
Rrežie: Michael Žantovský
Možná si to po prázdninách vystřihnou ještě jednou, pokusím se to sledovat a včas dát vědět. :)
Kní, piš sem klidně více. Tvá pomýlenost je docela zábavná. :-)
TakySimona: ano, máš pravdu, jsme členem tohoto stále agresivnějšího spolku. Nevím jak ty, ale já z toho žádnou radost nemám.
Jsem přesvědčená pacifistka, takže radost nemám vůbec z existence jakýchkoli zbraní, ale znám pojem menšího resp. nutného zla.
Kní: Na ohleduplnosti, přivětivosti a mírnosti není co obdivovat, pokud je ve vrcholové politice.Svolit ke všemu, co vám USA, NATO a Eu podsune není moc chválihodné.Prezident by měl být tvrdý, hájit zájmy své země za každou cenu, měl by být schopný říct ne.Správný prezident by měl uzavírat smlouvy ze zeměmi, které jsou ekonomický silné, na úkor toho, že jako např. Čína, porušují lidské práva ( s porušováním LP rozhodně nesouhlasím, ale zahodit finance, které by mohli zvýšit životní úroveň, s tím taky nesouhlasím.)Myslím, že správný prezident má být tvrdý, ale spravedlivý a za každou cenu má hájit zájmy své země. Vyplývá s toho, že tyto vlastnosti obdivuji, ale ne u prezidenta. Táké myslím, že kdyby se Havel nestal po revoluci prezidentem, mnoho lidí by si ho vážilo více.
Text příspěvku byl upraven 23.07.16 v 10:31
Pojmu menšího či nutného zla také rozumím. Když si ale vezmu třeba Libyi - co je menším zlem a pro koho? Libye za Kaddafiho (který sice byl diktátor, ale dovedl pro většinu své země získat prosperitu na Afriku nevídanou), nebo současný stav, kdy je země rozdělena a zbídačena neustávajícími ozbrojenými konflikty, při kterých umírá stokrát více lidí, než kolik dokázal likvidovat Kaddafi? A to vše i díky ozbrojené intervenci států NATO (nad rozsah kompetencí RB OSN). Komu ten ozbrojený zásah prospěl? Lidu Libye? Nebo Evropě (do které nyní přes Libyi proudí davy uprchlíků a teroristů)?
Někteří západní politici už dokážou dnes dokonce přiznat, že zásah v Libyi byla chyba. Ale nikdo z těch, kteří tam ty letadla posílali, potrestán není a asi nikdy nebude.
Po II. světové válce probíhal Norimberský proces, kde byli odsouzeni a trestáni váleční zločinci. Současným válečným štváčům a zločincům podobná odpovědnost zřejmě nehrozí. Stále se tu někteří ohánějí láskou a humanismem, ale bombardování a napadání cizích suverénních států jim očividně nevadí. A schvalování bombardování civilistů v Jugoslávii pokládají zřejmě za akt lásky a pravdy. Za humanitární čin.
Richie1: Taky mě štve, že když už byla Libye relativně " v pořádku" měli potřebu některé státy, ale spíš jeden " silně demokratický, " potřebu okamžitě zasáhnout. Kaddafi odstranil hodně lidí, ale jak jste napsal, výsledkem byl slušný život pro miliony.Důsledkem nastolení "demokracie" je v Libyi občanská válka.Některé národy potřebují diktátora a pevnou ruku, kterou jim demokracie bohužel neposkytne.Děkuji za váš příspěvek a ztotožňuji se sním.
Ad některými tak oblíbený a do zblbnutí stále dokola bez přemýšlení papouškovaný šrapnel "humanitární bombardování" - nelze mi než znovu pro utvoření malého vhledu zevnitř doporučit k přečtení knihu Sarajevská princezna. Pozornému a vnímavému čtenáři potom leccos docvakne.
Dojde i na revolver!
Herec Chroust (Pavel Kohout) je zoufalý ze svého ráčkování a slavný logoped (Ivan M. Havel) je jeho poslední záchranou...
Knihovně Václava Havla se podařilo uvést malý skvost - téměř neznámou jednoaktovku Václava Havla a Pavla Kohouta, která nese výmluvný název Rr. Půvabné utahování si z exprezidentova ráčkování se tu rozvíjí v příslušně absurdní situaci.
Jak píše Jana Machalická, která se zúčastnila reprízy 30.6., "sál praskal ve švech a zájem trvá i nadále", tak snad se na podzim pánům povede ještě aspoň jedno opakování.
Rr je krátký dramatický text, který vznikal v 70. letech, kdy oba pánové již doma nemohli být v divadlech uváděni. Posílali si také dopisy a Rr se tedy rodil touto epistolární formou jako hříčka ku pobavení obou proskribovaných dramatiků. Pavel Kohout se zde vyřádil na Havlově ráčkování, které prý Havla samotného nevzrušovalo, neboť jak sám uvedl, neslyšel ho. Hra byla uvedená pro přátele na Hrádečku v roce 1974.
binysek, netušíš, jak se svým nutkavým komentováním všeho (hlavně mého) odkopáváš
Pro světovou premiéru Rr, která se konala v květnu, knihovna zvolila formu scénického čtení a původně se zřejmě ani nepočítalo s tím, že by kus měl být reprízován. Premiéra ovšem měla tak obrovský ohlas, že se nastudování prostě muselo hrát znovu. Režii měl Michael Žantovský, který v nejlepším slova smyslu oběma pánům (Pavlu Kohoutovi a Ivanu M. Havlovi) sloužil, pouze dbal na to, aby jejich dialog zněl s přesnými akcenty a aby krátké situace bavily svými pointami. Oba herci tak měli dostatečný prostor pro svá extempore, předvádějící češtinu jako šťavnatý jazyk.
co by Havla potěšilo:
Fotbalový stadion Arizona Wildcats, květen 2016. Slavnostní promoce Arizonské univerzity v Tusconu. 40 tisíc diváků, symbolická promoce 4 tisíc studentů, předání tří čestných doktorátů: úspěšnému byznysmenovi, americkému ministrovi zdravotnictví a prof. RNDr. Liborovi Grubhofferovi, CSc., bývalému rektorovi Jihočeské univerzity.
Text příspěvku byl upraven 24.07.16 v 09:41
"Domnívám se, že během zásahu NATO na Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby, nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů," prohlásil Havel ve své památné řeči z roku 1999 (rozhovor pro francouzský Le Mond dne 29. 4. 1999).
Pavel Kohout v roli herce Chrousta od první minuty doslova oslňuje, už jeho naléhavý vstup na jeviště, kdy hrozí vyrazit imaginární dveře, je velkolepý a nasazení mu vydrží po celou dobu. Hraje s chutí, vtipem, velkým smyslem pro sebeironii a celkovou absurditu děje - tak suverénní návrat na kolbiště, které pro něj bylo vždy spíše doplňkové, se hned tak nevidí. Zvlášť vynalézavě pak předvádí rozličné varianty chrčivých er, v čemž je text pochopitelně značně inspirativní.
(z recenze jednoaktovky "Rr" - Ráčkování v Havlově knihovně, Jana Machalická, LN, 13.7.2016)
Vložit příspěvek