Ako prichádzate o knihy ? Strácate, požičiavate, necháte si ich ukradnúť, alebo... ?
O jednu som prišla, keď som sa ju pokúsila zachrániť pred požiarom. Voda knihám očividne nerobí dobre.
Dobré téma :-))
Nejčastěji je prodávám, některé daruji a pár mi jich bylo odcizeno poté, co jsem je v dobré vůli půjčila. Proto už se na ten poslední způsob tvářím natolik nevrle, že už málokdo trvá na vypůjčení :-)
A pamatuji se že jsem i jednu ztratila - staré vydání Saturnina. Navíc byl z knihovny a tak jsem ho musela koupit a dodnes si pamatuji že jsem ho nahrazovala novým vydáním s ilustracemi Stanislava Dudy které jsem odjakživa nesnášela - kdekoliv.
Já jsem naštěstí o žádnou knihu nepřišla což mě celkem překvapuje, protože často nemám přehled kam všude jsem je půjčila :) zatím se mi všechny v pořádku vrátily.
Jednou jsem si četla na hodině nauky (=hudební teorie na ZUŠce....) a knížku jsem nechala zastrčenou v lavici, ani jsem jí nedočetla... Musela jsem si ji koupit znovu :D Jinak si nepamatuji, že bych někdy nějakou ztratila...
Stalo se někomu, že vám učitel/ka zabavil knížku a na konci školního roku ji nevrátil? :-D
Knihy zásadně nepůjčuji. Jenom dětem. Jinak ...jak jsem vstřícný a přizpůsobivý člověk,
tak prostě NE. Takže jsem o žádnou knihu nikdy nepřišla. Ještě to tak!
Ale jednou na mě chtěl kolega půjčit určitou knihu,
ale, když viděl, že se kroutím jako žížala, tak řekl: "Tak nic."
Ale nedalo mi to. Byl to hodný, slušný a svědomitý kluk.
Nejlépe poznáte lidi v práci. Tam poznáte, kdo je hajzl a kdo je slušnej.
Tak jsem mu knihu druhý den přinesla. On jel domů, na Slovensko a chtěl ji do vlaku.
Po týdnu ji vracel a řekl: "Vieročka, i ruky som si umyl, keď som Vašu knihu bral do rúk."
(Omlouvám se, zda jsem tu slovenštinu nenapsala dobře)
Text příspěvku byl upraven 25.06.16 v 23:15
Eicherik: bezpočtukrát mi byla kniha zabavena, ale většinou jsem nemusela čekat ani na ten kýžený konec roku a dostala jsem ji zpět. Naposledy mi knihu zabavila matikářka na střední když jsem si ji ostentativně otevřela při opravě čtvrtletní práce (nikdo, včetně té matikářky, mi tenkrát nehodlal poradit s opravami) a následně snížila známku na vysvědčení o jeden stupeň. Poučení pro mladší generace: raději dělejte že děláte i kdybyste se měli k smrti nudit... Nebo se líp učte ;-)
Při hodině jsem četla mockrát, ale nemůžu si vzpomenout, že by mi kniha někdy byla skutečně zabavena. Asi to bylo tím, že po prvním napomenutí jsem ji většinou bez hádek schovala :D
Ale jednou jsme s kamarádkou četli najednou stejnou knihu, tuším, že to byla Minehava. Učitelka jí nejdřív zabavila kamarádce, která si potom půjčila tu mojí. Měli jste vidět ten nevěřícný výraz na její tváři, když jí zabavovala tu druhou.... Jinak, nám je vždycky vraceli po hodině, kdybych musela čekat do konce školního roku...
Posielala som svojho otca na rodičovské združenia so zoznamom kníh, ktoré mal ostať od triednej.Myslím, že iba triedna mi zabavovala knihy. Nik iný do mojej školskej tašky nechodil. Ostatní učitelia rešpektovali moje súkromie. Teda pokiaľ som sa do školy ustanovila.
Text příspěvku byl upraven 24.06.16 v 13:16
U mne je nejčastějším důvodem ztráty výpůjčka, u níž zapomenu, komu jsem půjčila a on se sám nepřihlásí. Jako dítě mne maminka donutila půjčit celý batoh časopisů Čtyřlístek dceři své kolegyně, a to i přes můj obrovský odpor. Časopisů se mi vrátila asi třetina, a to po několikeré urgenci, mamince to bylo šumák, takže zbytek ani nevymáhala. A dodnes to má ode mne na talíři.
Tak to se nedivím, já jsem tátovi ty čistky půdy taky nikdy nezapomněla...
O knihy našťastie neprichádzam. Síce požičiavam, ale evidujem a pripomínam vrátenie. A občas vymením nejakú knihu za inú.
prečo nie ? Ale nie som si istá, že by sa etymologický slovník zmestil ku mne. Určite Ottov náučný nie.Museli by sa rozšíriť rakvy a urobiť do nich poličky. Na satén a tapcírung kašlem.
Naštěstí (cca od 25 let) o knihy nepřicházím. Knihy neprodávám, ještě se mi je daří umístit a rozmístit. Zápůjčky se mi vracejí, i když, pravda, v minulosti ne vždy v nezměněném stavu. Roztržitá nebývám a paměť mi (prozatím) funguje, takže knihy ani neztrácím. No, když to tak shrnu, momentálně se jedná o takřka ideální stav na poli mých knižních úbytků. Jediné odchody knih jsou kvůli darování, ale to se vlastně jedná jen o průchody, protože takové tituly už jsou zakoupeny s jasným darovacím úmyslem.
Knihu jsem půjčila jen jednou a to doslova vnutila, nakonec ji ale četl někdo úplně jiný než komu jsem ji půjčila...
Díkybohu se ale vrátila skoro nepoškozená... Jinak já nikdy knihy nepůjčuji a už dávno je netahám sebou, díky bohu při mé paměti, takže je neztrácím... A nemůže mi je nikdo ukrást...
Tedy zbývá poslední jmenovaná možnost má smrt, to je určo ztratím...
Anebo bychom museli vyhořet, to bych fakt nepřežila...
Pár knížek zůstalo u mých bývalých lásek a musel jsem si je znovu dokoupit. :-D
Vložit příspěvek