Česká detektivka jako odmítnutý žánr - léta 1948 – 1958 .

Michaela Klevisová - série Josef Bergman
Zatím mám za sebou první dva díly a těším se na další. :-)

...docela rád bych zmínil sérii, kterou znovu vydává Mystery Press. Já je nekupuji, protože je všechny mám... a dobré knihy
...příspěvek kopíruji z komentáře
...ještě něco málo k sérii Augustin Veliký
Dokončena naopak nemohla být série příběhů JAROSLAVA VELINSKÉHO
s detektivem Augustinem Velikým, zahájená románem Spravedlivá pistole
(1969). Vysloužilý policista, který spolupracuje s malířem Josífkem Smetanou, je svéráznou kombinací Fikerových humoristických detektivek ze čtyřicátých let a moderní detektivky angloamerického střihu s velmi čtivými dialogy a akčními, až hororovými scénami. Tato kombinace byla pro nakladatelství sedmdesátých let obtížně přijatelná. Druhý díl série Mys mrtvého muže, který měl vyjít na počátku sedmdesátých let pod vynuceným pseudonymem Václav Rabský, byl zastaven v rámci tiskových příprav a nikdy nevyšel. Třetí díl série sice pod
týmž pseudonymem vyšel (Hra na smrt, 1972), avšak jeho distribuce byla na několik let zadržena a text byl zčásti poznamenán zásahy cenzury (kompletní vydání vyšlo až v roce 2004). Velinský se k postavě Augustina Velikého vrátil ještě v románu Mrtvý z Olivetské hory, který zůstal v rukopise a byl vydán až v roce 1990 (jako první svazek obnoveného Rodokapsu v nakladatelství Iva Železného Art-servis)

Jaroslav Velinský - série Ota Fink
Zatím mám přečteno prvních pět dílů a je to naprostá paráda. :-)

Anna Bauerová. Autorka publikací o umění a historii a historických románů z keltské a římské doby je překvapivě i autorkou jedné detektivky Smrt a sedm němých svědků. Ohodnotil jsem ji sice pouhými třemi *, ale myslím si, že jsem ji podhodnotil a určitě ji přečtu ještě jednou. :-)

Oldřich Železný. Je autorem asi pouze menších formátů velikosti legendárních MAGNETek, ale jeho Vyznavači ohně jsou pro mě kultovní. :-)

Jiří Marek. Autor legendární série Panoptikum je autorem i jedné MAGNETky OK 096 se nehlásí, což je jeden z dílů série Třicet případů majora Zemana. Tak to bych si ze zvědavosti rád přečetl. :-)

.....tak jsem našel zajímavý článek o slovenské detektivce ....někdo se bude možná divit
cituji SME Kultúra
Kým v Česku už v dvadsiatych rokoch minulého storočia vychádzali edície prekladového detektívneho čítania, napríklad známy Rodokaps, u nás funkciu dobrodružnej literatúry plnili často rôzne kalendáre, napríklad ročenka Domová pokladnica. Jej súčasťou bývala takzvaná dobrodružná poviedka, v lepšom prípade úryvok z dobrodružnej knihy.

Na Slovensku sa nevydávali ani preklady zahraničnej detektívnej tvorby, dlhé roky boli známe len z českých či maďarských prekladov. Kníhtlačiarsky účastinársky spolok v Martine dokonca v roku 1909, v čase veľkého boomu Sherlocka, odmietol jeho preklad s tým, že naši čitatelia by oň určite nemali záujem. Navyše, slovenčina by v tom čase na preklady anglických detektívok zrejme ani nestačila.

Detektívka sa u nás nepísala i preto, lebo nefungovalo mestské prostredie. Práve tam sa totiž rodí podsvetie, organizované zlo. Zločin patrí jednoducho do majetných, vyšších kruhov, kde je o čo bojovať. Vrahom nemôže byť záhradník, alebo iba v prípade, že je povedzme nemanželským synom miestneho grófa, ktorý ho vydedil.

Vladimír Petrík článok o prvých slovenských detektívkach: Narazil na ne celkom náhodou, hrabúc sa v generálnom katalógu univerzitnej knižnice. Do oka mu padol autor s menom Bielohorský. Zistil, že ide o vydavateľa Gustáva Adolfa Beža, ktorý vlastnil tlačiareň v Trnave a jedného dňa si zmyslel, že bude písať detektívky.

Po prvej svetovej vojne tak uzreli u nás svetlo sveta jeho zošity s tajuplnými názvami ako Žltý gombík, V driapach smrti, Vražda v dome bankárovom či Stolár a kravata. „Prečítal som si ich a zistil som, že boli dosť primitívne. Na začiatok to však nebolo na zahodenie," hovorí Vladimír Petrík.

No po Bežovi sa detektívke sústredenejšie začala venovať až Katarína Lazarová v prvej polovici šesťdesiatych rokov. „Zamyslel som sa nad tým, prečo sa tento žáner tak oneskorene dostal do kontextu slovenskej literatúry," hovorí Petrík.

Na pestovanie detektívneho žánru u nás neboli objektívne podmienky. Do roku 1918 mala slovenská literatúra oveľa cnostnejšie ciele. V devätnástom storočí, a najmä začiatkom dvadsiateho, sa čítala a písala mravoučná literatúra, nie zábavné literárne žánre. Okrem toho tu bol ďalší dôvod: Slováci vždy inklinovali skôr k emocionálnym než racionálnym prejavom.

„Tomu, aby sa žáner ako detektívka u nás vo väčšej miere uplatnil, bránilo v našich končinách čosi lyrické. Nie je to, myslím, náhoda, veď naša takzvaná lyrizovaná próza mala dosť veľké čitateľské úspechy," uvažuje. A pokiaľ vraj ide o ľudové žánre, ujímal sa skôr dobrodružný historický román, napríklad v tvorbe Joža Nižnánskeho, no a potom jánošíkovská tradícia.

„To zaberalo u čitateľov. Ale analýzy alebo špekulácie o tom, kto aký zločin spáchal a ako sa niekto dostal k jadru veci, to Slovákov akosi nebavilo, nebolo to veľmi typické. Striktne racionálny, analytický typ uvažovania akoby nám nesedel. A mám pocit, že táto situácia trvá dodnes," uvažuje literárny vedec, ktorý, ako hovorí, dlhé roky čítal detektívky pre oddych a zábavu, ale vyznával skôr drsniakov americkej školy.

-------------------------------------
...jen tak mimo mísu
...taky jsem se dověděl, že slovenská kinematografie má první detektivní film až z roku 1959 - Muž, ktorý sa nevrátil v réžii Petra Solana

Text příspěvku byl upraven 25.04.18 v 21:42

Hodně zajímavé a překvapivé. :-)

Eicherik, jak jsem ti napsal, klidně jsme si mohli o tomto tématu pokecat po SZ, nikomu by to nechybělo ....

Text příspěvku byl upraven 26.04.18 v 11:55

Nemám do tohoto tématu čím přispět, takže mlčím. Ale to neznamená, že mě nezajímá. Jsem ráda, že tu je :-)

denib: Neříkej, že jsi nečetla nějakou zajímavou českou detektivku o které jsme tady ještě nepsali. ;-)

Iva Procházková. Dcera mého oblíbeného spisovatele Jana Procházky, je autorkou detektivní série Vraždy v kruhu. Zatím jsem přečetl první díl, ohodnotil ho 4* a určitě se někdy pustím i do druhého dílu. :-)

Z uvedeného období určitě ne a z moderních jen málo. Spíš tak někde mezi. A i tak jen to, co se tu už zmiňovalo, nebo co každý zná.

Pokud proti tomu "encyklopedie" nebude nic mít, používal bych toto vlákno jako "Klub čtenářů českých detektivek" a doplňoval bych sem knihy a autory s kterými "se potkám". Třeba se přidají další čtenáři. :-)

Text příspěvku byl upraven 27.04.18 v 06:21

Ještě k tomu Fikerovi - myslím, že byl geniální. Jeho Série C-L se mi opravdu hodně líbila. A u Paklíče jsem se dobře bavila :-) Ale četli jste jeho Voskový les? To mi připadá jako nepovedená knížka.

Jinak prošla jsem seznam svých českých detektivek a vybrala ty, co tu ještě nejsou zmíněné:

Mám tam od Fukse Příběh kriminálního rady (1971). Jenže víte, jaký je Fuks - plný divnolidí :-) Takže i když to je detektivka, vlastně nevím, jestli se to mezi ně dá počítat :-)

Z novějších jsem četla Jezdci pod slunečníkem (1999) od Ludvy. Ale nijak mě to nezaujalo, jen tři hvězdy.

Líbila se mi Dívka v zrcadle od Kačírkové (2006), ale většina lidí jí moc dobře nehodnotí. Je to ze série Petr Bort. A jelikož to je MOBA, encyklopedie jí asi taky nemá rád :-)
Další přečtené od Kačírkové - Vraky bez pokladů (1988) a Riziko povolání (1984).

Vražda ze zdvořilosti - Jiří Štefl (1946). Tady to opět není zrovna klasická detektivka a hodnotila jsem jí jen 3 hvězdičkami.

Mrtvá šelma - Jiří Walker Procházka, Klára Smolíková (2015). Je to ze série, kde jsem žádnou další knihu nečetla. Kniha je v modrém hodnocení, ale vůbec mi nepřipadala špatná. Trochu to je i záhadologie.

Vražda se zárukou - Jan Zábrana, Josef Škvorecký (1964). Přiznám se, že si teď na tuto knihu vůbec nemůžu vzpomenout. Ale oba spisovatelé jsou dobří a kniha je také hodnocená dobře.

Preparát X - Jiří Marold (1981). Pokud se pamatuju, nezaujalo mě to :-( Ale opět tu mám dost zamlženou paměť.

Vražda v předstihu - Václav Bešťák (2007, MOBA). Opět nic moc.

To je vše, přátelé :-)

denib... o "katastrofě" jménem Moba jsem psal v souvislosti se soudobou českou detektivkou..... to že sem tam vydají dobrou detektivku je možné, jenže se skoro pokaždé jedná o o pár osvědčených /nebo skoro osvědčených/ spisovatelů a reprinty dávno vydaných knih....
/Zábrana se Škvoreckým, a právě třeba Kačírková, Erben, Prošková, Cílek, Uher.....

encyklopedie: A co si myslíš o detektivkách od Cimického? Ještě jsem od něj nic nečetla.

Doktor, píšící detektivky? Pořád lepší než fackující parlamentní zubař .....
Cimického jsem četl když jeho příběhy vydával Magnet /ano ten stánkový prokletý Magnet, který soudruzi stvořili z vynikají edice Magnet 60-tých roků ..../
Ano, Magnet po roku 1970 byl zrůda na poli detektivky, tak jak dnes mnoho knih z Mastei Moba .....tam taky psal každý soudruh, který měl ruky a nohy a hlavně legitimaci ..... dnes zase píše, každý mladý, který chce v detektivce obrátit svět....

...je pro mne zajímavé a smutné, že tady denně vidávám čtenáře, o kterých si myslím, že české detektivce rozumí a znají..... leč mlčí......

.....jsou detektivky, které nestárnou ....a někdy se člověku líbí, že k detektivnímu tématu nějak tíhne....já sbírám už 60 roků známky.... proto jsem si oblíbil dvě detektivky, které ač vyšly dávno, jsou u mne pořád stejně dobré ....
Vítězsla Houška napsal dvě detektivky z filatelistického prostředí a já jim oběma dávám 100% už proto, že se jedná o známky.
Vražda naslepo
Napínavý detektivní příběh z filatelistického prostředí v době Mezinárodní filatelistické výstavy Praga 65, v němž zápletku vytváří pátrání po vzácné známce – Černém parníku. Kniha je plná nečekaných zvratů a fantastických konstrukcí a je psána se smyslem pro humor.

Merkur nese smrt
Není to tak dávno, co tiskem proběhla zpráva, že v pražském filatelistickém muzeu byla odcizena jedna z nejcennějších známek, žlutý Merkur. Tato událost posloužila autorovi jako námět k detektivnímu příběhu, kde v roli detektiva-amatéra vystupuje šéfredaktor Filatelistických rozhledů Karel Pražák, skrytý detektivní talent.

Anotace jsou dobové /takže - nedávno - je hodně dávno

...a třeba už 60 roků hraji šachy. A tady jsem si dovolil jedné knize dát 100%, ne proto, že by kniha byla fantastická ....hodně velký průměr - ale protože autorka v detektivce použila jednu z nejkrásnějších šachových partií, kterou by měl každý šachistá znát ....
Dobré duše
od: Irena Obermannová

.....nadávám na Moba kudy chodím.....přece jen jsem našel jednu detektivku, kterou neznám a určitě ji dám šanci a přečtu ...Eva Kačírková
https://www.databazeknih.cz/knihy/petr-bort-liska-na-dalnici-3521

.....vrátím se do předválečného období ......
třeba Vladimír Neff napsal hodně zajímavou "nedetektivku"
https://www.databazeknih.cz/knihy/nesnaze-ibrahima-skaly-145362
Neff zachoval řadu podstatných stylových znaků thrillerů, zejména kompozičních postupů a jazykových prostředků, ale pracoval snimi tak, aby je vystavil posměchu, aby je zkarikoval.

Ze svých knih částečně odstranil vraždy (vražda není v jeho díle ústředním motivem), avšak prvkymorbidnosti a mrtvoly v jeho detektivce
nechybí;
„sadistickou touhu po krvi“ vystavil posměchu
, např.Ibrahimovy studentské (ne)úspěchy líčí slovy: „ ...zápach piteven shledával opojným a vyříznout živému člověku slepé střevo bylo jeho nejsmělejším snem. Doma kuchal vrabce kuchyňským nožem a otci namluvil, že základem povinností právníka jest znát strukturu ptačího těla"

Text příspěvku byl upraven 29.04.18 v 09:51

Druhá Neffova "nedetektivka"
Papírové panoptikum
(1934) je volným pokračováním Nesnází Ibrahima Skály
...Znovu se setkáváme sIbrahimem, který je opět díky řadě neuvěřitelných náhod nejen původcem, ale i přímým aktérem zcela nečekaných, až groteskně ztřeštěných příhod.
https://www.databazeknih.cz/knihy/papirove-panoptikum-145365

Text příspěvku byl upraven 29.04.18 v 09:38

...jak tak koukám, pro Vás naprosto neznámé knihy........

Naprosto neznámé, ale klidně bych je okoštoval. :-)