Co se staršími jazykovými učebnicemi?

mám niekde asi "ruštinu pro vojáky" nerada by som sa jej zbavila.Človek nikdy nevie.

Nedokážu knížku vyhodit, ale mám obavy, že staré učebnice angličtiny pro jazykovky i samouky dnes už těžko někdo bude chtít. Doufala jsem, že tu najdu nějakou radu...

To bych také ráda věděla! Mám jich hodně, různé jazyky, ale nikdo nemá zájem, protože mladá generace se domnívá (a vydavatelé, kteří chtějí vydělat, jí v tom utvrzují), že němčina, angličtina, francouzština, italština ... nikdy nezněly tak úžasně, bohatě, moderně a jedině správně, jak znějí výhradně v knihách vydaných vloni, maximálně předloni.
Tak si je nechávám jakou kuriozitu. Mám dokonce učebnici italštiny vydanou v 1941, v níž jsou jako učební texty ukázky z proslovů Benita Mussoliniho, ale také z děl Galilea Galileiho a D´Anunzia.
Jenom jsem udělala pitomost - zbavila jsem se jedné předválečné učebnice němčiny, v níž byl švabach i latinka, i tabulka přepisu švabachu do latinky, a ta mi teď hrozně chybí. Nemá jí někdo na vyhození, tj. na darování :=))

tsal - máš naprostou pravdu, že jsou to vyučující, kdo nejnovější vydání požaduje, a také že jsou to vyučující, kteří jsou "hmotně zainteresovaní" na tom, od kterého vydavatele kterou učebnici budou svým žákům doporučovat, resp. od nich vyžadovat k výuce. To je nespochybnitelné a vím, že to tak je. Je to stejné dohazovačství, jako mezi lékaři a farmaceutickými firmami.
Já jsem - možná poněkud zkratkovitě - z toho "obvinila" výhradně mladou generaci, tedy opět zjednodušeně potenciální čtenáře takových jazykových učebnic, a to proto, že značná část mé jazykovo-učebnicové nabídky byly učebnice pro samouky, tedy knihy, o jejichž verzi si obyčejně rozhoduje sám student. Ale studenti jsou - jistě i pod vlivem toho, o čem jsi psala výše - přesvědčeni, že i k samovýuce musejí mít nejnovější verzi, neboť ta starší je zastaralá.
Jinak - staré české či slovenské jazykové učebnice jsou i zajímavým dokumentem své doby, ve výběru témat, v slovní zásobě. Ty dnes už legendární okřídlené směšné fráze z ruštiny "Maja mama dajarka, moj papa vrač" jsou opravdu svědkami časů, kdy se lékaři ženili s dojičkami. Nebo ty návštěvy u soudruhů v NDR, kteří mají doma "schöne moderne Möbel" - jsou fakt kouzelné.