Co je pro vás oddechovkou?
Síce to slovo nepoužívam, ale ak by som si mala ja pod ním nejaké knihy predstaviť, určite by neboli smutné ani melacholické a mali by vo mne vyvolávať veľkú chuť dozvedieť sa, čo bude ďalej. A nemusí to byť asi nutne spôsobené len napätím, ale čímkoľvek, čo v človeku tento pocit vyvoláva.
Pro mně je to taková knížka, u které nemusím přemýšlet, jestli se zakládá na pravdě, jestli se v ní skrývá nějaké poselství, nemusím řešit žádné filozofické, či morální problémy a prostě se bavím. A je úplně jedno, v jakém žánru si každý z nás tu svou "oddechovku" vybere. Moc takových, pravda, nečtu, ale pár by se jich určitě našlo i v mé knihovně. Někdy si člověk potřebuje od náročnější četby orazit.
Pro mne byla "oddechovkou" zejména literatura, se kterou jsem se seznamovala díky rozhlasu - formou čtení na pokračování (před cca 30 - 40 lety). Už dávno, dlouhá léta, jsem nic takového nevyužila (ani nevím proč!), ale dosud si vybavuji ten pocit, jak bylo skvělé, když mi četl někdo s hezkou barvou hlasu, s modulací dotvářející obsah čteného, někdy i s předěly kapitol pomocí scénické hudby. Měla bych se asi k takové "konzumaci" literatury vrátit, zvláště když tady často čtu mnohé nadšené chvály na audioknihy.
Jinak žádný literární žánr nepovažuji za totální oddechovku (ve smyslu nicotnosti, bezobsažnosti), ale je pravda, že některé knihy pro mne trvaly jenom ve chvílích, kdy jsem je držela v rukou. Po dočtení (pokud jsem je vůbec dočetla) z nich ve mne nezůstalo nic. Tím reaguji i na jiné diskusní vlákno, kde je nastolena otázka, zda si pamatujeme všechny přečtené knihy: ne, nepamatuji si je všechny a zdůrazňuji - naštěstí!
Text příspěvku byl upraven 09.04.15 v 19:39
Koko. Každý večer čtení na pokračování od 18.30 na Vltavě. :-)
Oddechovkou je pro mě každá kniha, která mi dá na chvíli zapomenout na všední problémy. Ať už kniha humoristická, horor nebo dobrodružná, či detektivka. Občas zarelaxuju i u životopisu nebo vzpomínkové knížky. Jen je škoda, že se dost často o oddechovkách mluví jako o něčem, co je až kousek pod takzvanou velkou literaturou. Prostě, je to zábavné a vypadá to jako by se to napsalo samo- dám tři hvězdy. Je to složité, že se s vtom snad ani sám autor nevyzná a řeší se tam problémy všehomíra-dám pět hvězd.
to dearkiki /cituji:Někdy si člověk potřebuje od náročnější četby orazit./
Podle toho , co se všechno řadí do oddechové literatury, bych spíše napsal - Po oddechové četbě se někdy potřebuji "dorazit" náročnější četbou.......
binysek, jsem asi stejná generace, proto to obě cítíme stejně. Dala jsem na radu Ditricha a po mnoha marných pokusech se mi povedlo na PC najít vysílání Vltavy - právě dávali četbu na pokračování: Mapa a území od francouzského spisovatele Huelbequa (omlouvám se, pokud píšu to příjmení chybně). Jenomže - bylo to tak fádní, že jsem vůbec neudržela pozornost, a tak ani nevím, o čem ten díl byl.
Z dětství si pamatuji pohádky čtené Jozefem Kronerem; to byla jednoduše citová výchova naší generace a někde se to usazovalo.
No a slyšet hlas pana Moravce, nebo paní Adamové - to je požitek pro duši i pro uši. S paní Jarosl. Adamovou mám LP desku Cocteau: Lidský hlas, to je nepřekonatelné!
Fantoma opery načetl v roce 2005 Pavel Soukup, a potom je z roku 1989 rozhlasový seriál /4 díly, později vydaný ve 2 dílech/
Osoby a obsazení: komisař Mifroid (Petr Haničinec), fantóm opery (Miroslav Moravec), Christina Daaé (Veronika Jeníková), Raoul de Chagny (Viktor Preiss), Peršan (Jiří Adamíra), Filip de Chagny (Petr Štěpánek), otec Daaé (Ilja Prachař), Debienne, ředitel opery (Milan Mach), Poligny, ředitel opery (Ladislav Kazda), Montcharmin, ředitel opery (Stanislav Fišer), Richard (Josef Bek), paní Giryová (Věra Galatíková), inspektor hlediště (Marcel Vašinka), Charlotta (Carmen Mayerová).
Koka: Pravda, ani mě Mapa a území moc nenadchlo. Jinak čtení lze slyšet i v pořadu Divadlo pro vaše uši. http://www.rozhlas.cz/kraje/porady/_porad/101168
A pak také existuje stránka Knihovna do ucha, na kterou jsem kápnul asi před rokem. http://do-ucha.cz/
To už jsem, ale krapet mimo téma vlákna :-)
Text příspěvku byl upraven 09.04.15 v 23:44
Ditrich-u, za to nepatrné odklonění od tématu mohu já, ale snad se nic špatného neděje - kde už jen by to mělo být přátelštější, než v diskusi na téma oddechovka? Moc děkuji za tipy na poslech, protože oči už nejsou co bývaly a ani ceny v optice už nejsou co bývaly, tak začnu postupně přecházet na jiný přijímač, a tam se mi tvoje tipy budou moc hodit!
Je vidět, podle celé řady vyjádření, že záležitost zvaná "oddechovka" patří mezi jevy, které jsou výrazně subjektivní. Osobně ten termín také používám a to asi ve významu, který mému pojetí asi nejblíž vyjádřila drahá kiki. Tedy kniha, která ponechá pozůstatek mých šedých buněk mozkových celkem v klidu, děj svižně odsypává a dokonce ani neřeším jestli ve vrahem zahradník či kozel zahradníkem a je napsána stylem a jazykem, který je s daným dějem aspoň v minimální koherenci.
Ano, oddechovka je pro mě milé jednoduché čtení, u kterého se moc nenadřu a potěší mě. Po přečtení knihy je mi hezky. Jsou to například: Příhody z černého kufříku, Včera, dnes a možná zítra. Opakem jsou knihy, při jejichž čtení jsem celý udřený a mozek musí makat. Ale to neznamená, že takové neoddechovky nečtu rád. Jsou to třeba: Zločin a trest, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.
Text příspěvku byl upraven 12.04.15 v 07:29
Pro mě knihou, zcela naplňující význam slova oddechovka, byla třeba Selekce :-)
Pro mě jsou oddechovkou knihy, které mi zlepší náladu, príjemně se u nich odreaguji. A co mezi tyto knihy zařadím, je závislé na momentální situaci, náladě, stupni únavy. Nutnost nebo nadbytečnost zapojit mozkové buňky až tak nerozhoduje.
Hodně se můj názor shoduje s tím, co napsal Ditrich, že oddechovkou je kniha, která mi dá na chvíli zapomenout na všední problémy. Ať už kniha humoristická, horor nebo dobrodružná, či detektivka.
I já si myslím, že je škoda, že mnohé oddechovky jsou čtenáři zařazovány do škatulky méněcenné literatury. pod tu velkou literaturou.
Dneska můžu mezi moji soukromou "oddechovku" zařadit nádhernou a kvalitní publikaci Naše nejkrásnější zahrady. Příjemně jsem si při čtení a prohlížení fotografií odpočinula, byla to esence knižní pohody.
to binýsek ... v roce 1967/to ještě nevím přesně/, ale už jsem zjistil, že tenkrát v šedesátých letech načetl Fantoma opery herec Jiří Šrámek !
Jiří Šrámek byl první český hlasatel ČT, ale taky režisér v rozhlase, upravoval knihy pro rozhlas k načtení a sám načítal.....mimo jiné i toho Fantoma
Termín oddechovka občas také používám. Vnímám ho podobně, jako to popsala dearkiki nebo nightlybird - nezatěžuje příliš mozek, nepotřebuji se tolik soustředit, děj dobře plyne, čtení odsýpá.
Jako příklad mohu uvést některé řady jednoduchých románů - Ledová společnost, Mark Stone, Tarzan, Gor, conanovky, mayovky apod. Vždy se jedná o jednoduché, opakující schéma, rychlý děj, stručné dialogy, minimum složitých informací apod.
Naopak jako vyloženě neoddechové knihy pro mě jsou třeba knihy historie faktu - k takové knize obvykle čtu zároveň další podobné knihy k ověření a doplnění informací, používám různé atlasy, encykopedie apod.
Oddechovou knihu přečtu za 1-3 dny, zatímco některé knihy faktu zvládnu třeba až za 3 měsíce. Z oddechové knihy přečtu na jeden zátah 100 stran a nejsem unaven, zatímco z náročné knihy přečtu 5 stran a musím ji odložit, abych získané informace vstřebal a nechal namáhaný mozek odpočinout.
Během čtení 1 náročné knihy jsem schopen přečíst 3-4 knihy "oddechové".
Rozdíly v náročnosti knih prostě velmi vnímám.
Pro mě oddechovka je kniha, u které nemusím tolik přemýšlet a jen se nechám nést na vlně příběhu. A když se to sejde ještě s oddechovým časem či místem, jako třeba na dovolené, tak je to úplně super.
Vložit příspěvek