Čicháte k novým knihám?
Priznávam sa som aj ovoniavač aj hladič. Pohládzam najmä nové knihy (novoprichodzie do môjho knižného "košiara"). A ešte som puntičkár, neznášam poškodenia kníh. Najmä keď mám pocit že sú celkom "zbytočné" teda spôsobené tým, že niekto sa jednoducho nudil. Ak sa mne samotnému podarí niečo poškodiť, mrzí ma to a vždy keď pohľadom zavadím o onú knihu, tak si to v duchu vyčítam.
Já nejradši čichám ke starým knihám. Nejlépe k těm z knihovny, tam už výtisky získávají putováním po různých domácnostech osobité přípachy. :-) Ale i knížky po prarodičích v mé knihovně mají po 100 a více letech existence specifickou vůni. Lidský mozek si vzpomínky spojuje nejsnáze a nejpříměji právě s pachy, takže kolikrát u takového výtisku stačí čichnout a hned člověka zaplaví vzpomínky, jak knihu četl v dětství poprvé a kde to bylo...
Vône a spomienky, to už zaváňa M. Proustom.
Text příspěvku byl upraven 08.11.18 v 15:29
Od loňska se snažím nenápadně čichat ke knihám v antikvariátu. To jsem si tam totiž koupila jednu detektivku od Dicka Francise a až doma jsem si všimla, že je načichlá cigaretovým kouřem.
Edda: Ono by to mělo časem vyčichnout. Taky jsem si jednu takovou načichlou knihu, ze série Případy bratra Cadfaela koupil a po čase ten pach výrazně polevil.
Text příspěvku byl upraven 08.11.18 v 19:04
já nečichám ke knížkám, já čichám ke každé stránce, kterou přečtu, protože mám rád papír (nikoliv elektronickou čtečku)
pavle 7249, já čichám i ke čtečce. Mám zvláštní kondici zvanou synestezie, neboli mezismyslové vnímání. Když vidím písmena, cítím vůni knih, někdy i trochu politých kávou. Dokonce jsem jednou ucítil i inkoust, kterým si někdo dělal poznámky na okraj a pach prstů lidí, kteří se knihy dotýkali.
Castanier91: to já nic takového nemám, ale na druhou stranu jsem úchyl v chození na půdu a čichám ke starým dokumentům :D
Jo ale také ty knihy na tom bílém papíru smrdí že se mi z toho chce blít (třeba mangy) ale taký ten nažloutlý papír voní !
:-)
Ano, a někdy nejen k novým. Někdy přičichnu ke starým knihám, které mají zažloutlé stránky. Jednak k těm, které zavání starobou a jednak které jsou silnější a začínají se v rozích drolit, a někdy naopak k těm, které mají stránky tenké až průhledné, že mám až strach, že je potrhám. Vůně stránek u nových knih jsou fajn, ať jsou stránky jakékoliv, třeba voskované, nebo ty u pevných vazeb či brožovaných výtisků. Je mi to jedno; je to nové, nemělo to přede mnou žádného čtenáře, tak si to užiju. :-)
Text příspěvku byl upraven 09.08.24 v 13:34
Dělám to i v knihkupectví,když jdu okolo nějakého,tak tam alespoň na chvilku zajdu :)
ahoj všichni já když v knikupectví vidím knihy neudrím se vezmu knihu do ruky a musím jsi k ní při voňet a kolik jsi koupíte??? a taky to znáte že když jdete do knitupectví a řeknete že jsi koupíte jednou knihu a místo toho jsi jich koupíte víc
Ano, a to hlavně k novým, a jak tu už napsal/napsala Nomia, je to fetiš. Ale zajímavé je, že některé knihy si uchovají takovou specifickou vůni spoustu let (a nemyslím tím "vůni staroby") - je to asi typem papíru, či co. Například mám doma knihu Hudební výchova pro 7.ročník ZDŠ z roku 1965 (zase jako fetiš, protože z ní jsem se učil), a ta tuhle vlastnost má.
Čichat k novým kniham je za mě úplný základ a úplně miluju když voní a většinou voní novotou i knihy např. z bazaru nebo knihobotu takže je to úplně úžasné
Hm, zajímavé vlákno diskuze. Dovolím si přispět menšinovým, vyhraněným, až extrémním názorem, snad mne tu neukamenujete. Pod stromeček jsem dostala knihu "Zahrada je pro radost" (plně obrázková kniha o zahradách, mám tu řadu pana Lefflera moc ráda). Bohužel jsem ji nebyla schopná zatím číst, protože "smrdí" novotou natolik, že z ní mám po pár stránkách prohlížení takový bolehlav, že to ani prášek nevyřeší. Fyzicky je mi jen z listování hrozivě špatně. Zvažuji, že si ji koupím ještě jednou, ale v elektronické verzi, abych si ji konečně mohla přečíst :-D Číst ji s respirátorem mi přijde ujeté. Zatím ji "větrám", trochu ji semtam prolistuji na čerstvém vzduchu a třeba do roka už bude natolik vyčichlá, že ji zvládnu číst i bez zdravotních obtíží...
To, že mi toxické látky z barev v moderních knihách dělají zdravotní obtíže, je i jedním z důvodů, proč tak zbožňuji čtení knih v mé čtečce. Neschytává to mé zdraví :-) Samozřejmě dětské knihy kupuji ve fyzické podobě, ale pokud je to možné, beru hlavně ty z antikvariátu. I když někdy i s poštovným stojí víc, než nová někde ve slevě. U těch použitých je totiž větší šance, že už se "vyvětraly" a nebudu dítě vystavovat toxinům. Jsou samozřejmě knihy, které dělají problémy více a které méně. Mám doma i pár pokladů - knih, které jsou 80, ale i třeba více jak 130 let staré, jedna z nich i kouzelně barevně ilustrovaná... no a ty můžu číst naprosto bez problémů. Holt staré metody tisku knih ještě neobsahovaly ty toxické látky, které mnohým čtenářům dnes tolik "voní"...
Vložit příspěvek